Foto: domoyega / Getty Images

author-image

Rachel Ann T. Melegrito

Vaše játra možná nesledují jen to, co jíte. Nedávná rozsáhlá studie naznačuje, že riziko jejich onemocnění může ovlivňovat také doba, kdy jíte.

Mezi téměř 200 000 dospělými Američany, které vědci sledovali přibližně 16 let, měli lidé jedící pozdě večer nebo v noci o 36 procent vyšší riziko ztukovatění jater a o 28 procent vyšší riziko cirhózy, tedy pokročilého zjizvení jaterní tkáně. Výzkum však nemůže prokázat, že tato onemocnění způsobilo právě pozdní jídlo.

Co studie zjistila

Studie, zveřejněná v časopise Clinical Gastroenterology and Hepatology, analyzovala údaje ze tří dlouhodobých amerických výzkumů: dvou studií zdravotních sester, Nurses’ Health Study a Nurses’ Health Study II, a studie zdravotnických pracovníků Health Professionals Follow-up Study.

Na začátku neměl žádný z účastníků známé onemocnění jater. Ženy tvořily 78 procent sledovaných a průměrný věk činil 59 let. Obezitu mělo 22 procent účastníků a cukrovku pět procent. Každé dva až čtyři roky vyplňovali dotazníky o stravování a životním stylu.

Vědci se zaměřili na tři stravovací návyky: jídlo mezi večeří a ulehnutím nebo po obvyklé době ulehnutí, vynechávání snídaně a počet jídel během dne. Studie zaznamenávala, kdy účastníci jedli, nikoli však to, zda šlo o drobnou svačinu, nebo plnohodnotné jídlo, ani kolik toho snědli. Výzkumníci následně sledovali, komu byla diagnostikována jaterní steatóza asociovaná s metabolickou dysfunkcí, označovaná zkratkou MASLD, nebo cirhóza.

MASLD, dříve označovaná jako nealkoholové ztukovatění jater, vzniká při nadměrném hromadění tuku v játrech u lidí s určitými metabolickými rizikovými faktory, například obezitou nebo diabetem 2. typu. U některých může přejít v zánět a zjizvení jater a nakonec v cirhózu, která narušuje jejich schopnost fungovat.

Souvislost mezi pozdním jídlem a onemocněním jater přetrvávala i poté, co vědci zohlednili věk, index tělesné hmotnosti, energetický příjem, cukrovku, konzumaci alkoholu, pohybovou aktivitu a celkovou kvalitu stravy. Jinými slovy, nebylo možné ji vysvětlit pouze tím, že lidé jedící pozdě mají vyšší hmotnost nebo přijímají více energie.

Výsledky dále podpořily dvě doplňující analýzy.

Vědci zohlednili střídavou práci na noční směny, která může narušovat stravovací režim i metabolismus. Souvislost mezi pozdním jídlem a MASLD zůstala téměř beze změny, zatímco odhad zvýšení rizika cirhózy vzrostl z 28 na 49 procent. To naznačuje, že samotná práce v noci zjištěnou souvislost nevysvětlovala.

Zvažovali také možnost, že lidé s dosud nerozpoznaným onemocněním jater mohou měnit své stravovací návyky. Aby tuto možnost prověřili, vyřadili z analýzy účastníky, jimž bylo onemocnění diagnostikováno během prvních čtyř let sledování. Výsledky přesto přetrvaly.

„Zjištění odpovídají dřívějším odborným poznatkům u pacientů s obezitou a metabolickým syndromem,“ řekl Epoch Times Robert Wilechansky, hepatolog specializující se na transplantace jater z Oregonské univerzity zdraví a vědy, známé pod zkratkou OHSU, a korespondenční autor studie.

Vynechávání snídaně naproti tomu po zohlednění dalších rizikových faktorů významně nesouviselo ani s jedním ze sledovaných onemocnění. U počtu jídel byly výsledky méně jednoznačné. Lidé, kteří jedli pouze jednou nebo dvakrát denně, měli vyšší riziko cirhózy než ti, kteří jedli třikrát denně.

Celkový vztah mezi počtem jídel a cirhózou však po zohlednění dalších faktorů nebyl statisticky významný. Pozorovaný rozdíl tedy mohl být dílem náhody a nelze jej považovat za spolehlivé zjištění.

