Majitel a šéfredaktor týdeníku Die Weltwoche Roger Köppel.
Foto: Profimedia

Existuje hranice pro svobodu slova? Přináší EU nějaké problémy? A jaké je hlavní poslání konzervativních politiků a osobností? O tom i dalších tématech hovoří majitel a šéfredaktor švýcarského týdeníku Die Weltwoche a bývalý poslanec švýcarské Národní rady Roger Köppel v rozhovoru pro redakci Epoch Times. Mluvili jsme s ním v sobotu v Praze, kde se jako řečník zúčastnil Konzervativního fóra pořádaného Společností pro obranu svobody projevu.

Roger Köppel hovoří na Konzervativním fóru.
Foto: Epoch Times
Isabella Monaghan: Už dvě dekády jste majitelem a šéfredaktorem týdeníku Die Weltwoche, mediální prostředí je vám tedy blízké. Co vnímáte jako největší úskalí současné mediální scény?
Roger Köppel: Především přílišný konformismus. Konformismus a neochota se kriticky se vymezovat vůči mocným, zpochybňovat jejich kroky a konfrontovat vlády a představitele moci. Už třicet let působím jako šéfredaktor a po dlouhou dobu pozoruji, jak se postupně vytváří jakési propojení mezi politickou mocí a médii. Novináři podle mého názoru přestávají plnit svou základní úlohu – kriticky zkoumat kroky politiků a mocných. Místo toho se z nich stávají pouzí tlumočníci jejich názorů. Stačí se podívat na covidovou pandemii, debatu o klimatu nebo migrační krizi.
V čem se váš deník snaží být jiný?
Náš deník vychází už téměř sto let a vždycky jsme si zakládali na tom, že se nepřizpůsobujeme většinovému názoru. Nejsme žádní křižáci, i když někdy je to potřeba. Za rostoucím dosahem našeho deníku stojí právě to, že se nebojíme jít proti proudu. Dáváme prostor lidem, se kterými se podle převládajícího mínění nemá mluvit, a zpochybňujeme oficiální výklady událostí. Mně na tom nepřijde nic zvláštního. Považuji to za naprosto přirozenou součást novinářské práce – zpochybňovat oficiální narativy a nikdy automaticky nepřijímat předkládané rozdělení světa na dobro a zlo.
Ale mělo by se podle vás zpochybňovat opravdu úplně všechno?
Ano, úplně všechno. Ale měli byste pro to mít dobré argumenty. Pokud je nemáte, čtenář to velmi rychle pozná.
Existuje podle vás hranice, komu by novináři měli dávat prostor? Letos jste například vedl rozhovor s mluvčím Kremlu Dmitrijem Peskovem, přestože Rusko už pátým rokem vede agresivní válku proti Ukrajině. Neměli by novináři v určitých případech stanovit jasnou čáru a odmítnout některým lidem poskytovat platformu?
Nějaká hranice možná existuje, ale já ji nevidím. Jsem totiž přesvědčeným zastáncem právního státu. Každý násilník, vrah dítěte nebo sériový vrah má před soudem právo na obhájce. Vždy je třeba vyslechnout i druhou stranu. Nedávno jsem byl v Münsteru, kde vestfálský mír ukončil třicetiletou válku. V jedné z tamních vládních budov jsem si všiml latinského nápisu: Audiatur et altera pars – tedy „Budiž slyšena i druhá strana“. Přesně tímto principem se řídíme i my.




Comments