Digitální detox: lék na nekončící stres a zahlcení

Valerie Sloanová potřebovala opustit toxické pracoviště a intenzivní digitální prostředí, které bylo daleko od přírody. Dnes vlastní relaxační centrum navržené tak, aby lidem pomáhalo odpojit se od obrazovek a znovu nalézt spojení s přírodou i svou dětskou zvědavostí. Ilustrace Epoch Times, s laskavým svolením Valerie Sloanové a The Horse Shoe Farm

Cara Michelle Miller

Telefony a technologie, které v našich životech zevšedněly, nás možná potichu okrádají o věci, o nichž jsme ani netušili, že je potřebujeme – dokud od nich neodejdeme.

V tichém ústraní v Tennessee si hrstka lidí čte na verandě nebo jen tak sedí a povídá. Kousek od nich se po oplocené pastvině toulají osli.

Nikdo nesahá po telefonu.

Mnozí sem přijíždějí hledat odpočinek – nejen od práce, ale i od neustálého tlaku digitálního života. Chtějí uniknout telefonátům a oznámením, která se stala jako želví krunýř trvalou zátěží přirostlou k jejich ramenům.

Teprve když poodstoupí, všimnou si té úlevy.

Valerie Sloanová ten pocit dobře zná. Více než dvě desetiletí strávila v akademické sféře vyučováním v počítačové laboratoři bez oken. Práce byla neúprosná, technická a vždy probíhala před obrazovkou. Stejné byly i životy jejích studentů. Odcházeli z vyučování a v okamžiku, kdy vyšli na sluneční světlo, okamžitě sklonili zrak ke svým telefonům.

U Sloanové se napětí stupňovalo na pracovišti formovaném stresem a občasným nepřátelstvím – v podmínkách, které na ní podle jejích slov zanechaly trvalé následky. Čas se kolem ní začal zužovat a měla pocit, že se za ní uzavírá život.

Akademická sféra však podle ní odchod ztěžuje. Pozic je málo a většina jejích kolegů zůstávala dlouho poté, co si položili otázku, zda by neměli odejít.

„Věděla jsem, že nemůžu zůstat,“ uvedla pro Epoch Times. Musela odejít, než bude pozdě.

Sloanová udělala to, o čem mnozí jen sní. Před osmi lety opustila své stálé místo a přestěhovala se tam, kde je mobilní signál nestabilní a životní tempo nikam nespěchá.

„Měla jsem nutkání žít trochu prostěji,“ vysvětlila, „a vytvořit prostor, který by ostatním umožnil dopřát si to, čemu dnes říkáme digitální detoxikace.“

Její ústraní nabízí víc než jen přestávku od obrazovek. Je zakořeněno v tom, co Sloanová sama potřebovala: ve způsobu, jak se znovu spojit s přírodou a dát své mysli prostor pro reflexi a tvorbu.

Většina lidí má problém zpomalit, poznamenala. „Zde je vzácné vidět někoho, kdo se prochází s telefonem v ruce.“