Proč může záležet na načasování

Jedno z hlavních možných vysvětlení souvisí s vnitřními hodinami těla.

Ty organismus připravují během dne na činnosti, jako jsou jídlo a pohyb, a v noci na spánek a období bez příjmu potravy, vysvětlil Epoch Times spoluautor studie Andrew McHill, docent a ředitel laboratoře spánku, chronobiologie a zdraví na OHSU.

To ovlivňuje i způsob, jakým tělo zpracovává potravu po setmění.

„Když jste v noci vzhůru a jíte, tělo v reakci na jídlo spálí výrazně méně energie než po stejném jídle snědeném během dne. Tato energie ‚navíc‘ se pak v těle ukládá,“ uvedl McHill.

Játra mohou být podle něj k tomuto nesouladu zvlášť citlivá. Na rozdíl od hlavních biologických hodin v mozku, které reagují především na světlo, ovlivňují vnitřní hodiny jater také živiny a hormony, například inzulin, uvolňované po jídle.

„Když jíme, přivádíme do těla živiny, které mohou při zpracovávání jídla mást jaterní hodiny. Vzniká tak ‚vnitřní nesoulad‘ mezi hodinami v mozku a v játrech.“

To je důležité pro ztukovatění jater, které úzce souvisí s tím, jak dobře tělo reaguje na inzulin a zpracovává tuky.

Pozdní jídlo může narušovat zpracování živin v játrech, a tím podporovat hromadění tuku. Když inzulin nepůsobí dostatečně účinně, může se do jater dostávat více mastných kyselin a játra mohou zároveň vytvářet více tuku ze sacharidů.

Jedna studie zjistila, že lidé se ztukovatěním jater vykazovali v noci vyšší inzulinovou rezistenci a větší tvorbu glukózy v játrech než lidé s obezitou, kteří ztukovatění jater neměli. Zároveň se jim tvořilo více nového tuku.

Tato zjištění naznačují, že játra v noci zpracovávají cukry a tuky odlišně. Neprokazují však, že tyto změny způsobuje pozdní jídlo.

Biologické hodiny versus hodiny na zdi

Při načasování jídla mohou být vnitřní hodiny těla důležitější než čas na hodinách.

V dřívější studii sledovali McHill a jeho kolegové po sedm dní stravovací návyky 110 vysokoškolských studentů. Porovnávali dobu jídla podle běžného času s jejím načasováním vůči začátku vzestupu hladiny melatoninu, který označuje nástup biologické noci.

„Skutečně jsme zjistili, že načasování příjmu většiny denní energie vůči začátku vzestupu melatoninu významně předpovídalo podíl tělesného tuku. Samotná hodina, kdy studenti tuto energii přijímali, však nikoli,“ uvedl McHill.

Jinými slovy, jídlo načasované pozdě vzhledem k vlastní biologické noci souviselo s vyšším podílem tělesného tuku. Pozdní jídlo posuzované pouze podle času na hodinách takovou souvislost nevykazovalo.

Dřívější studie zkoumala tělesný tuk, nikoli onemocnění jater. Současný výzkum biologické hodiny účastníků neměřil, McHill se jim však chce věnovat v dalších studiích.

Co načasování jídla znamená pro vás

Podle vědců je na konkrétní klinická doporučení zatím příliš brzy. Lidem, kteří chtějí zlepšit své stravovací návyky, McHill doporučil, aby pokud možno nejedli dvě až čtyři hodiny před obvyklou dobou ulehnutí.

Studie však neprokazuje, že by změna načasování jídel mohla onemocnění jater zabránit.

Zvlášť složitá je tato otázka u lidí pracujících na směny, jejichž stravovací a spánkový režim může být v rozporu s biologickými hodinami. Podle McHilla zatím není jasné, kdy by měli přestat jíst ani jak by měli své návyky upravit, aby chránili zdraví jater.

Výzkumníci z OHSU však výsledky považují za výchozí bod nové klinické studie. Ta má zkoumat, zda by drobné změny v načasování jídel mohly pomoci zachovat zdravá játra.

–ete–

-etcz-