Foto: Antonio Gravante / Shutterstock
Emma Suttie, (lékařka akupunktury, D.Ac., AP)
Když archeologové otevřeli Tutanchamonovu hrobku, našli zlato, šperky – a také kořen lékořice. O tři tisíce let později se vědci snaží pochopit, proč jí starověké kultury přikládaly takový význam.
Lékořice lysá, latinsky Glycyrrhiza glabra, zdaleka není jen přísadou, která dodává chuť žvýkavým cukrovinkám známým z dětství. Patří k historicky nejrozšířenějším léčivým rostlinám. Napříč kulturami si jí lidé cenili pro zmírňování bolesti v krku, tišení kašle a zklidňování žaludečních obtíží. Významné místo má také jako ochucovadlo: její hlavní sladká složka je přibližně padesátkrát sladší než cukr. Současný výzkum zkoumá řadu tradičních způsobů použití i další možnosti, včetně potenciálních přínosů při onemocněních jater a hojení sliznic úst a trávicího traktu.
Kořen využívaný napříč starověkými civilizacemi
Léčebné využití lékořice má jednu z nejdelších doložených historií mezi bylinami. Zmiňuje se o ní už Epos o Gilgamešovi, nejstarší známý epos na světě, uvedl pro Epoch Times Nazim Mamedov, někdejší odborný asistent etnobotaniky a etnofarmakologie na Massachusettské univerzitě v Amherstu. Dodal, že lékořice dodnes zůstává hojně využívanou součástí tradiční medicíny na Blízkém východě i ve střední a východní Asii.
Hippokratés ji považoval za účinný prostředek proti dehydrataci a vředům. Staří Egypťané z jejího kořene připravovali sladký nápoj a cenili si ho natolik, že jej ukládali do hrobů svých zemřelých. Tak se dostal i do Tutanchamonovy hrobky.
Mamedov, který již padesát let publikuje odborné práce o léčivých rostlinách, včetně několika věnovaných lékořici, uvedl, že mezi její nejčastější tradiční využití patří léčba kašle, průduškového astmatu, Addisonovy choroby, oparů, vřídků v ústech, bolesti žaludku, vředů, ekzému a nachlazení. Jde o přehled tradičního použití, nikoli o potvrzení účinnosti u všech těchto onemocnění.
Lékořice se také řadí mezi takzvané adaptogeny – látky, které mají organismu pomáhat zvládat tělesnou a psychickou zátěž i stres způsobený prostředím. Rozšířeným tradičním postupem na podporu zdraví zubů a dásní je žvýkání kousků jejího kořene.
Ve dvou z nejstarších léčebných tradic světa patří lékořice k základním bylinám.
V čínské medicíně se nazývá gan cao a je součástí mnoha bylinných směsí. Významnou roli v tom hraje její sladká chuť, která vyvažuje výraznou chuť jiných bylin. Tato tradice jí také připisuje harmonizační působení: má zmírňovat toxicitu či příliš razantní účinky ostatních složek a podporovat jejich vzájemnou souhru.
Zatímco většina bylin podle tohoto pojetí působí na určité orgánové soustavy nebo části těla, lékořice má zvláštní postavení jako „průvodní bylina“. Účinky dalších složek směsi má směrovat do všech dvanácti meridiánů – drah, jimiž podle tradiční čínské medicíny proudí tělesná energie. V tomto systému se používá k posílení trávení a dýchacího systému, doplnění čchi neboli životní energie, odstranění horkosti, zmírnění toxicity a podpoře dlouhověkosti.
V ájurvédě se lékořice nazývá yashtimadhu, což znamená „sladká hůlka“, a těší se velké úctě jako omlazující a posilující prostředek, označovaný jako rasájana. Ájurvéda jí připisuje sladkou chuť a ochlazující působení. Tradičně ji využívá ke zklidnění žaludku a krku, podpoře dýchacích cest, hojení vředů, léčbě deprese a celkovému posílení organismu, imunity a nálady.
Chemické látky stojící za jejími účinky
Lékořice obsahuje velké množství biologicky aktivních látek. Vědci jich identifikovali přibližně čtyři sta, včetně zhruba tří set flavonoidů.
Nejznámější z nich je patrně glycyrrhizin, který odpovídá za sladkou chuť lékořice, řadu jejích biologických účinků i většinu významných nežádoucích účinků.
Po požití lékořice přeměňují střevní bakterie glycyrrhizin na příbuznou látku zvanou kyselina glycyrrhetinová. Ta se podílí na zkoumaných protizánětlivých, protivirových, antioxidačních a tkáně chránících účincích.
