Zleva: První dáma Číny Peng Liyuan, čínský vůdce Xi Jinping, americký prezident Donald Trump a první dáma Melania Trumpová během vojenské přehlídky v Růžové zahradě Bílého domu ve Washingtonu 24. září 2026. Foto: Andrew Harnik / Getty Images

author-image

Edward Chin

Washington během tří dnů od 23. do 25. září rozvinul před Xi Jinpingem při jeho státní návštěvě Spojených států červený koberec: vojenské pocty, přelet letadel, okázalá státní večeře, přípitek americkým šumivým vínem a spousta úsměvů.

Poselství bylo jasné: vzájemné vztahy jsou důležité a diplomacie vyžaduje, abyste svému protějšku umožnili „zachovat si tvář“.

Americký prezident Donald Trump a jeho tým vytvořili podmínky k tomu, aby si vůdci dvou nejmocnějších zemí světa mohli sednout k jednomu stolu, hovořit spolu a snad i zmírnit napětí.

Pod povrchem slavnostního ceremoniálu se však skrývá obtížnější otázka: Co se skutečně změní, až přípitek skončí a kamery zmizí?

Na tento summit se dívám očima člověka z Hongkongu, kterého formovala více než tři desetiletí práce v hedgeových fondech a globálních financích a dlouhodobý zájem o otázky lidských práv. Naučil jsem se dívat za titulky a prezentaci a ptát se, co se skrývá pod povrchem.

Proto jsem summit sledoval s nadějí, ale také s opatrností.

Xi se narodil v roce 1953, v roce Hada. Když tedy používám slovo „drak“, nemám na mysli osobně Xiho ani čínský lid. Používám ho jako metaforu obrovské politické moci Komunistické strany Číny (KS Číny) a systému, který Xi vede.

Z mého pohledu křesťana bychom k tomuto „drakovi“ měli přistupovat s rozvahou. Xi není jen další hlavou státu. Za jeho vlády podle mého názoru dochází ke stále většímu soustředění politické moci na vrcholu komunistické strany. Takže ano – umožněte Ximu zachovat si tvář. Sedněte si s ním ke stolu. Mluvte. Vyjednávejte.

Diplomacie však není totéž co důvěra a krásná slova nejsou totéž co změna chování.