První strana Mozartova Koncertu pro flétnu, harfu a orchestr C dur z dubna 1778. (Volné dílo)
Dvojice amatérských hudebníků – otec a dcera – si u Mozarta objednala neobvyklou skladbu, okolnosti jim ji však nedovolily provést.
Wolfgang Amadeus Mozart potřeboval práci. Spolu s matkou opustil rodný Salcburk a po dlouhém hledání dorazili na jaře roku 1778 do Paříže. Francouzské salony ani jejich pyšní příslušníci vyšší společnosti dvaadvacetiletého hudebníka nezastrašili. Už od šesti let ho otec brával na koncertní cesty po Evropě – od Londýna a Vídně až po Neapol a Amsterdam. Paříž byla zkrátka jen dalším městem na seznamu.
Město, které kdysi slibovalo příležitosti, mu však namísto toho nabídlo povýšenost a stále větší osobní zátěž. Bylo to poslední léto, které Mozart strávil se svou matkou. Zatímco její zdraví sláblo, on se snažil zorientovat v okázalé lhostejnosti pařížských mecenášů. Po její smrti pracoval ještě několik měsíců, než se na zimu stáhl do německých zemí. Otec mu nakonec nařídil návrat domů.
Koncert pro flétnu a harfu pochází z nadějných prvních měsíců Mozartova pařížského pobytu. Dokončil jej v dubnu 1778 a dílo stojí na prahu zásadního období proměny jeho hudebního jazyka, které později přineslo skladby s ještě větší citovou hloubkou.
Portrét Adriena-Louise de Bonnières, hraběte ze Souastre a vévody z Guînes, 1765, Louis Vigée. (Volné dílo)
Vévoda a jeho dcera
Mozart nejprve vstoupil do služeb vévody z Guînes jako učitel skladby jeho dcery Marie. Vévoda byl zdatným amatérským flétnistou a Marie hrála stejně dobře na harfu. Přestože Mozart považoval její skladatelské pokusy za žalostně neobratné – alespoň podle svých měřítek –, zdá se, že její hru na harfu hodnotil podstatně příznivěji. Během Mozartova působení si vévoda objednal koncert, který měl provést společně se svou dcerou.
Několik měsíců poté, co Mozart koncert dokončil, Marie kvůli svatbě ukončila výuku a vévoda opustil Paříž. Když si Mozart přišel vyzvednout odměnu za hodiny i za skladbu, uvítala ho hospodyně v již prázdném sídle. Nabídli mu pouze polovinu dohodnuté částky za výuku a za koncert vůbec nic. Rozhořčený Mozart odešel pobouřený a s prázdnou.
Flétna a harfa
Mozart jednou o flétně prohlásil: „Kdykoli jsem nucen psát pro nástroj, který nesnáším, jsem zcela bezmocný.“ Zda totéž cítil i vůči harfě, nevíme. Přestože jde o jeho jediné dílo, v němž harfa vystupuje jako sólový nástroj, pravděpodobně to spíše svědčí o nedostatku zakázek než o nechuti k tomuto nástroji.
Bez ohledu na Mozartův vztah k oběma nástrojům zůstává Koncert pro flétnu a harfu oblíbeným dílem mezi interprety i posluchači. Zachovává si nezaměnitelný Mozartův rukopis a zároveň odpovídá eleganci a prostotě francouzského salonního stylu.
Druhá věta vyniká intimním prostorem, který poskytuje oběma sólistům. Spojení flétny a harfy se nemusí na první pohled zdát samozřejmé, jejich vzájemný hudební rozhovor však vytváří dvojici, která zní mimořádně příjemně.
Struny harfy se rozeznívají drnknutím a nástroj nedokáže tón dlouze udržet. Mozart proto její part obdařil jemnými pauzami, které vyplňuje doznívající rezonance. Výsledkem je hudba, jež dýchá jedinečnou improvizační volností. Něžné melodie flétny získávají díky doprovodu harfy dojemně teskný odstín a eleganci jejich duetů se vyrovná snad jen citlivost společného ticha.
Nikde toto ticho nepůsobí dojemněji než v nahrávce Emmanuela Pahuda a Marie-Pierre Langlametové s Berlínskými filharmoniky pod vedením Claudia Abbada. Idealistická a snová interpretace nabízí únik do nadějeplného světa mladého Mozarta. Druhá věta začíná v čase 10:25 a končí v čase 19:16. (Poslechnout)
Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle vás měli věnovat? Náměty a připomínky nám můžete zaslat na adresu [email protected].
–ete–
-etcz-
Comments