Žena hraje v roce 1941 na šlapací harmonium skladbu „Land of Hope and Glory“, známou také jako „Pomp and Circumstance“, na York Road v Belfastu v Severním Irsku. (Volné dílo)
Skromný původ Edwarda Elgara nijak nezabránil tomu, aby se jeho pochod Pomp and Circumstance stal výrazným symbolem britského vlastenectví.
Když anglický skladatel Edward Elgar (1857–1934) zahrál svým přátelům Pomp and Circumstance March No. 1, pochlubil se: „Mám melodii, která je dostane – úplně je srazí na kolena.“ A přesně to se také stalo.
Melodii ze střední části pochodu dodnes každoročně slýchají miliony Američanů při promocích a dalších absolventských slavnostech. Poté, co k ní A. C. Benson napsal text pro korunovaci krále Eduarda VII., se tato melodie stala jednou z neoficiálních britských národních hymen.
Obklopen pompou
Elgar se narodil v hrabství Worcestershire, uprostřed anglického venkova. Vyrůstal v době, kdy byla jeho královnou Viktorie a jeho zemí Britské impérium. Britský imperialismus dosahoval vrcholu a jeho nadvláda se zdála stejně trvalá jako kopce krajiny, v níž Elgar prožil dětství.
Elgar však zároveň dobře znal skryté trhliny a nejistoty tehdejší společnosti. Patřil k nábožensky marginalizované římskokatolické menšině v Anglii. Navíc byl synem živnostníka ve společnosti silně dbající na třídní původ, a stál tak daleko od aristokratických kruhů, které tradičně podporovaly klasickou hudbu. Byl také snílkem zoufale toužícím po uznání a přijetí v pragmatické průmyslové společnosti.
Ačkoli se dokázal povznést nad svůj původ, získal šlechtický titul a oženil se s ženou z významné společenské rodiny, pocit nejistoty ho provázel celý život. Jednou odmítl pozvání na večeři s tím, že nechce hostitele „zahanbit přítomností syna ladiče klavírů a jeho ženy“. Je proto zvláštní ironií osudu, že právě člověk, který se cítil tak vyčleněný ze společnosti, vytvořil cyklus skladeb, jenž se nakonec stal oslavou společenského establishmentu.
Edward Elgar kolem roku 1903 na snímku Charlese Fredericka Grindroda. Bromostříbrná fotografie. (Volné dílo)
Ironie okolností
Elgarovo dílo Pomp and Circumstance tvoří soubor pěti orchestrálních pochodů. Původně jich chtěl skladatel napsat šest, ale zemřel dříve, než ten poslední dokončil. Název převzal z jedné pasáže Shakespearova Othella, kterou objevil poté, co zkomponoval druhý pochod. Othello v ní vzpomíná na někdejší vojenskou slávu a zároveň oplakává ztrátu štěstí poté, co uvěřil v nevěru své ženy:
„Sbohem, ržání koní a pronikavé troubení, burácející buben, uši drásající píšťala, královská korouhev i všechna nádhera, pýcha, okázalost a sláva války!“
Jeden z pochodů měl být podle Elgarova záměru „pohřebním pochodem vojáka“ a spolu s volbou názvu tak celý cyklus získává z historického odstupu zvláštní ironii. Když v roce 1901 vznikl první pochod, Britské impérium zahrnovalo téměř čtvrtinu světové pevniny i obyvatelstva. Když však Elgar v roce 1930 dokončil pátý pochod, Británie se po první světové válce rychle měnila. Impérium začalo slábnout a v jeho různých částech sílila nacionalistická hnutí zpochybňující britskou nadvládu.
Elgar samozřejmě nemohl vědět, jak výrazný úpadek britské moci přijde. To, co bylo kdysi vnímáno jako oslava imperiální Británie, proto dnes může působit spíše jako rozloučení s érou vojenské slávy.
Dnešní nahrávka přináší živé provedení Pomp and Circumstance March No. 1 Symfonickým orchestrem BBC pod taktovkou Sakariho Orama na festivalu BBC Proms. První pochod patří mezi skladby, jimiž se festivalová sezona tradičně uzavírá, a pokud to množství britských vlajek nedává najevo dostatečně zřetelně, provedení pravidelně doprovází pořádná dávka vlasteneckého nadšení. (Poslechnout)
V úvodu zazní slavnostní fanfárové žestě, které představí první téma. V čase 1:58 začíná ikonická část trio. Zatímco Američané znají její rozmáchlou melodii především z absolventských slavností, Britové ji vnímají jako vlasteneckou píseň Land of Hope and Glory. V čase 3:52 se hudební materiál opakuje a při návratu tria v čase 5:00 získává ještě velkolepější rozměr.
Ačkoli Elgarovy pochody Pomp and Circumstance vyvolávají poněkud rozporuplné pocity, nelze jim upřít chytlavé melodie nabité energií a elánem. Je to hudba, která navzdory své historii a nejrůznějším výkladům dodnes dokáže posluchače – řečeno Elgarovými slovy – „úplně srazit na kolena“.
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Náměty a připomínky nám posílejte na adresu [email protected].
–ete–
-etcz-
Comments