Vlevo nahoře i dole Judi Denchová a Brendan O’Hea. Vpravo kniha Is It Too Late to Make a Run for It?, která ve vzpomínkách slavné herečky nabízí i pořádně vtipné okamžiky.

Foto: Fotografie vlevo: Getty Images

author-image

Mark Lardas

Herečce Judith Olivii Denchové, nositelce čestného titulu Dame, se říká národní poklad. Ona sama toto označení nesnáší.

„Zní to, jako bych byla nějaká zaprášená stará relikvie,“ poznamenává.

Má pravdu, když se proti němu ohrazuje – ovšem z jiného důvodu.

Označit ji za národní poklad je příliš omezující. Její mimořádná sedmdesátiletá kariéra na divadelních prknech i před kamerou z ní udělala mezinárodní fenomén. Pokud jde o herectví, zvládne téměř cokoli, a ještě s bravurou.

Její nová kniha „Is It Too Late to Make a Run for It?“, volně přeloženo „Není už pozdě vzít nohy na ramena?“, kterou napsala společně s Brendanem O’Heou, nabízí čtenářům obsáhlý pohled na její život a kariéru. Dotýká se všech jejich stránek: rodiny, zálib i toho, co nemá ráda, míst, kde žila, rolí, které ztvárnila, i poct, jichž se jí dostalo.

Judi Denchová v londýnském divadle Palladium v roce 2023.

Foto: Raph_PH / CC BY 2.0

Denchová přiznává, že jeden druh herectví přece jen nezvládá: sólové představení. Potřebuje podněty od ostatních. Paměti tohoto typu přitom obvykle bývají právě takovým představením jediné ženy. Tato kniha však místo toho vznikla jako dialog – rozhovor mezi Denchovou a jejím hereckým kolegou Brendanem O’Heou, který jí občas slouží také jako zapisovatel. Výsledkem je představení, jehož účastníkem se stává i čtenář. Kniha ho nevyhnutelně vtáhne a on se cítí být stejně důležitou součástí dění jako oba autoři.

Dětství plné lásky

Denchová a O’Hea otevírají své představení překvapivě důvěrným pohledem na její dětství v Yorku a na její rodiče. Herečka provází čtenáře domovem svého dětství a vzpomíná na tamní život. Její otec, praktický lékař, měl v přízemí ordinaci, zatímco rodina obývala prostory nad ní a za ní. Láska k oběma rodičům prostupuje celou knihou, v těchto kapitolách je však zvlášť patrná.

Odtud rozhovor přechází k její lásce ke zvířatům a stromům. Domácí mazlíčky měla po celý život a o mnoha z nich vypráví. Myši nechytá do pastí, protože nesnáší zabíjení.

Později v knize vzpomíná také na období, kdy byla vegetariánkou. Dlouho jí to nevydrželo, protože maso milovala stejně jako zvířata. Stromy téměř uctívá a u svého domu je vysazuje na památku milovaných lidí, kteří zemřeli. V jejím věku už jich zasadila hodně.

Jedna kapitola patří jejímu manželovi Michaelu Williamsovi, který byl sám talentovaným hercem. Byli spolu 30 let, než v roce 2001 zemřel na rakovinu. Často spolu také vystupovali. Z jejího vyprávění o společném životě je zřejmé, že byl její životní láskou a jeho ztrátu hluboce prožívala – a prožívá dodnes.

Paměti Judi Denchové se zdaleka neomezují jen na její herecký život.

Herecká kariéra

Jádrem knihy je vyprávění o její herecké kariéře. Denchová přibližuje, podle čeho si vybírá role, jak se na ně připravuje a v čem se liší hraní na jevišti od práce před filmovou kamerou. Zabývá se také rozdíly mezi účinkováním v televizních seriálech a ve filmech.

O režisérech a hercích, s nimiž spolupracovala, vede s O’Heou dlouhé a zábavné rozhovory. Popisuje zkušenosti z jednotlivých inscenací a natáčení: co fungovalo, co se nedařilo a co ji těšilo či netěšilo.

Vysvětluje také, proč se cítí dobře v jakékoli roli, od klasické tragédie po lehkou komedii. Čtenář tak nahlíží do zákulisí a poznává vnitřní chod divadla. Jedna kapitola je dokonce věnována výhradně hereckým šatnám a tomu, co se v nich odehrává.

Denchová s O’Heou hovoří o setkávání s členy královské rodiny i o jejich ztvárňování a o obtížích, které přináší hraní skutečných lidí, zejména těch dosud žijících. Probírají také špiony a otázku, zda by se Denchová hodila pro skutečnou špionážní práci. V osmi filmech o Jamesi Bondovi hrála M, šéfku britské tajné zpravodajské služby MI6.

S úžasem se ohlíží také za zkušenostmi z celého světa, kde vystupovala na jevišti nebo natáčela filmy.

V jednadevadesáti letech už Denchová říká, co si myslí, a následky příliš neřeší. V této knize se najde něco, co každého pobaví – nebo pobouří. Často utrousí nečekanou poznámku, která čtenáře rozesměje k nezastavení. Číst ji při pití čehokoli je proto poněkud nebezpečné.

Denchová se sice jednoznačně hlásí k politické levici, stejně jako mnozí lidé, kteří dospívali v padesátých a šedesátých letech, politika pro ni však není náboženstvím. Připomíná dobu, kdy bylo možné udržovat blízká přátelství s lidmi výrazně odlišných názorů, aniž by je politika rozbíjela.

V knize ukazuje, že politika zaujímá v jejím životě jen vedlejší místo. Skutečné nadšení a energii si schovává pro rodinu, přátele a herecké řemeslo.

Tato vskutku okouzlující kniha přechází od tématu k tématu způsobem, který zpočátku působí půvabně, ale poněkud bezcílně. Čtenáři však postupně rozpoznají, že se před nimi odvíjí životní příběh Judi Denchové.

Je to důvěrný pohled do divadelního života i kronika dobře prožitého života.

Is It Too Late to Make a Run for It?
(Není už pozdě vzít do zaječích?)

Judi Denchová a Brendan O’Hea
St. Martin’s Press, 3. listopadu 2026
Pevná vazba, 368 stran

O jakých tématech z umění a kultury byste si u nás rádi přečetli? Své náměty a připomínky posílejte na [email protected].

–ete–

-etcz-