Marina Zhang

Záhada jménem autismus • 2. část

Lékařská recenze: Jimmy Almond, M.D.

Když Adira zachvátí stav silného přetížení, při němž ztrácí kontrolu nad svým chováním, stává se tento zhruba 125kilogramový dospívající nebezpečím pro sebe i pro své okolí. Nemluví, nemůže pracovat a možná nikdy nebude schopen žít samostatně. Mezitím si dospělí, kteří se nepotýkají se stejnými problémy jako Adir, vyplňují internetové testy a sami si stanovují diagnózu.

Autismus býval spojován především s dětmi s výraznými poruchami chování a komunikace, u nichž se předpokládalo, že je tyto obtíže budou provázet i v dospělosti.

Padesát let poté, co byla tato diagnóza poprvé zavedena, však odborníci na autismus cítili potřebu vytvořit nový termín, který by veřejnosti připomněl, jak závažně může toto postižení omezovat život člověka.

V prosinci 2021 zadal časopis The Lancet vypracování zprávy o tom, jak nejlépe pečovat o lidi s autismem. Mezi řadou návrhů jeden zvlášť vynikal.

Komise vedená Catherine Lordovou, významnou profesorkou psychiatrie a pedagogiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, doporučila zavést termín „hluboký autismus“ pro lidi, kteří nikdy nebudou schopni žít samostatně, potřebují nepřetržitou 24hodinovou podporu, jejich verbální komunikace je minimální a mají IQ nižší než 50.

„Velká část médií se zaměřuje na inteligentní, verbálně komunikující lidi s autismem,“ řekla Lordová Epoch Times a dodala, že totéž se děje i ve výzkumu. Vyjádřila obavu, že lidé s hlubokým autismem zůstávají stranou pozornosti, přičemž rozdíl mezi oběma konci spektra je dnes větší než kdy dříve.

Dvě odlišné reality

V letech 2000 až 2016 vzrostl počet případů autismu bez hlubokého postižení mezi osmiletými dětmi na 14 případů na 1 000 dětí – tedy o 250 procent. Počet případů hlubokého autismu se zvýšil o 70 procent, vyplývá z údajů amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). (Nárůstu hlubokého autismu se budeme věnovat v některém z dalších dílů série.)

Přestože všichni lidé na spektru spadají pod diagnózu autismu, oficiální diagnostický manuál je rozlišuje pouze pomocí stupňů, které vyjadřují, jak velkou podporu člověk potřebuje.