Pivovar Horse Shoe Brewery společnosti Henry Meux & Co. kolem roku 1800. Autor neznámý. (Volné dílo)
Pondělní odpoledne 17. října 1814 se centrum Londýna změnilo v jednu z nejneobvyklejších průmyslových katastrof 19. století. V pivovaru Horse Shoe Brewery společnosti Henry Meux & Co. selhala velká dřevěná káď s vyzrálým porterem. Uvolněná kapalina poškodila další nádoby a prorazila část pivovarské budovy. Do okolních ulic se během několika okamžiků rozlilo téměř 1,25 milionu litrů piva.
Za jeho zadní stěnou neležely sklady ani volné pozemky, ale hustě obydlená část St Giles, tvořená úzkými ulicemi, levnými nájemními domy a sklepními místnostmi využívanými k bydlení. Osm lidí zahynulo, několik dalších utrpělo zranění a řada rodin přišla o svůj majetek.
Město porteru
Na počátku 19. století patřil porter k charakteristickým londýnským pivům a jeho výroba dosahovala značného rozsahu. Pro jeho zrání se používaly obrovské dřevěné nádoby zpevněné železnými obručemi. Porter mohl několik měsíců zrát a následně se i míchat s mladším pivem.
Pivovar Horse Shoe Brewery stál poblíž dnešního křížení Tottenham Court Road a Oxford Street. Henry Meux jej získal roku 1809 a během několika let výrazně navýšil jeho produkci. Z přibližně 40 600 barelů v roce 1809 výroba vzrostla na více než 103 000 barelů roku 1811. Podnik se tím zařadil mezi největší londýnské výrobce porteru vůbec.
Na druhé straně pivovarské zdi se nacházela zcela odlišná část tehdejšího Londýna. Čtvrť St Giles patřila mezi oblasti, pro které se v 18. a 19. století používalo označení rookery. Šlo o hustě zastavěné chudinské čtvrti s přeplněnými nájemními domy a špatnými hygienickými podmínkami. Značnou část místních obyvatel tvořili Irové.
Scéna ze St Giles. (Volné dílo)
Železná obruč praskla
Kolem půl páté odpoledne 17. října 1814 skladník George Crick zjistil, že z jedné dřevěné kádě spadla železná obruč vážící zhruba 320 kilogramů. Nádoba byla zhruba 6,7 metru vysoká a nacházelo se v ní 3 555 barelů deset měsíců starého porteru – přibližně 582 000 litrů piva.
Událost Cricka znepokojila jen málo. Při pozdějším vyšetřování vypověděl, že k podobnému sesmeknutí obruče docházelo několikrát do roka a dosud nemělo žádné vážné následky. Přesto připravil zprávu pro Florance Younga, jednoho ze společníků pivovaru, aby zajistil opravu.
Přibližně o hodinu později, kolem půl šesté, káď náhle praskla. Uvolněné pivo a trosky poškodily další sudy i ventil sousední velké kádě obsahující dalších přibližně 2 100 barelů. Velká část jejího obsahu se rovněž vylila.
Zadní stěna pivovarského skladu, vysoká více než sedm metrů, se částečně zřítila společně s částí střechy. Porter se dostal do New Street a následně k domům v Great Russell Street. Příval v některých místech dosahoval výšky přibližně 4,5 metru. Pivovar později vyčíslil celkovou ztrátu na 7 664 barelů – zhruba 1,25 milionu litrů.
Nejvíce obětí bylo v okolních domech
K neštěstí došlo v době, kdy řada mužů žijících v okolí ještě pracovala. Dobový Morning Chronicle později upozornil, že kdyby nádoba praskla o hodinu později, počet obětí mohl být podstatně vyšší.
Čtyřletá Hannah Banfieldová právě jedla s matkou Mary a dalším dítětem, když pivo proniklo do jejich domu. Hannah nápor odmrštil do sousední místnosti a dítě zemřelo. Její matka byla vyplavena z okna a vážně zraněna, katastrofu však přežila.
Čtrnáctiletá Eleanor Cooperová pracovala v hostinci Tavistock Arms v Great Russell Street. V okamžiku katastrofy čistila nádoby na dvoře. Část zadní zdi budovy se zřítila a dívku zasypala.
Nejvíce obětí připadlo na jedinou domácnost v New Street. V jednom ze sklepů se konala irská tryzna za dvouletého Johna Savilla, který zemřel předchozího dne. Příval usmrtil pět přítomných: chlapcovu matku Ann Savilleovou, Elizabeth Smithovou, Mary Mulveyovou, jejího tříletého syna Thomase Murryho a pětašedesátiletou vdovu Catharine Butlerovou. Další obětí byla tříletá Sarah Batesová. Dohromady zemřelo osm lidí.
Pivovar nebyl shledán odpovědným
Dva dny po katastrofě, 19. října, se v pracovním domě farnosti St Giles konalo koronerské vyšetřování pod vedením George Hodgsona. George Crick popsal sesmeknutí obruče i předchozí případy, kdy se podobná závada obešla bez následků. Domníval se, že povolily nýty spojující obruče. Samotné obruče podle něj nepraskly a neporušily se ani základy pod nádobou.
Porota nakonec dospěla k závěru, že osm lidí zemřelo v důsledku nešťastné náhody. Nebyla tedy prokázána právní odpovědnost pivovaru za jejich úmrtí. Z dnešního hlediska může být pozornost věnovaná opakovanému selhání obručí zarážející, právní a bezpečnostní poměry počátku 19. století však byly výrazně odlišné.
Katastrofa byla finančně náročná také pro Meux & Co. Podnik odhadl své ztráty nejméně na 23 000 liber (v přepočtu zhruba 45 milionů korun dnes). Problém představovala skutečnost, že z piva, které skončilo v ulicích a troskách okolních domů, již předtím zaplatil spotřební daň. Majitelé proto požádali parlament o její vrácení. Následujícího roku jim bylo umožněno ušetřit na daních částku odpovídající přibližně 7 250 librám (necelých 15 milionů korun).
Pivovar katastrofu přežil a zůstal významným výrobcem porteru po většinu 19. století. Uzavřen byl až v roce 1921, kdy společnost přesunula výrobu do Nine Elms ve Wandsworthu. Budovy někdejšího pivovaru byly následujícího roku zbořeny a na části pozemku později vyrostlo Dominion Theatre, otevřené roku 1929.
-etcz-
Comments