Ilustrace. Foto: Epoch Times / Shutterstock
Je vám čtyřicet, protože jste se narodili před čtyřiceti lety. Vaše tělo však měří čas jinak.
Na rozdíl od věku uvedeného v občanském průkazu odráží biologický věk skutečný stav vašeho těla: nakolik míra zánětu, metabolická zátěž a opotřebení orgánů i imunitního systému odpovídají tomu, co je ve vašem věku obvyklé. Dva lidé mohou oslavit čtyřicátiny ve stejný den, ale jejich těla mohou mít za sebou velmi odlišnou historii.
Vědci dnes dokážou tento rozdíl odhadnout a zdá se, že se situace s každou další generací zhoršuje.
Ve studii zaměřené na rakovinu, do níž se zapojilo více než 154 000 lidí ze Spojeného království, vykazovali účastníci narození v letech 1965 až 1974 krevní profily odpovídající vyššímu biologickému věku než lidé narození v 50. letech. Variabilita rozdílů mezi jejich chronologickým a biologickým věkem byla přitom o 23 procent vyšší.
Vyšší variabilita znamená, že více lidí může být biologicky starších, ale také mladších, než odpovídá jejich skutečnému věku.
Menší americký soubor čítající 10 000 účastníků ukázal ještě větší rozdíl v biologickém věku mezi lidmi narozenými v 90. letech a těmi, kteří se narodili koncem 60. let.
Čím více biologický věk člověka předbíhal jeho chronologický věk, tím vyšší bylo riziko vzniku rakoviny v mladším věku. V britském souboru měli lidé s největším rozdílem o 15 procent vyšší riziko, že onemocní rakovinou před 55. rokem života. Tato souvislost byla nejsilnější u zhoubných nádorů plic, trávicího traktu a dělohy.
Tělo si vede záznamy
Biologický věk člověka je do určité míry záznamem prostředí, v němž vyrůstal.
Výrazem „expozom“ vědci označují souhrn vlivů okolního světa na naše zdraví. V podstatě jde o součet všeho, čemu jsme během života vystaveni v souvislosti s prostředím a životním stylem. Svou roli hrají geny i vše, co se odehrává před narozením a po něm.
„Biologické stárnutí se od chronologického liší, protože ho ovlivňují genetické předpoklady, životní styl a působení okolního prostředí,“ sdělila Epoch Times e-mailem Elissa Epelová, profesorka psychiatrie a behaviorálních věd z Kalifornské univerzity v San Francisku, která se na studii nepodílela.
Biologický věk lze proto podle ní chápat jako ukazatel kumulativního působení různých vlivů – „stresorů, toxických látek, průmyslově zpracovaných potravin a dalších faktorů podporujících stárnutí“.
Biologické stárnutí navíc neprobíhá v celém těle rovnoměrně. Imunitní systém, tuková tkáň, mozek, játra, ledviny i srdce mohou stárnout vlastním tempem.
„Člověk může mít vyšší odhadovaný věk mozku a nižší věk jater,“ sdělil Epoch Times e-mailem Ludger Goeminne, výzkumník z Harvardovy univerzity, který se na studii nepodílel.
Při hodnocení jednotlivých orgánů a tkání ve studii vynikly dvě souvislosti. Biologicky starší imunitní systém souvisel s 1,89násobným relativním rizikem rakoviny plic před 55. rokem života. Biologicky starší tuková tkáň souvisela s relativním rizikem rakoviny tlustého střeva a konečníku před 55. rokem života vyšším o 60 procent.
Urychluje moderní život naše stárnutí?
Kolem čtyřicítky už mnozí lidé cítí, že se jejich tělo nezotavuje tak snadno jako dříve. Jediná probdělá noc je může vyčerpat na několik dní. Stresující pracovní týden může narušovat spánek ještě dlouho poté, co skončil.
Některé z těchto změn mohou souviset s věkem, jiné však s prostředím, v němž žijeme.
Práce je stále sedavější. Na začátku 60. let vyžadovala ve Spojených státech alespoň středně intenzivní fyzickou aktivitu přibližně polovina pracovních míst v soukromém sektoru. V roce 2008 už to bylo jen zhruba každé páté. Lidé také jedí stále více průmyslově zpracovaných potravin. V letech 2001 až 2018 tvořily vysoce průmyslově zpracované potraviny – od balených pochutin po hotová jídla – stále větší podíl denního energetického příjmu dospělých.
Metabolismus pod zátěží
Ve Spojených státech vzrostl podíl dospělých ve věku 20 až 39 let s metabolickým syndromem z přibližně 16 procent v letech 2011–2012 na 21 procent v letech 2015–2016. Jde o soubor problémů spojených s obvodem pasu, krevním tlakem, hladinou cukru v krvi a cholesterolem.
Tuková tkáň neslouží pouze jako zásobárna přebytečné energie; vysílá do celého těla hormonální a imunitní signály. Když se její objem zvětšuje a její funkce se narušuje, buňky mohou přestávat dostatečně reagovat na inzulin, což vede ke zvýšení jeho hladiny. Zatížená tuková tkáň zároveň uvolňuje zánětlivé signály.
Dlouhodobě zvýšená hladina inzulinu a chronický zánět mohou v průběhu let měnit prostředí, v němž buňky rostou a obnovují se, a tím zvyšovat riziko stárnutí a vzniku rakoviny.
