Svatá Klára z Assisi, Giovanni Battista Moroni, 1548. Foto: Niccolò Caranti / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0.
Když mladá dívka uteče z domova bohatých rodičů, odevzdá své roucho a šperky a nechá si ostříhat krásné vlasy, aby žila v prostotě a chudobě, zcela oddána Ježíši Kristu, někoho by zřejmě takový útěk pohoršil. Byla nevděčná?
Oblékla drsné plátěné roucho a vlněnou kutnu a opásala se zauzlovaným provazem. Svým útěkem původně bohatá dívka odmítla nejen život v paláci, ale rovněž výhodný sňatek s mužem, kterého jí otec vybral za manžela.
Jméno Klára pochází z latinského slova clarus, což znamená jasná, světlá, zářivá. Může být také pojato jako slavná či proslulá. Mezi cizojazyčné podoby patří Clara, Chiara nebo Claire.
Mladá dívka jménem Klára pocházela z Assisi stejně jako svatý František, který se v mládí projevoval podobně s tím rozdílem, že on původně miloval společenské večírky, zatímco Klára už téměř od dětství pročítala evangelia a rozjímala o Bohu.
Původně se Klára, italsky Chiara, narodila do bohaté šlechtické rodiny v Assisi 16. července 1194. Jejím otcem byl šlechtic Favarone di Offreduccio, matkou byla zbožná Ortolana. Měla ještě dvě sestry. Jejich matka je vedla k víře a zbožnosti. A jak bylo tehdy stanoveno, každá dívka měla povinnost se vdát, být oddána manželovi a založit rodinu.
Rovněž pro Kláru rodina osnovala výhodný sňatek, dokonce jí vybrali ženicha. Klára však prožívala zvláštní kontemplace a nebyla si jistá, zda život v manželství naplní její vnitřní prostor.
Když však téměř v osmnácti letech na městě potkala Františka z Assisi, zaujalo ji jeho kázání o Bohu, prostotě a vzdání se pozemských věcí. Její nejasný zájem se začal rýsovat zřetelněji a záhy již jako blízká budoucnost. Rozhodla se pro život zasvěcený Bohu.
V předvečer Květné neděle roku 1212 (některé zdroje uvádějí 1211) opustila rodný dům a zamířila do kaple Porciunkule. Tam se setkala s Františkem. On jí pak s jejím souhlasem ostříhal vlasy. Tam Klára odložila své šlechtické šaty a šperky. Po ostříhání vlasů bylo na pohled vidět, že se vzdává tradičně zamýšleného manželství i dosavadního společenského postavení.
Při pohledu na ni pak její rodina zkameněla. Otec pro ni přišel a snažil se ji přimět k návratu. Tehdy se Klára chytila kamenného oltáře a projevila takové odhodlání zůstat v řeholi, že to s ní hrdý otec vzdal.
Řehole místo přepychu
Klára se zpočátku učila řeholnímu životu u benediktinek, jak jí poradil František. Poté se usadila u kostela San Damiano nedaleko Assisi. Brzy za ní přišla její mladší sestra Kateřina, která se k ní připojila a přijala řeholní jméno Agnes. Další ženy pomalu přibývaly.
Klára následovala Františka, jako první žena šla v jeho stopách. Než se v San Damianu vyvinul ženský františkánský řád klarisek, působilo tam společenství žen, jež bylo původně nazýváno Chudé paní. Více než čtyřicet let vedla Klára společenství a udržovala jeho podobu řeholního života. Ženy žijící v sesterském soužití se věnovaly modlitbám a práci. Jejich náplní byla práce na zahradě, šití oděvů a staraly se o chudé a nemocné.
Klára trvala na tom, aby její společenství přijalo majetkovou chudobu. Mělo žít z práce vlastních rukou a z darů. Podařilo se jí získat takzvané privilegium chudoby, tedy Privilegium paupertatis, které její komunitě umožňovalo nevlastnit společný majetek. Právě otázka chudoby byla pro Kláru zásadní.
Jako představená kláštera také vytvořila vlastní řeholní pravidla. Podle Benedikta XVI. byla první ženou v dějinách katolické církve, která napsala řeholi a předložila ji papeži ke schválení. Její řehole přitom nebyla opsanou verzí benediktinských pravidel, ale vycházela z vlastní zkušenosti i zkušenosti jejího ženského společenství. Schválení řehole se dočkala krátce před svou smrtí roku 1253.
Přepadení kláštera klarisek
Jeden příběh z církevní tradice vypráví, že v době, kdy byla Klára již dlouhodobě nemocná, klášter přepadli ozbrojenci. Tehdy vstala z lůžka, vzala do rukou monstranci a nádobu s eucharistií a vyšla ven. Když ji útočníci spatřili, pocítili respekt a ustoupili. V umění bývá svatá Klára zobrazována právě s monstrancí nebo nádobou s Nejsvětější svátostí, někdy také s lilií, křížem nebo knihou řehole.
Příběh má nosné jádro v rané tradici spojené s jejím svatořečením. Charakteristika zázračného ústupu ozbrojenců úzce souvisí s vírou.
Další tradiční příběh vypráví, jak nemocná Klára jedné vánoční noci nemohla navštívit bohoslužbu, ale ze své cely údajně zázračně viděla a slyšela celý průběh mše, jako by na ní byla přítomna. Není bez zajímavosti, že díky tomu příběhu ji papež Pius XII. roku 1958 prohlásil patronkou televize.
Dopisy do Prahy
Pro české lidi může být zajímavé, že se dochovaly čtyři Klářiny dopisy zaslané svaté Anežce České, dceři českého krále Přemysla Otakara I. Anežka se snažila žít v Praze podle podobných zásad jako Klára v Assisi, a k tomu jí byla Klára schopnou duchovní učitelkou.
Klára zesnula 11. srpna 1253 v San Damianu. Pouhé dva roky po její smrti ji papež Alexandr IV. svatořečil. Její liturgický svátek připadá na 11. srpna. V českém občanském kalendáři se jméno Klára slaví 12. srpna.
Patronství
Stala se patronkou klarisek, pradlen, vyšívaček, lidí trpících očními nemocemi a od 20. století také televize.
Z hlediska historie Klára nejenom tiše následovala svatého Františka, ale byla vzdělanou a rozhodnou ženou, jež se ve své době dokázala postavit očekáváním a nárokům své šlechtické rodiny. Více než čtyřicet let vedla vlastní společenství, napsala jeho pravidla a vytrvale hájila jeho nezávislost a původní ideál chudoby.
Zůstaly po ní její vlastní spisy, raný životopis i výpovědi žen, které s ní žily a vypovídaly během procesu svatořečení zahájeného krátce po její smrti.
Ovšem, ne každý touží stát se řeholníkem či řeholnicí. Přesto nás svatá Klára může inspirovat: když najdeme svůj pravý smysl života, neváhejme jít svou cestou, i když nás naši blízcí nebo kdokoliv od ní zrazují.
Písemně se dochovala různá Požehnání svaté Kláry. Jedno, které existuje pouze ve staré německé verzi, je adresováno svaté Anežce České:
„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Ať vám Pán žehná a ať vás chrání; ať vám ukáže svou tvář a smiluje se nad vámi. Ať k vám obrátí svou tvář a obdaří vás pokojem.“
-etcz-
Comments