Bude u nás zálohování nápojových obalů nebo ne? Ilustrační foto. (Romberi / Shutterstock)
S Jiřím Hudečkem, jednatelem společnosti rPET InWaste z Rosic u Brna, která vyrábí recyklovaný PET pro nové nápojové láhve, jsme mluvili o tom, proč český recyklační průmysl ztrácí konkurenceschopnost, proč podle něj Česko potřebuje zálohový systém a proč bychom měli přestat vnímat odpad jako problém a začít jej chápat jako strategickou surovinu.
Mohl byste představit, čemu se vaše společnost věnuje?
Máme linku na výrobu potravinářského PET recyklátu. Když to hodně zjednoduším, na začátku je použitá PET láhev. Po sběru a vytřídění jde k výrobci PET vloček, který ji nadrtí, vypere a vyčistí. Vzniknou PET vločky, které ve velkém nakupujeme.
My je následně roztavíme, filtrujeme, zregranulujeme a dekontaminujeme. Výsledkem je potravinářský rPET regranulát, který prodáváme výrobcům preforem. Z preformy se potom vyfoukne nová láhev. Jsme tedy uprostřed řetězce, který umožňuje vracet použitou PET láhev zpět do nové lahve.
Říká se tomu bottle-to-bottle recyklace a je to velmi dobrý příklad cirkulární ekonomiky. Materiál lze opakovaně vracet do oběhu. Určité materiálové ztráty samozřejmě existují, ale PET má mimořádně dobré vlastnosti pro uzavřený materiálový cyklus. Naše technologie je certifikována pro výrobu potravinářského recyklátu a jako jedni z mála jsme schopni vyrábět materiál použitelný i pro lahve se 100% podílem recyklovaného PET.
Existuje celý tento dodavatelský řetězec v Česku?
Existoval v podstatně větším rozsahu, ale postupně o něj přicházíme. Česká republika se v této oblasti stává stále méně konkurenceschopnou. My dnes přibližně 90 % materiálu pro naši výrobu dovážíme ze zahraničí. To je paradoxní situace: v České republice PET lahve spotřebujeme a vytřídíme, ale významná část materiálu odchází do zahraničí, zatímco český výrobce potravinářského recyklátu si musí surovinu dovážet zpět ze Španělska, Rumunska, Maďarska a dalších zemí.
Navíc materiál ze žlutých kontejnerů je zpravidla více kontaminovaný než materiál ze zálohových systémů. Jeho zpracování proto vyžaduje více třídění, praní, vody, chemie a energie. Ještě před několika lety byly tuzemské kapacity na zpracování PET lahví násobně vyšší, kolem 60 tisíc tun za rok. Dnes podle našich oborových znalostí zbývá přibližně 14 tisíc tun roční zpracovatelské kapacity a pouze hrstka provozů. Navíc většina z nich nevyrábí materiál pro potravinářské použití. To je podle mě varovný trend.
Comments