Christine Andersonová, europoslankyně německé strany AfD. (Epoch Times)
V Evropském parlamentu se z podnětu německé europoslankyně ze skupiny Evropa suverénních národů Christine Andersonové konala 21. dubna konference o etických otázkách spojených s dárcovstvím orgánů a také o mimořádně citlivém tématu násilných odběrů. Na akci vystoupili doktor Andreas Weber a doktor Trevor Stammers.
Na okraj konference europoslankyně poskytla rozhovor pro Epoch Times, v němž kromě jiného sdělila, že lituje slabosti Evropské unie vůči tomuto fenoménu.
Proč jste uspořádala tuto konferenci o transplantacích orgánů?
O otázce dárcovství orgánů jsem se dozvěděla před několika lety, zejména v souvislosti se skandálem v Německu, o němž mluvil doktor Stammers, kdy lékaři vydělávali peníze prodejem orgánů mimo oficiální systém. Důvěra veřejnosti v systém se tehdy zhroutila a Německo si náhle uvědomilo, že nemá dostatek dárců.
Od té doby se ozývají hlasy, které chtějí systém převrátit a přejít na model předpokládaného souhlasu. Stát by vám řekl: „Jste dárcem orgánů, pokud výslovně neřeknete opak.“ To je v mnoha ohledech zásah do práv: moje tělo, moje volba! Stát nemá právo udělat ze mě dárce tím, že mě nutí se aktivně odhlásit. A ani to nestačí: rozhodnutí může zvrátit rodina.
Pustila jsem se tedy do hloubky tohoto tématu. To, co jsem objevila, je děsivé. Pokud jste zapsán jako dárce, nebo se za něj považujete, při odběru vám nepodají žádné anestetikum. Pouze paralytikum, aby vás udrželi v klidu na stole a zabránili vám se bránit.
Okamžitě jsem se tomu postavila. Čím více jsem zkoumala, tím více jsem shromažďovala svědectví rodin, které souhlasily s darováním orgánů blízké osoby. To, čím si prošly, je čistý horor. V mnoha případech se lékaři nedrželi toho, co rodina povolila. Kromě srdce, jater a plic byly odebírány i oční bulvy. To vše bez skutečného souhlasu.
Je to průmysl, který má hodnotu miliard. A tam, kde jsou peníze, je i korupce. Je nejvyšší čas podívat se pravdě do očí, co se za dárcovstvím orgánů skutečně odehrává.
Co říkáte na nucené (násilné) odběry orgánů v Číně?
Podle toho, co zaznělo na této konferenci, Peking vytvořil systém odběru orgánů prostřednictvím odpudivého procesu dehumanizace menšin čínské populace. Čínský režim pronásleduje tisíce lidí, posílá je do pracovních táborů a odebírá jim orgány.
Podle uvedených údajů provedla jediná nemocnice v Číně přibližně 2 000 transplantací jater (za rok – pozn. redakce). Pro srovnání, v roce 2024 bylo v Německu provedeno 766 transplantací jater! Mrazivý kontrast.
Lze se ptát, odkud všechny tyto orgány pocházejí. Jak však uvedl doktor Weber, buď čínské úřady lžou o číslech, nebo našly jiné způsoby, jak orgány získávat.
Bohužel v Číně mohou být lidé posláni do vězení z jakéhokoli důvodu a skončit jako oběti násilných odběrů orgánů.
Ve svém vystoupení jste vysvětlila, že na Západě, konkrétně v Německu, levice projevuje vůči Pekingu velkou shovívavost. Co tím myslíte?
Je to velmi znepokojivý jev, který jsem skutečně zaznamenala už na začátku roku 2020 během zdravotní krize. Vzpomeňte si, tehdy čínský režim zavedl velmi přísnou politiku boje proti pandemii. Čínská populace byla vystavena celé řadě velmi tvrdých restriktivních opatření.
Zatímco Čína uzavírala vlastní obyvatelstvo, sledovala jsem chování médií v Německu. Většina z nich byla doslova okouzlena tím, jak Komunistická strana Číny zvládla krizi covidu-19. To mě obzvlášť zasáhlo.
Jak si tuto shovívavost vysvětlujete?
Progresivisté a to, čemu říkám „globalističtí misantropové“, toužili po jediné věci: aby byla tato totalitní zdravotní politika uplatněna i na Západě. Samozřejmě to neudělali, protože vědí, že by to z volebního hlediska bylo velmi riskantní.
Jsou tedy určitá elita a političtí představitelé na Západě fascinováni čínským režimem?
Přesně tak. A protože si tato elita uvědomuje, že nemůže takovou politiku přímo prosadit v našich západních demokraciích bez toho, aby za to zaplatila ve volbách, našla jiné řešení: změnit stanovy WHO tak, aby jí dala více pravomocí.
Díky tomu se v případě odporu veřejnosti při zavádění přísných opatření budou moci tito politici vymlouvat na WHO.
Myslíte si, že Evropská unie může mít na Peking nějaký vliv? Parlament může například přijímat rezoluce.
Zaprvé, EU není schopna mít vliv vůbec na nikoho. A pak, parlamentní rezoluce mají jen malou hodnotu.
V evropském systému má poslední slovo bruselská Komise. Pokud obsah rezoluce Komisi nezajímá, vše se zastaví a rezoluce v podstatě vyšumí do ztracena.
Štrasburský parlament je jen fasáda, ba dokonce parodie demokratického procesu.
–etf–
-etcz-
Comments