Hořící bateriové úložiště v Budyšíně 21. července 2026. (Hasiči Budyšín / město Budyšín)
Požár energetického úložiště v německém Budyšíně zaměstnal stovky zasahujících záchranářů, kteří však zpočátku vůbec nehasili. Čím jsou tyto požáry tak specifické? A kam zatím dospěl výzkum zaměřený na lepší protipožární ochranu?
V úterý 21. července odpoledne vyvolaly v Budyšíně na východě Saska mimořádnou situaci náhle stoupající oblaka kouře. Na parkovišti Schlieben začalo hořet bateriové úložiště.
Následoval rozsáhlý zásah. Na místě zasahovalo přibližně 250 příslušníků hasičů, policie, Spolkové agentury pro technickou pomoc (THW) a dalších záchranných složek. Z bezpečnostních důvodů muselo 42 obyvatel z bezprostředního okolí opustit své domovy. Hrozil únik toxických plynů a kolem místa vznikla uzavřená zóna v rádiusu 500 metrů.
Neobvyklý požár se záchranářům podařilo uhasit až v noci ze středy na čtvrtek, tedy po více než 30 hodinách. Ve čtvrtek odpoledne se obyvatelé mohli vrátit do svých domovů. Měření kvality ovzduší a vody, která provedli hasiči, neodhalila žádné neobvyklé hodnoty.
Proč požár hořel tak dlouho
Hasiči při zásahu vycházejí z toho, že oheň potřebuje tři věci: palivo, kyslík a vysokou teplotu. Pokud jedna z nich chybí, nemůže hořet.
Požár baterií však vyžaduje jiný postup než běžný požár budovy. Protože baterie hoří v uzavřených kontejnerech, hasiči zpočátku nemohou zasáhnout přímo proti plamenům. To je jeden z důvodů.
Hasiči proto kontejnery zpočátku ochlazovali šesti vodními děly. Nejprve k tomu potřebovali přibližně 3 000 litrů vody za minutu, později dokonce 5 000 litrů za minutu. Cílem ochlazování bylo zabránit dalšímu zvyšování teploty a předejít případnému výbuchu. U hořících baterií totiž takové riziko existuje.
Ve středu pozdě večer nasadili další techniku. Bagr nejprve otevřel hořící kontejner. Poté do něj dálkově ovládané podpůrné hasicí vozidlo cíleně vhánělo vodu. Díky tomu se podařilo ohnisko požáru dostat pod kontrolu a nakonec je uhasit.
Podpůrné hasicí vozidlo LUF 60 profesionálních hasičů z Drážďan zasahuje 22. července 2026 u hořícího bateriového úložiště v Budyšíně. (Hasiči Budyšín / město Budyšín)
Pouhé čtyři kontejnery
Nehořel žádný obrovský bateriový park s desítkami kontejnerů. Dotčené bateriové úložiště o výkonu 1,5 megawattu (MW) tvoří pouze čtyři malé námořní kontejnery. Uvnitř se nacházejí lithium-iontové akumulátory, tedy nejrozšířenější typ bateriových systémů.
Zařízení tak zabírá přibližně stejnou plochu jako čtyři větší automobily zaparkované vedle sebe. Velké bateriové parky přitom často dosahují výkonu přes 100 MW. Přesto i toto poměrně malé úložiště vyvolalo tak rozsáhlý zásah.
Úložiště má vyrovnávat přebytky a nedostatek výroby elektřiny v síti. Pokud zejména solární a větrné elektrárny v regionu vyrábějí více elektřiny, než je právě potřeba, přebytek nebo jeho část se ukládá do velkokapacitních baterií. Při nedostatku elektřiny, který často nastává večer a v noci, ji baterie opět dodávají do sítě.
Příčina požáru zůstává nejasná
Vyšetřovatelům se dosud nepodařilo zjistit, co přesně požár způsobilo. Předpokládají však technickou závadu. Cizí zavinění, například žhářství, vylučují.
