Ilustrace: Lumi Liu
Po deseti letech individuálního používání zařízení každým žákem některé školy přehodnocují roli obrazovek.
V hodině angličtiny pro sedmý ročník u Emily Cherkinové provázel dříve konec vyučování šum – skřípění židlí, zaklapávání diářů a malá fronta u jejího stolu. Studenti drželi v rukou své práce a ptali se, proč mají špatnou známku a co by mohli udělat jinak.
Pak ta fronta zmizela.
Domácí úkoly, termíny i známky – to vše se přesunulo online.
„Zpočátku jsem si říkala, jistě, proč se na to prostě nepodívat online?“ sdílí Cherkinová pro Epoch Times. Věděla ale, že skutečná hodnota spočívá v tom, že si to člověk zapíše.
Brzy se však objevil větší problém – technologie jí začala brát místo ve středu třídy.
„Vzala mi studenty,“ říká. „Bylo mi řečeno, abych studenty odkázala na portál, kde si mají zjistit známky, místo aby za mnou přišli a mluvili o tom, co mohou udělat jinak.“
Třída Cherkinové byla časným varovným signálem.
Začala učit na počátku 21. století, v dekádě, kdy školy používaly sdílené notebooky, nikoli individuální zařízení pro každého žáka. Dnes šestileté děti přepínají mezi aplikacemi a reagují na rychle se střídající podněty. Současně se nadále zhoršují výsledky v amerických národních testech v oblasti čtení, matematiky a řešení problémů.
„Naše děti mají nižší kognitivní schopnosti; poprvé tato generace dosahuje horších výsledků než ta předchozí právě v dovednostech, které má škola rozvíjet,“ uvádí neurovědec Jared Cooney Horvath, bývalý učitel a dnes výzkumník lidského učení, pro deník Epoch Times.
Domnívá se, že hlavním důvodem je rychlý přechod ke třídám zahlceným obrazovkami.
Comments