Pan Tomáš (pseudonym) z jihovýchodní Moravy trpěl několik let na bolesti nohou, aby nakonec o jednu z nich přišel. Navzdory své diagnóze cukrovky a ischemické choroby dolních končetin, neboli ucpaných tepen v nohách, mu nebyla poskytnuta včasná a kvalitní péče ani ve 100 kilometrů vzdáleném Brně.
Amputaci šlo přitom předejít, kdyby došlo k rychlejšímu odborného zásahu, potvrdil mu později odborník na cévy MUDr. Jiří Matuška, místopředseda České angiologické společnosti, k němuž se 71letý pacient po propuštění z nemocnice vlastní vůlí dostal.
Jeho vyšetření ukázalo, že i druhá noha je ve špatném stavu a hrozí jí amputace také. Lékař zděšen skutečností, že druhou nohu nikdo ze specialistů neřeší, doporučil panu Tomáši co nejrychlejší zákrok na protažení tepen, tzv. angioplastiku, při níž se do tepny zavádí hadička, která nafukováním roztáhne zúžená místa a angiochirurg v případě potřeby zavede stent.
Zkušený dr. Matuška navrhl provést zákrok ve fakultní nemocnici v Praze, protože věděl, že jsou tam na rozdíl od Brna kratší čekací lhůty, v řádu dnů až týdnů, a dokáží cévy protáhnout v delším úseku než v Brně. Jenže vznikl problém. Kdo tam pana Tomáše, momentálně odkázaného na vozík a berle, zaveze i s nutným doprovodem?
Lékaři při provádění angioplastiky dolní končetiny. Ilustrační foto. (shutterstock)
I když zdravotní pojišťovny bez problémů uhradí pacientovi s ucpanými cévami amputaci, protézu, rehabilitaci i následnou péči, přepravu na zákrok, který by těmto nákladným úkonům včas zabránil, neproplácí. Zákon o veřejném zdravotním pojištění stanoví, že pojišťovna hradí zdravotnický transport pacienta „pouze ve výši odpovídající vzdálenosti nejbližšího smluvního poskytovatele, který je schopen požadovanou hrazenou službu poskytnout“. A to by pro pana Tomáše znamenalo maximálně Brno.
Comments