Stopy raket jsou vidět na obloze nad izraelskou Netanjou dne 7. března 2026. Izraelská armáda uvedla, že 7. března zaznamenala několik salv raket vypálených z Íránu i starty z Libanonu, což po celé zemi spustilo sirény leteckého poplachu. (Jack Guez / AFP prostřednictvím Getty Images)
Komentář
Administrátor amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Jared Isaacman uspořádal 27. února tiskovou konferenci, aby vysvětlil úpravy měsíčního programu Artemis prezidenta Donalda Trumpa.
Isaacman se ani jednou nezmínil o válce s Íránem, která začala hned následující den, 28. února. V zápase o strategickou nadvládu, který mezi sebou vedou Čína a Spojené státy, má však válka s Íránem přímé důsledky i pro Měsíc.
Vesmírná dominance je prvním předpokladem vojensko-strategické nadvlády na Zemi, která je zase nezbytná k obraně strategických vojensko-ekonomických zájmů na nízké oběžné dráze Země, na Měsíci i dál ve vesmíru.
Význam přístupu do vesmíru pro americkou válku proti Íránu jasně ukázal brífink předsedy Sboru náčelníků štábů USA generála Dana Cainea z 2. března, který uvedl: „První na tahu byly U.S. SPACECOM a U.S. CYBERCOM, které nasadily nekinetické efekty, narušily a oslabily schopnost Íránu vidět, komunikovat a reagovat.“
To znamenalo, že Velitelství vesmírných sil Spojených států patřilo mezi první americké vojenské síly, které se zapojily do boje a zaútočily na íránskou schopnost vést válku.
Stejně tak byl pro Írán a Čínu přístup do vesmíru klíčový pro jejich schopnost řídit íránské salvy balistických raket a dronů.
Od 28. února do 7. března Írán vypálil na Izrael, Saúdskou Arábii, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Omán, Ázerbájdžán a Turecko více než 500 balistických raket a přes 2 000 dronů dlouhého doletu.
Írán dokázal vybudovat svou raketovou sílu díky každoročním čínským subvencím nákupu ropy a její přesnost byla zvýšena přístupem k datům z čínských satelitů pro sledování vesmíru a k navigačním signálům satelitního systému BeiDou.
Aby bylo možné udržet přístup na nízkou oběžnou dráhu Země, začalo být nezbytné dosáhnout přístupu do „hlubokého vesmíru“, tedy do cislunárního prostoru mezi Zemí a Měsícem, a dokonce vybudovat přístup k samotnému Měsíci jako k „vyvýšené pozici“, z níž lze bránit přístup do cislunárního prostoru i na nízkou oběžnou dráhu Země.
Aby byl přístup k Měsíci zajištěn a případně i ubráněn, hlavní „závod o Měsíc“ mezi Čínou a Spojenými státy se zaměří na rychlé vybudování dostatečného počtu měsíčních základen na klíčových strategických místech pro možné vojenské využití a také na využívání měsíčních zdrojů.
Proto – zatímco americké a izraelské snahy zabránit Íránu ve vývoji jaderných zbraní pokračují a pokud by se Čína pokusila tento konflikt využít k zahájení dlouho očekávané invaze na Taiwan – zůstává pro Spojené státy strategickou otázkou národní bezpečnosti udržet program, který zaručí demokraciím přístup k Měsíci.
Rusko nabízí varovný příklad – jeho invaze na Ukrajinu z roku 2022, která nyní vstupuje do čtvrtého roku, zdecimovala ruský vesmírný program a jeho dlouholeté ambice na pilotované mise k Měsíci budou muset spoléhat na čínskou velkorysost, zda poskytne místo na svých lunárních přistávacích modulech.
Také 27. února Isaacman vysvětlil nový harmonogram programu Artemis pro návrat Američanů na Měsíc v roce 2028 – dokonce navrhl dvě měsíční mise v témže roce – aby byl splněn Trumpův cíl vrátit Američany na Měsíc ještě před koncem jeho funkčního období.
