Ilustrační foto. (Parilov / Shutterstock)
Komentář
V pokračující veřejné kontroverzi o vytyčení akceleračních zón pro rychlejší umístění solárních a krajinu znetvořujících obřích větrníků (VTE) by měl být v popředí fakt, že tyto zdroje si na sebe v našich zeměpisných podmínkách nejsou s to vydělat.
Německá zelená tranzice – a to klíčově jen elektroenergetiky – zatím dle oficiálních údajů Berlína stála 454,72 miliard eur, to je pět příjmů státního rozpočtu ČR. Co za to Němci mají? Podíl 56 % OZE na výrobě elektřiny, ale s poklesem produkce za posledních 15 let o 100 terrawatthodin (TWh).
Jejich rostoucí kapacita solárů a větrníků jim způsobuje obrovské kolísání cen, naposledy s mínus 499,99 eur/MWh 1. května, kdy samozřejmě cenově nakazili i Česko a další státy. Někdo by si mohl říct (a také byly takové „pozitivní“ články vydány v českých médiích, že prý bylo možné díky mínusovým cenám nabíjet elektrická auta zadarmo), že je to vlastně prima a že klesnou účty.
Mapa: Záporné ceny elektřiny v řadě zemí EU v důsledku solární nadprodukce 1. května 2026
Zdroj: www.epexspot.com
Tak ještě jednou: nikdo samozřejmě hotové peníze za odběr elektřiny nedostává. A těch pár tisíc fandů surfujících na spotových účtech jsou marginálie. Vývoj cen si zúčtují výrobci a obchodníci v delším časovém období a samozřejmě nakonec je finální účet za elektřinu vždy kladné číslo. Proč? Protože solární elektrárny mají kapacitní faktor do 12 % z času roku a větrné u nás i v jižním Německu pod 20 % (viz dále). A když zajde slunce, německé přebytky a mínusové ceny se rychle změnily 1. května zhruba na pět Kč/kWh a s nimi místo rekordního exportu nastoupil dovoz elektřiny do Německa ze všech okolních zemí, dominantně z energeticky stabilní jaderné Francie.
Zatímco šikovní obchodníci si nákupem elektřiny za záporné ceny vylepšují cenový průměr a své zisky, daňoví poplatníci hlavně v Německu zapláčou. Německý zákon o obnovitelných zdrojích energie (EEG) zaručuje provozovatelům soukromých solárních elektráren fixní výkupní ceny za kilowatthodinu. Zároveň zajišťuje 20letou záruku fixního odkupu elektřiny dodávané do sítě – bez ohledu na to, zda je po ní skutečná poptávka nebo jaká je tržní cena. Pokud množství vyrobené solární energie překročí kapacitu sítě, musí správci sítě rychle zbytečnou elektřinu exportovat do zahraničí a/nebo musí výrobce vypnout. Problém je, že zhruba 50 GW je umístěno v solárech na rodinných domech Němců, které správci sítě na dálku dosud neumí vypnout. 26. dubna mělo Německo příkladně navíc ve výrobě elektřiny kapacitu 40 GW. Pokud majitelé solárů v důsledku toho ztratí očekávané příjmy, obdrží kompenzaci ve výši 95 %.
V Německu přišel výprodej jen v neděli 26. dubna daňové poplatníky v důsledku kompenzací nerealizovaných cen výrobcům a zásahům redispečinku dle listu Epoch Times na neuvěřitelných 132 milionů eur (3,3 mld. Kč). A je jisté, že 1. května tyto důsledky byly ještě dražší.
Ministryně Reicheová deklaruje ochotu neplatit za elektřinu ve formě odpadu, ale 20leté dotační smlouvy jedou dál, koaliční SPD jim nedovolí revizi zelené politiky.
Připomeňme si, že zatímco celá EU chce být emisně neutrální v roce 2050, Německo má tuto ambici již pro rok 2045. A jak je daleko? 20 let před tímto cílem má za sebou pětinové snížení emisí v podobě primárních zdrojů energie a potvrzuje se, že za stále vyššího základu to bude nejen složitější, ale hlavně asi neúnosně drahé. Zatímco v celém světě dominuje spotřeba ropy, zemního plynu a uhlí jako primárních zdrojů energie z 85 %, v Německu je to po čtvrtstoletí úsilí ve prospěch zelených zdrojů energie jen o pět procent lepší.
Comments