Vitrína s navrácenou zlatou helmou z Coțofenești a dvěma zlatými náramky, které byly odcizeny z muzea Drents, vystavená v nizozemském Assenu dne 2. dubna 2026. (Sem van der Wal / Getty Images)
Krádež v muzeu Drents nebyla izolovaným incidentem, ale nejnovější ranou v dlouhém příběhu ztrát starověké geto-dácké civilizace.
Když ve druhém století překročily legie římského císaře Trajána Dunaj, přišly si pro dácké zlato – a také ho získaly. Kořist byla obrovská a civilizace, která vytvořila jedny z nejpozoruhodnějších kovových artefaktů starověku, byla pohlcena Římskou říší a nakonec i dějinami. Přesto některé předměty přežily: starověká zlatá helma válečníka a tři spirálovité zlaté náramky mimořádné kvality. Odolaly invazím, staletím nelegálních vykopávek i pomalému chátrání archeologických nalezišť. Pak však v lednu 2025 zloději odpálili v muzeu Drents v Nizozemsku pyrotechnické nálože a artefakty zmizely v noční tmě.
Helma, datovaná do 5. století př. n. l., je připisována vysoce postavenému dáckému bojovníkovi. Její podoba i zpracování ukazují, jak mnohovrstevný význam takové předměty měly: byly symbolem společenského postavení, důkazem nahromaděného bohatství i objektem s duchovním významem. Tři zlaté náramky pocházejí z pozdějšího období, z 1. století př. n. l., a z jejich specifického typu je známo pouze 24 exemplářů. Archeologické nálezy naznačují, že podobné předměty bývaly ukládány do obětních jam v posvátném a královském okrsku Sarmizegetusy Regie, posledního hlavního města dáckého království na území dnešního Rumunska.
Tradice geto-dáckého zpracování kovů
Zlatá helma z Coțofenești, geto-dácká helma z let 450–400 př. n. l., je vyrobena z elektronu (slitiny zlata, stříbra a mědi) a váží přibližně jeden kilogram. (Dima Moroz / Shutterstock)
Ukradené předměty jsou produktem metalurgické tradice, která proslavila geto-dáckou civilizaci napříč starověkým světem. Geto-Dákové obývali území dnešní jihovýchodní Evropy a vyvinuli vysoce propracované techniky zpracování zlata a stříbra, které plnily společenské, ceremoniální i náboženské funkce. Zbraně i šperky byly vyráběny s mimořádnou precizností a odrážely jak technické mistrovství, tak propracovaný symbolický jazyk.
Když císař Traján vyslal přes Dunaj odhadem 150 000 vojáků – nejprve roku 101 n. l. a znovu roku 105 – vedla ho nejen strategická nutnost, ale i mimořádné ambice. Řím čelil trvalému vojenskému tlaku na hranicích a vyčerpané státní pokladně, takže zoufale potřeboval nové zdroje. Dácie jimi oplývala. Disponovala bohatými nalezišti zlata, mědi a železa a její královská pokladnice měla údajně obsahovat více než 250 000 kilogramů zlata. Starověké prameny dokonce tvrdily, že v dolech zůstalo tolik zlata, že by jím bylo možné vydláždit římské ulice. Těžba a zpracování kovů nebyly v dácké společnosti okrajovou činností, ale základem hospodářství, politické moci i kulturní identity.
Římané sice dávno odešli, ale těžba nikdy neskončila. Více než dva a půl tisíce let se v okolí pomalu hromadilo znečištění těžkými kovy, které degradovalo ekosystém okolních údolí. Archeologické dědictví utrpělo dlouhodobé škody. Mezi lety 1996 a 2001 se Sarmizegetusa Regia – poslední hlavní město dáckého království, zapsané roku 1999 na seznam světového dědictví UNESCO – stala terčem organizovaných zločineckých sítí provozujících rozsáhlé nelegální vykopávky. Z naleziště byly odvezeny velké objemy zlatých a stříbrných předmětů, které skončily na mezinárodních trzích. Nenahraditelné artefakty se rozptýlily po světě a v dochovaném obrazu dácké civilizace vznikly trvalé mezery.
Krádež v muzeu Drents tak nebyla izolovaným případem, ale další kapitolou dlouhého příběhu ztrát.
Vyšetřování a návrat artefaktů
Loupež z ledna 2025 proběhla s rychlostí a brutalitou typickou pro krádeže vysoce cenných uměleckých děl. Pachatelé odpálili nálož u bočního vchodu, rozbili vitrínu s artefakty a ujeli v kradeném vozidle, které bylo později nalezeno ohořelé. Mezi důkazy patřilo kladivo nalezené v příkopu poblíž muzea, stopy DNA na odhozeném oblečení v místním kontejneru, úlomky skla odpovídající vitrínám muzea a záznamy o nákupu nářadí v železářství.
Policie zatkla tři podezřelé. Odposlechy telefonů a tajně pořízené nahrávky nasměrovaly vyšetřování slibným směrem: skupina jednala koordinovaně a artefakty se zdály být nepoškozené. Zásadní roli při pátrání sehrál nizozemský detektiv specializující se na umělecké krádeže Arthur Brand, známý vyhledáváním odcizených a uloupených děl. Operace zahrnovala utajená vyjednávání i neoficiální kontakty s lidmi napojenými na krádež. Tajný policista vydávající se za kupce z podsvětí údajně jednomu z podezřelých nabídl více než 500 000 dolarů. Dva spolupracující podezřelí nakonec získali příslib nižšího trestu – 44 měsíců místo původních 66. Třetí odmítl spolupracovat a čelil plné výši doporučeného trestu.
Detail poškození zlaté helmy z Coțofenești, na níž je vidět deformace v místě dříve restaurované trhliny vzniklé během krádeže v muzeu. (LCV / Shutterstock)
Dne 21. dubna 2026, přibližně 14 měsíců po loupeži, se většina odcizených artefaktů vrátila do Rumunska. Válečnická helma utrpěla při krádeži drobné poškození, zatímco dva nalezené náramky byly navráceny v perfektním stavu. Při slavnostním ceremoniálu, který zdůraznil kulturní význam těchto předmětů, byly helma a dva ze tří náramků umístěny do skleněné vitríny střežené maskovanými ozbrojenými strážci. Dnes jsou vystaveny v Národním historickém muzeu v Bukurešti.
Ozbrojený policista stojí vedle starověké helmy z Coțofenești a dvou dáckých zlatých náramků vystavených v Národním historickém muzeu Rumunska v Bukurešti dne 21. dubna 2026. (Daniel Mihailescu / Getty Images)
Třetí náramek se dosud nenašel. Jeho osud zůstává neznámý – jako připomínka, že navzdory sofistikovanému vyšetřování, tajným operacím i diplomatickým jednáním zůstává archeologické dědictví Dáků neúplné. A v mnoha ohledech tomu tak bylo už velmi dlouho.
Máte tip na téma z oblasti umění a kultury, kterému bychom se měli věnovat? Napište nám své podněty na adresu [email protected].
–ete–
-etcz-
Comments