V dubnu bude vypuštěna mise Artemis-II, která uskuteční oblet Měsíce, tedy cestu kolem Měsíce, se třemi americkými astronauty a jedním kanadským astronautem.
První pilotovaná měsíční mise Artemis-III, plánovaná na rok 2028, bude místo toho přeplánována na rok 2027 jako test na nízké oběžné dráze Země pro nový systém Human Landing System založený na měsíčním landeru SpaceX Starship nebo Blue Origin – který se spojí s pilotovanou kosmickou kapslí Orion.
Poté v roce 2028 mise Artemis-IV vrátí Američany na Měsíc a následovat má další měsíční mise Artemis-V rovněž v roce 2028, pokud se tento harmonogram podaří dodržet.
NASA hodlá zrušit plánovanou větší a výkonnější verzi pilotované rakety Space Launch System (SLS), označovanou jako SLS Block 1B, a lze doufat, že bude pracovat na levnějším nástupci založeném na znovupoužitelných těžkých nosných raketách společností SpaceX a/nebo Blue Origin.
Čína má rovněž integrovanou strategii Země–vesmír, jejímž cílem je dosáhnout dominance na Zemi, a plánuje začít vysílat čínské astronauty na Měsíc už od roku 2029 nebo 2030.
Čína veřejně propaguje svůj pokrok ve vývoji pilotované těžké nosné rakety Dlouhý pochod-10 a v testování nové pilotované kosmické kapsle Mengzhou i pilotovaného měsíčního přistávacího modulu Lanyue.
Na Zemi se však zdá, že Čína má více možností, jak odvádět americkou pozornost a zdroje od vesmírných projektů.
Po desetiletí Čína budovala jaderně vyzbrojené zástupné státy, jako jsou Pákistán, Severní Korea a téměř i Írán, čímž nutí Spojené státy snažit se jejich hrozbu zadržovat – zatímco sama Čína odmítá vynakládat vlastní vojenské zdroje na jejich obranu, jak je tomu právě nyní v případě Íránu.
Čína se nicméně stále může rozhodnout zahájit rozsáhlé přezbrojování íránského teroristického režimu, aby tuto válku prodloužila a vynutila si možné odklonění financování z amerického vesmírného programu.
Peking má také možnost dotlačit Severní Koreu k zahájení války proti Jižní Koreji, k jadernému útoku a dokonce k dalšímu šíření jaderných zbraní, což by mohlo Spojené státy zatáhnout do dalších válek. Čína takovou strategii založenou na „zástupných hráčích“ sleduje proto, že zatím nemá prostředky k projekci masivní vojenské síly po celém světě, aby mohla soupeřit s Washingtonem – což je stav, který se během příštího desetiletí rychle změní.
Čína zjevně dospěla k závěru, že její zástupné režimy mohou být oběťmi takových válek, které Spojené státy dostatečně oslabí, aby Peking mohl usilovat o svůj hlavní cíl – invazi na Taiwan a brutální zničení jeho demokracie.
Je štěstí, že Trump projevil prozíravost a vůdčí schopnosti, když se rozhodl řešit íránsko-čínskou jadernou výzvu už nyní, navzdory silnému tlaku na rychlé dosažení rozhodujícího vítězství, aby byly zachovány americké vojenské zdroje a aby se – vedle mnoha dalších priorit – mohl udržet i měsíční program Artemis.
I kdyby však čínský režim napadl Taiwan, Peking se připravuje i na další budoucí války, jejichž cílem je odvést pozornost a zdroje USA od Měsíce. Toto nebezpečí lze zmírnit pouze budoucími vítězstvími nad spojenci Číny a budováním vojenské síly na Zemi i ve vesmíru, která bude dostatečná k odrazení ambicí Komunistické strany Číny na globální a vesmírnou hegemonii.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
-etcz-
Comments