Kyselina glycyrrhetinová má však i svou stinnou stránku. Zasahuje do hormonální regulace hospodaření se sodíkem a vodou v ledvinách. Organismus tak může zadržovat více sodíku a vody a současně ztrácet draslík. Následkem může být zvýšení krevního tlaku a pokles hladiny draslíku, což zatěžuje srdce.
Kvůli těmto účinkům jsou dostupné také přípravky, z nichž se glycyrrhizin odstraňuje. Označují se jako deglycyrrhizinovaná lékořice neboli DGL. Odstranění glycyrrhizinu výrazně snižuje rizika spojená s touto látkou, nelze však automaticky tvrdit, že každý přípravek DGL je zcela bez nežádoucích účinků nebo vhodný pro každého.
Michael T. Murray, naturopatický lékař, autor, výzkumník a odborník na přírodní léčivé prostředky, dává přednost právě DGL.
„DGL se dříve zavrhovala jako neúčinná, protože neobsahovala kyselinu glycyrrhizovou. Později se však zjistilo, že při podpoře hojení peptických vředů působí dokonce účinněji,“ uvedl v e-mailu pro Epoch Times.
„Během let jsem pomocí DGL léčil mnoho případů peptických vředů se stoprocentním úspěchem. Je mimořádně bezpečná, bez nežádoucích účinků a kontraindikací.“
Tento výrok popisuje Murrayho osobní zkušenost, nikoli výsledek kontrolované studie. Americké Národní centrum pro komplementární a integrativní zdraví (NCCIH) uvádí, že pro jednoznačné potvrzení léčebné účinnosti lékořice zatím chybí dostatek kvalitních důkazů. U přípravků bez glycyrrhizinu připouští možnou bezpečnost při užívání po dobu nejvýše čtyř měsíců, nikoli však obecnou záruku nulových rizik.
Lékořice obsahuje také stovky dalších biologicky aktivních látek. Patří mezi ně flavonoidy, například liquiritin a liquiritigenin, isoflavonoidy jako glabridin a formononetin a chalkony, například licochalkon A a isoliquiritigenin. Výzkum u těchto látek popisuje různé biologické účinky, včetně působení antioxidačního, protizánětlivého a protinádorového. Zejména protinádorové výsledky pocházejí převážně z předklinického výzkumu a nedokládají účinnost lékořice jako léčby rakoviny u lidí.
Co ukazuje moderní výzkum
Současný výzkum zkoumá tradičně připisované účinky lékořice, zejména v oblasti dýchacího a trávicího systému. Výsledky jsou v některých směrech slibné, jejich přesvědčivost však závisí na konkrétním použití a typu přípravku.
Zdraví jater
Glycyrrhizin a přípravky z lékořice se zkoumají pro možné ochranné účinky na játra. Systematický přehled a metaanalýza patnácti randomizovaných kontrolovaných studií zahrnuly celkem 1 367 pacientů s onemocněním jater. Ve srovnání s kontrolními skupinami přípravky s lékořicí významně snížily hladiny jaterních enzymů ALT a AST, které mohou signalizovat poškození jaterních buněk. Jednotlivé studie se však výrazně lišily použitými přípravky i délkou sledování. Nešlo tedy o jednu velkou klinickou studii ani o přímý důkaz vyléčení jaterního onemocnění.
V laboratorním výzkumu glycyrrhizin snižoval množství viru hepatitidy C v infikovaných jaterních buňkách. Již nízké koncentrace přitom omezily virovou aktivitu přibližně na polovinu. Pokusy kombinující glycyrrhizin s interferonem alfa, používaným při léčbě hepatitidy C, zaznamenaly synergické působení – obě látky společně zesilovaly své protivirové účinky. Jde však o laboratorní poznatky, nikoli o doporučení léčit hepatitidu C lékořicí.
Zdraví trávicího systému
Studie zkoumají tradiční využití lékořice při zažívacích obtížích, zejména u peptických vředů, tedy vředů žaludku a dvanáctníku, a při refluxu žaludeční kyseliny. Zabývají se také její možnou schopností chránit žaludeční sliznici, zvláště při zánětu.
Mezi navrhované mechanismy patří podpora tvorby ochranného hlenu, omezení sekrece žaludeční kyseliny a aktivity trávicího enzymu pepsinu, působení proti bakterii Helicobacter pylori a zmírňování místního zánětu. Tyto poznatky však samy o sobě neznamenají, že přípravky s lékořicí mohou nahradit standardní léčbu vředů nebo infekce touto bakterií.
Ústa a krk
Lékořice je tradičně známým prostředkem proti bolesti v krku. Její možné přínosy souvisejí s protizánětlivým, antimikrobiálním a zklidňujícím působením. Zkoumá se také při léčbě vřídků v ústech, včetně aftů.
