Ilustrace.
Foto: Epoch Times / Getty Images
V průzkumu výzkumného centra Pew Research téměř sedm z deseti rodičů přiznalo, že je při společně tráveném čase s dětmi alespoň občas rozptyluje telefon. Podle jedné studie si dospívající všímají, že jim rodiče věnují jen část své pozornosti. Takové rozptylování může ovlivňovat jejich citovou vazbu k rodičům a přispívat k rozvoji úzkostného či vyhýbavého typu vazby, který je může provázet až do dospělosti.
Studie, zveřejněná v odborném časopise Frontiers in Psychology, zkoumala, zda používání digitálních zařízení rodičem souvisí s typem citové vazby jeho dospívajícího dítěte. Děti s bezpečnou citovou vazbou cítí, že jsou jim rodiče trvale emočně dostupní. Děti s nejistou citovou vazbou tuto jistotu nemají.
Dospívající, kteří uváděli, že používání digitálních zařízení rodičem či jinou pečující osobou více narušuje jejich vzájemný kontakt, také častěji popisovali projevy úzkostné a vyhýbavé citové vazby. Lidé s úzkostnou vazbou se často obávají odmítnutí a opakovaně u druhých hledají ujištění. Lidem s vyhýbavou vazbou bývá naopak emoční blízkost nepříjemná a mohou si ostatní držet od těla.
Jak rozptylování telefonem ovlivňuje citovou vazbu dítěte
Děti se už z nejranějších interakcí s rodiči učí, jak mají vypadat vztahy.
Podle teorie citové vazby si děti vytvářejí pocit bezpečí, pokud jsou jim rodiče spolehlivě k dispozici a citlivě reagují na jejich potřeby. Když pozornost rodičů často odvádějí digitální zařízení, dospívající je mohou vnímat jako méně emočně dostupné. Opakované zkušenosti, při nichž se cítí přehlížení, nevyslyšení nebo nedůležití, mohou postupně ovlivnit jejich pohled na vztahy a přispívat k utváření nejisté citové vazby.
Rodiče si nemusejí uvědomovat, jak děti jejich používání telefonu prožívají. Don Grant, mediální psycholog, poradce v oblasti závislostí a hlavní autor studie, pro Epoch Times přiblížil, že rodiče běžně považují svou pozornost za dostatečnou a teprve později zjistí, že se jejich děti cítí přehlížené.
„Citová vazba se zcela odvíjí od toho, jak vztah prožívá dítě,“ vysvětlil Grant, který s rodinami pracuje už dvě desetiletí. „Rozhoduje, jak dítě vnímá chování rodiče, jeho pozornost a reakce i to, jak důsledně rodič reaguje na jeho snahu získat pozornost a na jeho potřeby.“
Zjištění nutně neznamenají, že se vliv používání telefonu rodiči začíná projevovat až v dospívání, upozornil pro Epoch Times Tom Kersting, psychoterapeut s profesní licencí, rodinný poradce a autor knihy Raising Healthy Teenagers.
„Rodič se takto při používání zařízení s největší pravděpodobností choval už v době, kdy bylo dítě mladší, což je pro utváření vzájemného pouta zásadní,“ dodal Kersting. „Jinými slovy, dítě si tohoto odcizení všimne, až když je dostatečně vyspělé, aby je dokázalo rozpoznat.“
„Nová forma zanedbávání“
Dospívání je obdobím rostoucí samostatnosti a nezávislosti. Dospívající se však stále spoléhají na vedení, ujištění a podporu rodičů a vzájemná citová vazba zůstává pro zdravý vývoj zásadní. Pocit bezpečí v této vazbě může ovlivňovat řada faktorů, včetně zanedbávání ze strany rodičů, zneužívání návykových látek, psychických potíží, dlouhodobých konfliktů, workoholismu a fyzického týrání.
V poslední době začali vědci zkoumat, zda také rozptylování technologiemi může narušovat citlivé reakce a emoční dostupnost, které děti potřebují k pocitu bezpečí.
Pro situace, kdy používání zařízení přerušuje rozhovory a další formy vzájemného kontaktu, používají výzkumníci pojmy technoference, tedy narušování kontaktu technologiemi, a phubbing, tedy přehlížení druhých kvůli telefonu. Někteří vědci zacházejí až tak daleko, že rodičovský phubbing označují za „novou formu sociálního zanedbávání“.
Studie z roku 2020 zjistila souvislost mezi přehlížením dítěte rodičem kvůli telefonu a nezdravým používáním mobilu u dítěte. Další studie spojily tento jev s nízkou životní spokojeností dospívajících.
Jedna studie, která sledovala společnou hru rodičů a dětí, zjistila, že rozptýlení pozornosti rodičů – ať už obrazovkou, nebo tištěným materiálem – vedlo k méně citlivým reakcím na signály dětí a jejich pokusy o komunikaci. Děti se v reakci na to méně zapojovaly do vzájemného kontaktu.
Podle výzkumníků dokážou i velmi malé děti poznat, když se rodič nesoustředí. Mohou se pak ze vzájemného kontaktu stahovat, věnovat mu méně pozornosti, projevovat méně pozitivních emocí a méně často se pokoušet o komunikaci.
Přehled 13 studií z roku 2023 zjistil, že dospívající, kteří své rodiče vnímali jako často rozptylované telefonem, uváděli horší duševní zdraví. Mohou mít pocit, že si jich rodiče méně všímají, méně jim naslouchají a méně je podporují.
