Anthony Fauci během slyšení v americkém Senátu ukazuje vědecký článek o původu koronaviru SARS-CoV-2 ve Washingtonu 20. července 2021. (Stefani Reynolds-Pool / Getty Images)

Jeffrey A. Tucker

Jeffrey A. Tucker

Komentář

Uplynulo už šest let od chvíle, kdy bylo většině lidí ve většině zemí nařízeno zůstat doma, nestýkat se s přáteli, nechodit do kostela ani do školy, neotevírat své podniky a nepořádat svatby ani pohřby. Kdykoli to bylo možné, měli komunikovat jen přes videohovory, jinak nosit roušky. Ve výtahu směli být jen čtyři lidé. V obchodech platily jednosměrné uličky. Zakázáno bylo surfování i jízda na skateboardu. Velikonoce byly ve většině světa zrušeny a své brány zavřel dokonce i Vatikán.

Byla to pandemická panika, jakou svět nepamatoval. Raná reakce Číny – velmi drakonická – se stala vzorem pro většinu světa včetně Spojených států, Spojeného království a EU. Odporovaly pouze tři země (Švédsko, Tanzanie a Nikaragua). Všechny ostatní se zařadily do řady, zatímco Světová zdravotnická organizace vydávala pokyny a národní orgány veřejného zdravotnictví je poslušně přebíraly.

Politická reakce neměla v dějinách respiračních infekcí obdoby. Krajní povaha vládních opatření byla poháněna především strachem: strachem z nového patogenu, o němž se mnozí obávali, že unikl z laboratoře.

Hlubší problém spočíval v poznání: v přehnané víře v centrální řízení respiračního viru, v potlačení analýzy nákladů a přínosů, ve zpolitizování vědy a téměř úplné absenci pokory při zvažování kompromisů.

V únoru 2020 jsme měli více informací, než si dnes lidé připouštějí. Situace byla klidná. Většina hlavních médií psala, že půjde o něco horší chřipkovou sezonu, která však zasáhne především konkrétní zranitelnou skupinu obyvatel. Přitom se na dostupných datech nezměnilo nic, změnila se jen míra paniky. Cenzura začala už v prvním březnovém týdnu.

Hlavní tváří americké reakce byl doktor Anthony Fauci, ředitel Národního institutu pro alergie a infekční nemoci. Neměl žádnou oficiální funkci pandemického koordinátora; byl jedním z mnoha členů pracovní skupiny. Rozhodující však bylo, že převzal hlavní roli v komunikaci díky svému talentu pro plynulá a přesvědčivá mediální vystoupení. Zpočátku se těšil důvěře amerického prezidenta Donalda Trumpa, než o ni později přišel.