Nejlepší hráči světa míří do Evropy, protože právě zde je trh nejotevřenější a nejkonkurenceschopnější. (Ilustrační obrázek: FEE)

Cláudia Ascensão Nunes

Cláudia Ascensão Nunes

Komentář

V roce 1990 belgickému fotbalistovi Jeanu-Marcu Bosmanovi vypršela smlouva a zjistil něco, co nečekal: přestože už nebyl vázán kontraktem, jeho budoucnost stále ovládal klub RFC Lutych. Našel si klub ve Francii, který s ním chtěl podepsat smlouvu, jenže Lutych požadoval přestupní částku, kterou si francouzský klub nemohl dovolit zaplatit. Bosman neměl smlouvu, neměl plat a neměl ani skutečnou možnost odejít. Ve skutečnosti zůstával připoután ke svému klubu. Jeho případ nakonec navždy změnil fotbalový trh i evropský sport.

V evropském fotbale tehdy fungoval přestupní systém, který klubům umožňoval udržovat kontrolu nad hráči i po skončení jejich smluv. Hráči mohli být zablokováni v přestupu k novému zaměstnavateli, pokud nebyla zaplacena přestupní částka, přestože už žádný smluvní závazek neexistoval. Pokud žádný klub nebyl ochoten zaplatit, mohla být hráčova kariéra fakticky zablokována.

To vedlo k uměle potlačovaným mzdám, omezené mobilitě a neefektivnímu rozdělování talentu. Trh práce ve fotbale byl silně deformovaný.

Existovala i další omezení, například limity na počet hráčů z jiných členských států Evropské unie v domácích ligách, přestože Evropská unie stojí na principu volného pohybu pracovníků. Tato pravidla nevytvořil jediný rozhodující aktér, ale soustava institucí – Unie evropských fotbalových asociací, národní svazy a kluby –, jejichž zájmy byly sladěné: omezovat mobilitu, aby zachovaly soutěžní stabilitu a chránily zavedené zájmy.

Bosman tento systém napadl u soudu a v roce 1995 mu dal Evropský soudní dvůr za pravdu. Přestože spor vznikl ve fotbale, rozsudek uplatnil princip volného pohybu pracovníků na profesionální sport v celé Evropské unii, zrušil přestupní poplatky po skončení smluv a odstranil kvóty pro hráče z EU.

Mobilita vzrostla a fotbalový trh začal fungovat mnohem více jako skutečně konkurenční trh. Hráči získali silnější vyjednávací pozici a jejich mzdy už neurčovala institucionální omezení, ale konkurence mezi kluby.