Dlouhodobé dopady nejisté citové vazby
Nejistá citová vazba může ovlivnit mnohem více než jen vztah dítěte k rodičům. V jedné studii, která zahrnovala téměř 1 700 dětí, se u těch, které v 11 letech vnímaly rodiče jako emočně zanedbávající, do 15 let častěji objevily duševní poruchy.
Tento typ citové vazby vědci také spojili s častějším výskytem úzkosti, deprese a dalších emočních obtíží. Jedním z možných vysvětlení je, že nejistá vazba může utvářet negativní očekávání od vztahů. Člověk pak může snáze vnímat situace jako ohrožující, hůře zvládat vlastní emoce a obtížněji se obracet na druhé s žádostí o podporu.
O citové vazbě se často mluví v souvislosti s raným dětstvím, kdy se vytvářejí mnohé základy její bezpečné či nejisté podoby. Výzkumníci ji však obecně považují za poměrně proměnlivou, nikoli neměnnou. Pozitivní i negativní zkušenosti ji mohou dále utvářet v průběhu dospívání i dospělosti.
„Okolnosti, situace a životní události mohou změnit bezpečnou citovou vazbu v nejistou, a to i v dospívání,“ upozornil Grant. „Může to ale fungovat i opačně.“
Rodiče by proto neměli předpokládat, že silné pouto vytvořené v dětství automaticky přetrvá beze změny. Stejně jako mohou opakované zkušenosti s citlivými reakcemi rodiče vazbu posilovat, opakované zkušenosti s jeho emoční nedostupností ji mohou postupně oslabovat.
Související články
Rodiče z generace mileniálů by měli zpozornět
Grant doufá, že si všichni rodiče začnou více uvědomovat, jak používání digitálních zařízení ovlivňuje rodinné vztahy. Za zvlášť důležité však považuje oslovit mileniály.
Mileniálové jako první generace „digitálních domorodců“ vyrůstali v době rychlého rozšiřování internetu, chytrých telefonů a sociálních sítí. Mnozí proto strávili značnou část života ve spojení s digitálními zařízeními a mohou být náchylnější k návykovému sahání po telefonu.
Mnozí rodiče z této generace si podle Granta nemusejí uvědomovat, jak často dělí svou pozornost mezi děti a digitální zařízení. Nyní, když řada z nich vychovává vlastní děti, by je podle něj tato zjištění mohla povzbudit k uvědomělejšímu používání technologií.
Vytvářejte chvíle bez telefonu
Citová vazba může sílit stejně jako slábnout. Soustavná pozornost, citlivé reakce a emoční dostupnost mohou postupně pomáhat obnovovat a udržovat bezpečné vztahy.
Rodiče mohou začít tím, že si všimnou vlastních návyků: Kontrolují během rozhovorů často oznámení? Sahají po telefonu ve chvílích nudy nebo ticha? Poslouchají jen napůl, když se s nimi děti snaží o něco podělit?
Chvíle bez telefonu – například při jídle, jízdě autem nebo rozhovorech před spaním – mohou rodičům pomoci plněji se soustředit na děti a posilovat každodenní vzájemnou blízkost.
Grant doporučuje několik zdravých návyků při používání digitálních zařízení:
- Stanovte si hranice pro používání zařízení, zvláště pokud pracujete z domova.
- Vyhraďte si čas bez telefonu při jídle, rodinných aktivitách a jízdě autem.
- Omezte zbytečné vyrušování telefonem v době, kterou trávíte se svým dítětem.
Zcela se digitálním zařízením vyhýbat není podle Granta realistické. Mnozí rodiče pracují z domova, potřebují chytrý telefon k pracovní komunikaci nebo během dne zvládají několik povinností současně.
Děti podle něj nutně neočekávají nepřetržitou pozornost. Chtějí jen vědět, že je rodiče vidí a slyší.
„Když se snaží získat vaši pozornost nebo potřebují, abyste jim s něčím pomohli, alespoň jim dejte najevo, že o nich víte. Že je vidíte. Že je slyšíte. Že jsou pro vás důležité,“ poradil Grant.
Pokud podle něj není možné zařízení odložit, měli byste dítěti říct, že se mu budete věnovat, jakmile budete moci, a poté svůj slib dodržet.
Především Grant rodiče povzbuzuje, aby s dětmi otevřeně mluvili o tom, jak na ně jejich používání digitálních zařízení působí. Doporučuje přímo se dětí zeptat, zda se někdy kvůli rodičovu telefonu cítily přehlížené, nevyslyšené nebo nedůležité. Rodiče pak mohou společně s dětmi hledat zdravější návyky a dát jim najevo, že se smějí ozvat, když zařízení začnou odvádět jejich pozornost.
Pozorný přístup může spočívat v tak jednoduchých věcech, jako je odložení telefonu při důležitých rozhovorech, oční kontakt, doplňující otázky a opravdový zájem o myšlenky a zážitky dítěte. Technologie se mohou stát také prostředkem ke sblížení, pokud si rodiče a dospívající navzájem ukazují zajímavý obsah, mluví o svých zkušenostech z internetu nebo společně rozvíjejí své zájmy.
Podle Granta jde o prostou upřímnost vůči dětem. Může mít například podobu slov:
„Nevěděl jsem to, ale teď už to vím. A změním své chování k lepšímu.“
-ete-
Comments