Podjazykový nerv spojuje jazyk s mozkovým kmenem. Foto: Ilustrace Epoch Times / Shutterstock
Až šest z deseti lidí, kterým lékaři kvůli spánkové apnoi předepíší přístroj pro léčbu trvalým přetlakem v dýchacích cestách (CPAP), nedokáže u této léčby dlouhodobě vydržet. Existuje však i možnost, jak spánkovou apnoi léčit zcela bez masky.
Tato léčba se nazývá stimulace podjazykového nervu. Namísto vhánění vzduchu přes masku, které udržuje dýchací cesty otevřené, působí zevnitř: malý přístroj vysílá slabý elektrický impulz do nervu ovládajícího jazyk. Impulz je načasovaný podle každého nádechu a jemně posouvá jazyk dopředu, aby během spánku nezapadal dozadu a neblokoval dýchací cesty.
„Stimulace podjazykového nervu se často přirovnává ke kardiostimulátoru pro dýchací cesty,“ vysvětlil deníku Epoch Times doktor Muhammad Usama, lékař specializující se na spánkovou medicínu. „Pacient přístroj zapne před spaním a ráno ho vypne.“
Přínosy stimulace podjazykového nervu
Na rozdíl od CPAP, který udržuje dýchací cesty otevřené pomocí přetlaku vzduchu, stimulace podjazykového nervu aktivuje svaly ovládající jazyk. Vyžaduje implantaci malého přístroje pod kůži hrudníku nebo za bradu.
Ačkoli může znít jako nová metoda, je dostupná už více než deset let. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) poprvé schválil systém stimulace horních dýchacích cest v roce 2014 pro lidi se středně těžkou až těžkou obstrukční spánkovou apnoí, kteří nesnášeli léčbu CPAP nebo na ni dostatečně nereagovali.
Přínosy stimulace podjazykového nervu nespočívají pouze v udržování průchodnosti dýchacích cest během spánku. Ukázalo se, že léčba zmírňuje poruchy dýchání ve spánku, zlepšuje kvalitu spánku i fungování během dne – a tyto přínosy přetrvávají.
V rámci studie, kterou v květnu zveřejnil časopis Chest, podstoupila skupina lidí se spánkovou apnoí stimulaci podjazykového nervu. Jejich dýchání během spánku se oproti začátku studie výrazně zlepšilo a tento stav se udržel po celé tříleté sledování. Epizody, při nichž lidé přestávali dýchat, téměř vymizely. Ubylo také epizod mělkého dýchání a jejich četnost zůstala nižší až do konce studie.
Celkově se po třech letech počet epizod narušeného dýchání snížil téměř o 18 za hodinu. Přínosy se projevily i během dne. Podíl účastníků s normální mírou denní spavosti vzrostl ze 40 procent na začátku studie na více než 70 procent po třech letech.
V jiné studii se výzkumníci ptali na zkušenosti partnerů, kteří s pacienty sdíleli lůžko. Podíl těch, kteří uváděli, že jejich partner chrápe jen tiše nebo vůbec, vzrostl ze 17 procent před léčbou na 80 procent tři roky po ní.
Dlouhodobý účinek se odráží také v hodnocení samotných pacientů. Po třech letech bylo více než 80 procent účastníků spokojeno nebo velmi spokojeno a 90 procent uvedlo, že by tuto léčbu zvolilo znovu.
Pro koho je léčba nejvhodnější
Podle Usamy je nejvhodnějším kandidátem pro stimulaci podjazykového nervu „člověk se středně těžkou až těžkou obstrukční spánkovou apnoí, který se skutečně snažil používat CPAP, ale nedokáže ho používat pravidelně nebo mu nepřináší dostatečný užitek“.
Jedním z hlavních důvodů, proč léčba CPAP nemusí lidem s obstrukční spánkovou apnoí přinášet soustavný klinický prospěch, je nedostatečné dodržování léčby. Mezi další problémy patří pocity klaustrofobie nebo dušení, nevhodný typ či velikost masky, nepohodlí při jejím nošení nebo bolest obličeje a nedostatečné zvlhčování vzduchu, které může způsobovat suchost v nose či ústech a neprůchodnost nosu.
Vhodnost této léčby však nelze posoudit jen podle jedné hodnoty ze spánkového vyšetření. Lékaři hodnotí také tělesnou hmotnost, tvar dýchacích cest, zda jde o obstrukční, nebo jiný typ apnoe, a přesné místo, kde se během spánku uzavírá hltan.
K určení tohoto místa používají chirurgové speciální vyšetření: endoskopii v lékově navozeném spánku. Pacienta při ní krátce uvedou do sedace, aby mohli sledovat, jak se jeho dýchací cesty chovají při napodobení spánku.
„Některé způsoby uzávěru dýchacích cest na stimulaci reagují dobře, jiné nikoli,“ konstatuje Usama.
Ještě před těmito vyšetřeními však stojí za to zjistit, zda by nepomohlo jednodušší řešení.
„V některých případech se můžete implantátu vyhnout, pokud vyřešíte neprůchodnost nosu,“ upozornil deník Epoch Times doktor Vik Veer, chirurg se specializací na ušní, nosní a krční lékařství (ORL) a vedoucí chirurgie spánkových poruch v britské nemocnici Royal National ENT Hospital.