Jeden systematický přehled hodnotil její účinek na bolest u tří různých onemocnění: opakujících se aftů, orálního lichen planus – zánětlivého onemocnění ústní sliznice souvisejícího s imunitním systémem – a zánětu ústní sliznice vyvolaného ozařováním při léčbě rakoviny. Zahrnul sedm studií s celkem 326 pacienty a poukázal na možné zmírnění bolesti. Jeho výsledky však nelze shrnout jako jednoznačný důkaz, že lékořice účinkuje lépe než běžné léky.
Samostatný přehled zaměřený na opakující se afty zaznamenal příznivé výsledky v oblasti bolesti, velikosti vřídků a doby hojení.
Poznatky z raných fází výzkumu
Předklinické studie zaznamenaly také protinádorové působení některých látek obsažených v lékořici. Pokusy na zvířatech zkoumaly účinky podobné antidepresivům, možné zlepšení paměti i působení u neurodegenerativních onemocnění, včetně stavů spojených s demencí a Alzheimerovou chorobou. Tyto výsledky zatím nelze považovat za potvrzené léčebné účinky u lidí.
Bezpečnost: Kdo by měl být opatrný
Občasná konzumace malého množství běžné lékořice zpravidla zdravým lidem nezpůsobuje potíže. Záleží však na obsahu glycyrrhizinu a na individuální citlivosti.
Vysoké dávky nebo dlouhodobé užívání mohou zvyšovat krevní tlak, snižovat hladinu draslíku a způsobovat zadržování tekutin. Tyto změny mohou vyvolat poruchy srdečního rytmu a zvýšit zátěž srdce. Podle NCCIH se závažné komplikace mohou objevit i při menším množství u lidí s vysokým krevním tlakem, onemocněním srdce či ledvin nebo vysokým příjmem soli.
Lékořice může také vstupovat do interakcí s diuretiky, tedy močopudnými léky, kortikosteroidy, digoxinem a některými léky na vysoký krevní tlak.
Zvláštní opatrnost je nutná v těhotenství. Vysoký příjem lékořice není bezpečný a o bezpečnosti během kojení nejsou dostatečné údaje. Užívání léčebných přípravků v těchto obdobích je proto třeba konzultovat se zdravotníkem.
Dávkování a přípravky
V množstvích běžně používaných k ochucování potravin se lékořice obecně považuje za bezpečnou. Při léčebném použití však rozhodují dávka, délka užívání a obsah glycyrrhizinu v konkrétním přípravku.
Murray ve své práci o lékořici vztahuje dávkování k působení kyseliny glycyrrhetinové, která vzniká přeměnou glycyrrhizinu v organismu. U peptických vředů upřednostňuje DGL kvůli odstranění glycyrrhizinu a omezení s ním spojených nežádoucích účinků.
Podle Murraye je u většiny ostatních použití cílem dosáhnout takové hladiny kyseliny glycyrrhetinové v krvi, která přinese požadovaný účinek bez nepřiměřeného zvýšení rizika nežádoucích účinků. Původní článek v této souvislosti uvádí následující jednotlivé dávky užívané třikrát denně:
Práškovaný kořen lékořice: 1–2 g.
Tekutý extrakt v poměru 1:1: 2–4 ml.
Suchý extrakt v poměru 4:1: 250–500 mg.
Tato množství nejsou univerzálním návodem k samoléčbě. Samotná hmotnost kořene nebo poměr extraktu neříkají, kolik glycyrrhizinu přípravek obsahuje, a uvedená rozmezí proto nelze bez dalšího přenášet mezi výrobky. Vhodnou dávku i délku užívání je třeba posoudit podle konkrétního přípravku a zdravotního stavu.
U peptických vředů Murray doporučuje DGL ve žvýkací formě, která umožňuje smísení se slinami. Podle jím popisovaného mechanismu mohou sliny podpořit uvolňování přirozených látek chránících sliznici žaludku a střev a napomáhajících její obnově. Tím vysvětluje, proč dává žvýkacím tabletám přednost před kapslemi. Nejde však o obecně prokázanou záruku vyšší účinnosti ani o náhradu standardní léčby vředové choroby.
Pokud chcete lékořici užívat a máte zdravotní potíže nebo berete léky, poraďte se nejprve s lékařem či lékárníkem. Původní článek odkazuje také na americký adresář odborníků na bylinnou léčbu. Dávkování by vždy mělo vycházet z vaší situace a z posouzení možných rizik a lékových interakcí.
Jen málokterá bylina má tak dlouhou a bohatou historii využití. Od hrobek egyptských panovníků až po dnešní přípravky zůstává lékořice předmětem zájmu léčitelů i vědců. Moderní výzkum pomáhá objasňovat její možné přínosy, ale také hranice a rizika jejího použití.
Comments