Tibetský učitel vyučuje na Druhé střední škole během státem organizované návštěvy ve městě Šannan v Tibetu v Číně dne 18. června 2023. (Kevin Frayer / Getty Images)

Charles Davis

Charles Davis

Jde o druhou část třídílného seriálu věnovaného novému čínskému Zákonu o podpoře etnické jednoty a pokroku. První díl si můžete přečíst zde.

Komentář

První díl tohoto seriálu rozebíral hlavní nebezpečí nového čínského Zákona o podpoře etnické jednoty a pokroku: Komunistická strana Číny (KS Číny) neusiluje pouze o harmonii mezi etnickými skupinami. Vpisuje do národní legislativy státem řízený projekt přetváření identity. 

Druhá část se zaměřuje na zranitelné systémy. Zákon ukazuje na instituce, které se každý autoritářský režim dříve či později pokusí ovládnout: školy, jazyk, náboženství, kulturu, bydlení, zaměstnání, média i veřejný prostor. Záměrem Pekingu je vytvořit narativ, že jeho kontrola slouží jednotě, rozvoji a pokroku.

Článek 12 je tím správným místem, kde začít. Podle anglického překladu zákona, který zveřejnil projekt China Law Translate, musí stát poskytovat vzdělávání, které vede příslušníky všech etnických skupin k přijetí státem stanovených „správných“ názorů na historii, etnicitu, kulturu a náboženství.

Slovo „správných“ není žádná výplň. V demokratických společnostech se o historii, kultuře a náboženství vedou spory mezi rodinami, vědci, duchovními, komunitami, novináři i občany. V Číně Xi Jinpinga si stát osobuje právo předem určit jediný správný výklad.

Stát po studentech nechce, aby získali široké vzdělání. Nařizuje jim osvojit si schválený pohled KS Číny na národ, historii, etnicitu, kulturu a náboženství. Jakmile stát ovládne tyto kategorie, identita menšin je odsunuta na okraj. Jazyk, oděv i místní kultura mohou být podporovány kvůli cestovnímu ruchu. Význam této identity však patří straně.