Ucpaný nos často nutí člověka dýchat ústy. Při spaní na zádech se potom dolní čelist a spolu s ní i jazyk mohou posunout dozadu a zablokovat dýchací cesty.
„Nos a jazyk nejsou anatomicky propojené, ale zvláštním způsobem je propojuje proudění vzduchu v našich dýchacích cestách,“ dodává Veer.
Jak operace probíhá?
Implantace přístroje trvá o něco déle než dvě hodiny. Většina pacientů odchází domů ještě tentýž den nebo následující ráno.
Pokud je stimulace podjazykového nervu vhodná, vyšetření ve spánku odhalí určité způsoby uzávěru dýchacích cest a pacient splňuje kritéria pro použití konkrétního přístroje, lékaři jej implantují. Přibližně o měsíc později přístroj zapnou a pacient dostane dálkový ovladač. Během následujících tří měsíců postupně zvyšuje intenzitu stimulace podle toho, jak ji snáší.
Mezi časné nežádoucí účinky mohou patřit bolestivost nebo otok v okolí řezu a dočasné oslabení jazyka. Po aktivaci přístroje někteří lidé pociťují brnění jazyka v místech, kde se tře o zuby, nebo sucho v ústech. Tyto potíže se obvykle dají zvládnout a často se zmírní s časem nebo po úpravě nastavení. K méně častým rizikům patří infekce a posun implantovaného vodiče, které mohou vyžadovat další operaci.
Implantací však léčba nekončí.
„Jde o léčbu pomocí implantátu, který je nutné aktivovat, nastavovat a průběžně kontrolovat,“ zdůrazňuje Usama.
Prvního zlepšení si často všimne člověk, který s pacientem sdílí ložnici. Chrápání může zeslábnout, dechových pauz může ubýt a spánek může působit klidněji. Samotní pacienti podle Usamy později zaznamenají méně probouzení a větší ranní bdělost.
Samotný implantát nemusí stačit
Implantát může představovat důležitou součást léčby, nemusí však být úplným řešením. Doktor David McIntosh, specialista na ORL a docent na Univerzitě Jamese Cooka, zdůraznil, že je důležité zaměřit se i na další faktory.
„Úloha stimulace podjazykového nervu se vyvíjí, ale základy zůstávají stejné: možnost volně dýchat nosem přináší kromě samotného zlepšení dýchání i výrazné zdravotní výhody,“ uvedl pro Epoch Times.
Spánkové vyšetření může podle McIntoshe odhalit, že máte spánkovou apnoi, nemusí však vysvětlit proč. U každého pacienta se na ní podílí jiná kombinace problémů.
Jedním z dílků této skládačky je hmotnost. Lidem s obstrukční spánkovou apnoí se často doporučuje zhubnout. Veer zároveň upozornil, že samotná spánková apnoe může přispívat k přibírání.
Spánková apnoe vás každou hodinu několikrát probudí. Dnes už víme, že tělo na tuto fyziologickou zátěž reaguje uvolňováním hormonů, které vás nutí jíst sacharidy a podporují ukládání tuku. Vzniká tak začarovaný kruh.
Objevuje se také nová komplikace: pacienti užívající léky vedoucí k rychlému úbytku hmotnosti, například Mounjaro, mohou spolu s tělesným tukem ztrácet i svalovou hmotu v oblasti hltanu. Pokud lék později vysadí a znovu přiberou, tuk se vrátí, ale svaly hltanu se obnovit nemusejí. U některých pacientů tak může být spánková apnoe horší než před zahájením léčby.
„Stále častěji se ke mně vracejí lidé s dvakrát horší spánkovou apnoí. Když sleduji jejich dýchací cesty během spánku, vidím, že oblasti, v nichž se hromadí tuk, jsou postiženy mnohem více než předtím, než začali lék užívat,“ popisuje Veer.
Proto nyní doporučuje cvičení svalů hltanu. Podle výzkumu může přibližně 30 minut každodenního cvičení po dobu tří měsíců snížit počet epizod narušeného dýchání o 39 procent.
Dýchání nosem i funkce svalů jazyka a hltanu mohou při spánkové apnoi hrát roli. Právě proto neexistuje jediné řešení, které by fungovalo u každého.
„Nejúčinnější léčba chrápání a obstrukční spánkové apnoe by měla být individuální a přizpůsobená anatomii, fyziologii, životnímu stylu a preferencím konkrétního pacienta,“ shrnul pro Epoch Times Ryan Chin Taw Cheong, konzultant v oboru ORL a chirurg se zaměřením na spánkové poruchy, který se specializuje na implantáty pro stimulaci podjazykového nervu a spánkovou apnoi.
U vhodně vybraného pacienta může být stimulace podjazykového nervu skutečně účinná. Podle Usamy však úspěch do značné míry závisí na správném výběru. Než tedy člověk začne uvažovat o operaci, potřebuje důkladné vyšetření – samotná špatná zkušenost s CPAP nestačí.
Pro některé pacienty může být nejlepším řešením kombinace stimulace s úpravou hmotnosti, polohovou léčbou, léčbou nosních obtíží, ústní pomůckou a někdy také souběžným používáním CPAP.
–ete–
-etcz-
Comments