Nejpravděpodobnější dle nich je, že došlo k takzvanému tepelnému úniku (thermal runaway). Při něm se bateriový článek poškodí v důsledku nadměrného mechanického, tepelného nebo elektrického zatížení. Následně vznikne samovolně se zesilující reakce, při níž se uvolňují hořlavé plyny, takzvané venting gases.
Současně dochází k prudkému nárůstu teploty. Tepelný únik je tak druhým důvodem, proč požár baterie nelze hasit běžným způsobem. Všechny podmínky potřebné k hoření si totiž vytváří sám.
Podle budyšínské městské správy nesmělo bateriové úložiště z bezpečnostních důvodů zůstat bez dozoru ani bezprostředně po uhašení požáru. Dohled má pokračovat dalších pět dní, tedy do úterý 28. července, aby bylo možné rychle zasáhnout, pokud by se zařízení znovu vznítilo.
Může se něco podobného stávat častěji?
Jak uvedla stanice MDR s odvoláním na hasiče, požár úložiště v Budyšíně byl prvním požárem elektrického úložiště takového rozsahu v Německu. K síti jsou přitom v zemi již připojena velkokapacitní úložiště o celkovém výkonu přes 3 800 MW. Po započtení komerčních a domácích úložišť dosahuje celkový instalovaný výkon bateriových úložišť v Německu 19 600 MW.
Spolková vláda nestanovila konkrétní cíl jejich rozvoje, další výstavbu úložišť však podporuje. Spolkový svaz solárního hospodářství požaduje, aby se jejich kapacita zvýšila na 100 GWh do roku 2030. S postupným růstem výkonu a kapacity úložišť elektřiny nelze vyloučit, že požáry tohoto typu budou častější.
Spolkový svaz solárního hospodářství požaduje závazný cíl rozvoje úložišť do roku 2030. (Spolkový svaz solárního hospodářství)
U domácích bateriových úložišť došlo v Německu v posledních letech k požárům již několikrát. V letech 2022 až 2024 se na různých místech vznítila úložiště výrobce Senec instalovaná ve sklepech rodinných domů. Hořet nebo explodovat však měla také úložiště značek LG, Marstec či Zendure.
Portál pvsafety.de eviduje řadu poruchových událostí spojených s domácími úložišti. První požár v Německu podle něj nastal v roce 2013. Následovalo nejméně několik desítek dalších požárů či výbuchů. Vzhledem k tomu, že je dnes v zemi více než 2,5 milionu domácích úložišť, zůstává počet incidentů stále nízký.
Pokud úložiště exploduje, může budovu vážně poškodit. V únoru 2025 výbuch domácího úložiště v Schönbergu nedaleko Hamburku téměř zcela vyrazil jednu ze stěn domu.
Jak lze podobnému požáru zabránit?
Aby se pravděpodobnost těchto požárů v budoucnu dále snížila, zahájili vědci projekt SUVEREN2use. Od konce roku 2025 provádějí požární zkoušky v realistických podmínkách, aby získali nové poznatky o hašení a prevenci požárů.
V rámci projektu již vyvinuli několik metod. Jednou z nich je použití detektorů plynů uvnitř kontejnerů. Ty mají rozpoznat unikající plyny a spustit poplach ještě předtím, než dojde k tepelnému úniku, články se zahřejí a plyny se vznítí.
Vhodným doplňkem by podle odborníků byly vysokotlaké systémy vodní mlhy uvnitř kontejneru. Jakmile detektor plynů spustí poplach, mohou se aktivovat a začít bateriové články ochlazovat.
Další možností je rozdělit úložiště kovovými bariérami na jednotlivé požární úseky. Případný požár by se pak mohl šířit jen v podstatně menším rozsahu.
V Německu však dosud chybějí jednotné celostátní protipožární předpisy pro velkokapacitní úložiště. Požadavky úřadů se liší podle konkrétního zařízení a regionu. Často postačuje jednoduché doložení požární bezpečnosti nebo protipožární koncepce vypracovaná pro daný projekt. Požár úložiště v Budyšíně by mohl zvýšit pozornost věnovanou této problematice i zpřísnit příslušné požadavky.
–etg–
-etcz-
Comments