(MayaLab / Artlist.io)
Je jim přes 80, 90, dokonce i 100 let – a přesto mají mysl stejně bystrou jako lidé o několik desetiletí mladší. Superageři zpochybňují vše, co si myslíme o stárnutí.
Když bylo Hildě Jaffeové 88 let, rozhodla se otevřít novou kapitolu svého života.
Prodala svůj dům v New Jersey a přestěhovala se do jednopokojového bytu v srdci Manhattanu. I ve svých více než 100 letech působí Jaffeová jako aktivní dobrovolnice – provází návštěvníky po historické New York Public Library a jejích výstavách. Svůj malý byt si uklízí sama a pravidelně chodí zhruba 800 metrů od domova do knihovny i do místních obchodů, odkud si sama nosí nákupy.
V rámci své dobrovolnické práce si Jaffeová osvojila hluboké znalosti o zhruba 250 vystavených předmětech, z nichž si pro své prohlídky vybírá čtyřicet. „Prohlídka není založená na žádném scénáři. Člověk si ji musí vytvořit sám,“ uvedla v rozhovoru pro Fortune. Ke kontaktu s rodinou běžně využívá WhatsApp, Zoom a e-mail.
„Nikdy jsem nečekala, že se dožiju 102 let. Překvapuje mě to stejně jako všechny ostatní, že tu ještě jsem,“ svěřila se pro KFF Health News. Svou dlouhověkost přičítá – v pořadí důležitosti – genetice, štěstí a odhodlání zůstat aktivní. „Nepracujete na tom – prostě se to děje. Každý den se probudíte a jste o den starší.“
Jaffeová o sobě říká, že je pragmatická žena: jasně si uvědomuje své možnosti a dává přednost samostatnému životu, dokud je nezávislá a může si věci dělat po svém.
Není divu, že je považována za výjimečnou. V současnosti žije ve Spojených státech amerických asi 101 000 stoletých lidí a jen přibližně 15 procent z nich dokáže vést samostatný život tak jako Jaffeová. Zatímco mnozí z nás se stáří obávají především kvůli nemocem, jako je demence nebo Alzheimerova choroba – nevyléčitelným stavům, které v pokročilých fázích vedou k neschopnosti rozpoznat blízké, a dokonce ke ztrátě vlastní identity – Jaffeová představuje zcela jinou kategorii: superagery.
Věda už prokázala, že proces stárnutí je obvykle doprovázen postupným zhoršováním paměti. Například osmdesátiletí lidé dosahují v průměru přibližně polovičních výsledků v testech paměti oproti lidem ve věku 56 až 66 let – tento pokles je považován za normální a nevyhnutelný. Přelomový výzkum ale ukazuje, že existují vzácní jedinci – takzvaní superageři – kteří si dokážou udržet mentální bystrost a paměť srovnatelnou s lidmi o několik desetiletí mladšími.
Program SuperAging na Northwestern University v Evanstonu ve státě Illinois, zahájený v roce 1999, tento fenomén systematicky zkoumá. Impulzem k jeho vzniku byl mimořádný objev: při posmrtném vyšetření mozku jedenaosmdesátileté ženy vědci zjistili, že její kognitivní funkce odpovídaly ženě kolem padesáti let. Toto zjištění zpochybnilo zažitou představu, že výrazný kognitivní úpadek je ve stáří nevyhnutelný. Tento konkrétní mozek pocházel z mozkové banky University of Miami. Dnes má Northwestern University vlastní nezávislou mozkovou banku, do níž mnozí účastníci studie přislíbili darovat své orgány po smrti.
Objem mozku „superagerů“ připomíná mozek lidí o 20 až 30 let mladších, na rozdíl od běžných seniorů stejného věku, u nichž je patrné výrazné zmenšení mozku.
„Tyto lidi dlouhodobě sledujeme – každý rok hodnotíme jejich kognitivní funkce, odebíráme krevní vzorky a provádíme magnetickou rezonanci i další zobrazovací vyšetření mozku,“ uvedla v rozhovoru Tamar Gefenová, profesorka kognitivní neurologie a expertka z centra pro Alzheimerovu chorobu na lékařské fakultě Northwestern University, která je jednou z hlavních výzkumnic programu. „Mnozí z nich plánují darovat své mozky vědě po smrti. Ve skutečnosti se k tomu zavázalo 98 procent účastníků programu.“
-etcz-
Comments