Uživatelé chytrých telefonů potřebují k udržení kontroly nad používáním technologií dlouhodobou a vědomou sebekázeň. (Ilustrace: The Epoch Times, Shutterstock)

Lawrence Wilson

Lawrence Wilson

Rozhodl jsem se kolem půlnoci. Všiml jsem si hodin ve chvíli, kdy jsem si „na pár minut“ před spaním projížděl Instagram. Uplynuly skoro dvě hodiny.

„Dost!“ řekl jsem si už poněkolikáté a přísahal, že s tím udělám radikální konec.

Sociální sítě byly jen částí problému.

Během běžného dne jsem také kontroloval tři chatovací aplikace, půl tuctu zpravodajských webů, YouTube, živé sportovní výsledky a starý dobrý e-mail – všechny tři účty. Televize se změnila v něco, co mi hrálo do pozadí, zatímco jsem lovil zprávy, drby nebo videa s kočkami.

Moje pozornost už mi nepatřila – a chtěl jsem ji zpátky.

Koupil jsem si tedy tlačítkový telefon, chytrý telefon uložil do šuplíku a nastavil své vnitřní hodiny na rok 2006 – tedy na dobu před uvedením iPhonu.

Během následujícího měsíce jsem četl knihy, zapisoval si trasy jízdy autem, zlepšoval schopnost naslouchat a zvládl dva velké svátky bez jediné útěchy v podobě mobilní hry Candy Crush.

Ta zkušenost byla jiná, než jsem si představoval. Hodně jsem se naučil o roli chytrého telefonu ve svém životě – a o tom, jak dokázal pohltit tolik mé pozornosti.

A také jsem zjistil, že v tom nejsem sám.

Používání chytrých telefonů

Poslední věc, kterou jsem na svém chytrém telefonu udělal, bylo, že jsem na sociální sítě nahrál fotku svého nového tlačítkového telefonu a s lehce sebeironickým tónem se pochlubil odvážným experimentem.

Přátelé mi začali psát téměř okamžitě a jejich zvědavost prozrazovala náznak touhy. Ve skutečnosti má většina Američanů ke svému telefonu poněkud rozpačitý vztah.