„Ležení naplocho“ se stalo životním stylem, který si osvojilo mnoho mladých Číňanů. (Ilustrace Epoch Times, záběry zachycené Epoch Times, Douyin)
Ve velkém nákupním centru ve Vnitřním Mongolsku se nedávno sešly stovky lidí na soutěži vysílané živě online. Pravidla byla jednoduchá: ležet na matraci co nejdéle, aniž by si člověk sedl, a bez návštěvy toalety.
Mnozí měli na sobě pyžama, zachumlali se do dek a polštářů. Někteří si přinesli plyšové hračky. Kurýři rozvážkových služeb neustále přinášeli jídlo, zatímco soutěžící jedli nebo si krátili čas na telefonech.
Po zhruba 33 hodinách získal první cenu třiadvacetiletý muž. Jeho řešení „toaletního problému“? Pleny.
Jako marketingový trik na matrace byla akce ohromným úspěchem – sledovalo ji přes 10 milionů lidí online. Nejednomu z nich bylo líto, že se soutěže nezúčastnil; tvrdili, že stejně tráví většinu dní v posteli.
Pozornost se pak stočila k názvu soutěže: „tangping“, populární čínský slangový výraz znamenající „ležet naplocho“. „Konečně se ukázalo, že ležet naplocho je způsob, jak vyhrát,“ napsal jeden z komentujících.
„Ležení naplocho“ se objevilo před čtyřmi lety jako kontrakulturní hnutí v reakci na drakonické pandemické lockdowny režimu v Číně. Mladí lidé, kteří odmítali vyčerpávající krysí závod, hledali jiný způsob života: dělat jen naprosté minimum.
Od té doby to posunuli ještě dál. Navzdory výzvám čínských úřadů, aby tvrdě pracovali, si říkají „krysí lidé“ a tráví dny „hnitím“ v posteli.
Dny, které dokumentují na čínských sociálních sítích, vypadají zhruba takto: vylézt z postele kolem poledne nebo ještě později, osprchovat se, uvařit si nebo objednat jídlo, jíst při bezmyšlenkovitém sjíždění telefonu, znovu si lehnout, pak zase jídlo a bezcílné scrollování – nebo hraní her – až do pozdních nočních hodin.
Mladí Číňané v různých videích ukazují svůj den coby „krysí lidé“, odmítající vyčerpávající krysí závod a dělající jen to nejnutnější. (Záběry zachycené Epoch Times, Douyin)
Takto žije už tři roky pětadvacetiletá Sherry Yangová, která bydlí s příbuznými a přáteli.
„Nemám žádné plány do budoucna,“ řekla Epoch Times. „Není se na co těšit.“
Rozhovory s Epoch Times a příspěvky napříč čínským internetem odhalují pocit beznaděje, který se mezi mladými lidmi v Číně šíří.
Jde o dramatický obrat oproti době před deseti lety, kdy mladí lidé sršeli energií, říká James Wang, absolvent vysoké školy z roku 2017. Krátce po dokončení studia si podle něj s přáteli denně povídali o práci a snech. Vyměňovali si kariérní rady a netrpělivě plánovali vlastní podnikání.
Comments