Poplach, který neutichá
Mezi mladými dospělými ve věku 18 až 25 let vzrostl podíl těch, kteří uvádějí závažnou psychickou tíseň, z přibližně osmi procent v roce 2008 na 13 procent v roce 2017. To naznačuje rostoucí psychickou zátěž mladých dospělých.
Krátkodobě stres zlepšuje soustředění a připravuje tělo k reakci. Problém nastává, když poplach nepřestává. Chronický stres může narušovat spánek, měnit stravovací a pohybové návyky a postupně oslabovat imunitní systém i metabolické zdraví. Vědci navíc nacházejí důkazy, že opakovaný stres může zanechávat i přímější biologické stopy.
Glukokortikoidy, tedy stresové hormony, mezi něž patří i kortizol, mohou ovlivňovat aktivitu genů v celém těle. Výzkum spojil kumulativní celoživotní stres se změnami epigenetických značek v místech souvisejících se stárnutím. Tyto chemické značky pomáhají řídit, které geny se zapínají a vypínají.
Podle Epelové souvisí traumatický stres v raném věku s vyšším biologickým věkem určeným pomocí epigenetických hodin.
Jinými slovy, opakovaný nebo traumatický stres se stává součástí biologické historie těla a zanechává stopy dlouho předtím, než se projeví nemoc.
Prostředí, které proniká pod kůži
Chemické složení našeho prostředí se zásadně proměnilo: podle článku z roku 2025 v časopise New England Journal of Medicine vzrostla celosvětová výroba syntetických chemických látek a plastů od roku 1950 padesátinásobně.
Studie spojují dlouhodobé vystavení jemným prachovým částicím v ovzduší s rychlejším epigenetickým stárnutím. Vědci nadále zkoumají zánět, oxidační stres a poškození DNA jako hlavní mechanismy, které by tuto souvislost mohly vysvětlovat.
Předmětem výzkumu jsou také mikroplasty a nanoplasty – drobné částice, které vědci zjistili v lidských tkáních včetně placenty. Metaanalýza z roku 2025 spojila tyto částice s ukazateli oxidačního stresu a zánětu.
Vlivy prostředí mohou navíc začít působit už před narozením. Například zánět během těhotenství může ovlivnit, jak bude vyvíjející se imunitní systém dítěte reagovat v pozdějším životě. Až 50 procent těhotných žen přitom vykazuje alespoň jeden metabolický rizikový faktor. U mladších generací tak některé zátěže, které mohou urychlovat stárnutí, mohou působit ještě před prvním nádechem.
Hodiny se rozbíhají už v raném věku
Část zátěže, kterou pozorujeme v dospělosti, má kořeny v dřívějších letech.
Dětství a dospívání jsou obdobími rychlého růstu, kdy se imunitní, metabolický a hormonální systém stále vyvíjejí. To, co se během těchto let odehrává, ovlivňuje jejich pozdější fungování.
Studie z roku 2025 sledovala 205 dospělých z Chile od narození až do druhé poloviny jejich třetí dekády života. U těch, u nichž obezita začala v dětství či dospívání a přetrvávala i nadále, vědci zaznamenali molekulární známky rychlejšího biologického stárnutí.
I proto se vědci zkoumající nádory vznikající v mladším věku, včetně rakoviny tlustého střeva a konečníku, obracejí do minulosti: zajímá je přibývání na váze v dětství, strava, užívání antibiotik, změny ve střevě, načasování puberty a další vývojové faktory.
Co můžete udělat
„Na rozdíl od genomu, který změnit nemůžeme, máme expozom částečně pod kontrolou. Právě na něj bychom se měli zaměřit při prevenci zrychleného stárnutí,“ uvedla Epelová.
Pětačtyřicetiletý člověk, jehož imunitní profil odpovídá šedesátníkovi, ve skutečnosti neprožil o patnáct let více, vysvětlil Goeminne.
„Důležitým dalším krokem je určit, které biologické procesy a vlivy prostředí vedou k této věkové odchylce a zda jejich změna ovlivní riziko rakoviny.“
Část těchto vlivů může ovlivnit každý z nás. Vyhýbat se tabáku, omezit alkohol, pravidelně se hýbat, pečovat o metabolické zdraví a dopřávat si dostatek kvalitního, osvěžujícího spánku může dlouhodobě prospívat zdraví.
Stárnutí může zpomalit i to, když se naučíme lépe zvládat vlastní reakce a emoce. Ve studii zahrnující zdravé dospělé od mladého do středního věku souvisela nahromaděná stresová zátěž s rychlejším epigenetickým stárnutím. U lidí, kteří dokázali lépe regulovat své emoce, však byla tato souvislost slabší.
„Dobrou zprávou je, že biologický věk lze na rozdíl od chronologického ovlivnit, a máme ho tedy částečně ve svých rukou,“ uvedla Epelová. „I ve vyšším věku můžeme každodenními rozhodnutími biologické stárnutí významně zpomalit.“
Datum vašich příštích narozenin už je v kalendáři dané. To, v jakém stavu se jich vaše tělo dočká, však možná můžete ovlivnit více, než si myslíte.
–ete–
-etcz-
Comments