Rytina Johna C. McRaea s názvem „Father, I Can Not Tell a Lie: I Cut the Tree“, na níž se šestiletý George Washington přiznává otci, že to byl skutečně on, kdo poškodil třešeň. (Everett Collection / Shutterstock)
První americký prezident se po celý život snažil být dobrým člověkem – a právě tím nepřestal inspirovat svůj národ.
Příběh George Washingtona a třešně vypráví o ctnosti a otcovské lásce. Přetrval po celé generace a zformoval naši představu o raných letech prvního amerického prezidenta. Právě z něj pochází také Washingtonův slavný výrok: „Nemohu lhát.“
Ironií osudu je tato legenda s největší pravděpodobností smyšlená. To už je ovšem jiný příběh. Ať už zakládá na historické pravdě, nebo nikoliv, stala se nedílnou součástí amerického kulturního dědictví.
Poprvé se objevila v roce 1806 v pátém vydání knihy Masona Locka Weemse The Life of George Washington With Curious Anecdotes, Equally Honourable to Himself and Exemplary to His Young Countrymen.
Podle verze z vydání z roku 1808 dostal šestiletý Washington darem sekyrku. Jako většina dětí v tomto věku si pochopitelně chtěl svůj nový dárek hned vyzkoušet. Začal s ní sekat do tyček, které jeho matka používala jako oporu pro hrách, a přitom nešťastnou náhodou poškodil kůru na mladé anglické třešni svého otce. Strom se z toho už nikdy nevzpamatoval.
Když se otec George zeptal, kdo jeho oblíbenou třešeň poškodil, chlapec se na něj podíval „sladkou dětskou tváří rozzářenou nevýslovným kouzlem všepřemáhající pravdy“ a řekl: „Nemohu lhát, tatínku.“ Poté se ke všemu přiznal.
Otec ho však místo kárání přivolal k sobě s otevřenou náručí a ocenil jeho statečnost i poctivost.
„Takový hrdinský čin mého syna má pro mě větší cenu než tisíc stromů, i kdyby kvetly stříbrem a jejich plody byly z nejryzejšího zlata,“ prohlásil tehdy.
Výchova k pravdomluvnosti
Weems v knize využívá příběh o třešni jako názorný příklad toho, proč je důležité říkat pravdu bez ohledu na následky. Ještě před samotným vyprávěním poznamenává, že rodiče fungují jako dětští strážní andělé. Washingtonova otce používá coby ukázku faktu, že právě rodiče nesou odpovědnost za charakter a chování svých potomků.
V jednom z příkladů otec Georgeovi vysvětluje, že někteří rodiče bijí své děti za každé sebemenší provinění tak často, až „to malé vyděšené stvoření ze sebe vyhrkne lež, jen aby uniklo rákosce“.
Tento příběh, jenž má dokládat bezúhonnost prvního amerického prezidenta, se předává z generace na generaci již úctyhodných 220 let.
Knižně vyšel v roce 1806, přesně sedm let po Washingtonově smrti. Američané se tehdy chtěli o svém vůdci dozvědět více. Znali jeho slavné veřejné činy, o soukromém životě se toho však vědělo jen málo. Weems jim tak nabídl tento příběh – ať už pravdivý, či nikoli – a veřejnost si jeho morální poselství okamžitě oblíbila.
Příběh nejenže ukazuje Washingtonův dobrý charakter v dětství, ale také nám připomíná, jakou hodnotu má poctivost – a že upřímnost představuje tu vůbec nejlepší životní zásadu.
Washington tyto vlastnosti projevoval i ve způsobu, jakým vedl druhé – jako jeden z otců zakladatelů a coby „strážný anděl“ celého národa.
„Doufám, že budu mít vždy dostatek pevnosti a ctnosti, abych si uchoval pověst čestného člověka – což považuji za nejzáviděníhodnější ze všech titulů,“ napsal George Washington 28. srpna 1788 Alexandru Hamiltonovi.
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Své náměty či připomínky nám můžete zaslat na adresu [email protected].
–ete–
-etcz-
Comments