Použité baterie se třídí podle velikosti a chemického složení. Následně se rozdrtí a pomocí mechanických, tepelných či chemických procesů se z nich oddělují jednotlivé materiály. Ty se potom jako druhotné suroviny vracejí do průmyslové výroby. (Roberto Sorin / Shutterstock)
V Česku se v roce 2025 vytřídilo 4 558 tun baterií všech typů – přenosných, průmyslových, startovacích i baterií z elektrokol a elektromobilů. Oproti předchozímu roku jde o nárůst téměř o 400 tun, ukazují údaje neziskové společnosti Ecobat, která v ČR dominantně zajišťuje sběr, třídění a recyklaci všech druhů odpadních baterií.
„Objem sesbíraných baterií v Česku dlouhodobě roste. Kromě zodpovědnějšího chování spotřebitelů k tomu přispívá i lepší sběr dobíjecích baterií, jejichž životní cyklus je mnohem delší než u těch jednorázových,“ uvedl v tiskové zprávě Petr Kratochvíl, technický ředitel společnosti.
Přestože šlo o nejlepší výsledky Ecobatu v historii fungování firmy, silně zároveň vzrostl i objem nových baterií. Vloni jich bylo na český trh uvedeno přes 20 tisíc tun, což je o 40 procent více než v roce předchozím. A právě od hmotnosti baterií uvedených na trh v předchozím roce se stanovují sběrné cíle EU nastavené v Nařízení 2023/1542 o bateriích a odpadních bateriích.
Celkově se v roce 2025 vysbíralo v ČR 49 procent všech baterií, které byly uvedeny na trh, uvádí výroční zpráva Ecobatu. EU však rozlišuje mezi různými typy. Prvním jsou tzv. přenosné baterie, což jsou například baterie tužkové, mikrotužkové či knoflíkové, s nimiž se jako běžní spotřebitelé setkáváme nejčastěji.
Ty také vloni tvořily největší část vytříděných baterií. Podařilo se jich sesbírat 48 procent celkové hmotnosti uvedené na trh, což překračuje evropský cíl 45 procent pro roky 2025 a 2026.
Kratochvíl však upozornil, že povinná míra sběru se má do konce roku 2027 zvýšit u přenosných baterií na 63 procent a do konce roku 2030 pak na 73 procent.
U baterií z lehkých dopravních prostředků, mezi které patří například elektrokola a elektrokoloběžky, je situace výrazně složitější. V roce 2025 se jich podařilo sesbírat pouze 4,5 procenta ve vztahu k množství uvedenému na trh, zatímco evropský cíl činí 51 procent do konce roku 2028 a 61 procent do konce roku 2031. To podle šéfa Ecobatu není reálné.
„Problém vidím v tom, že evropské instituce nestanovují cíle na základě analýzy jejich dosažitelnosti a dobré znalosti problematiky. Chybná je i metodika výpočtu účinnosti sběru, která neodpovídá reálné životnosti baterií. Trvá minimálně sedm let, než se vyrobená baterie dostane do sběrového systému,“ upozorňuje Petr Kratochvíl.
„Může dojít ke kolapsu systému“
Už v tomto roce se zároveň zpřísňují podmínky pro přeshraniční přepravu bateriového odpadu. Česká republika nemá dostatečné recyklační kapacity pro sesbírané baterie, a vozí je proto do zpracovatelských závodů v zahraničí.
Nový režim zavádí pro export baterií povinnost notifikace. Kratochvíl však namítá, že systém není na tento administrativní krok připraven. Vyřízení notifikace totiž může podle zkušeností z praxe trvat řádově déle než měsíc, poznamenal v tiskové zprávě.
Pro systém, který musí zajistit průběžný tok baterií od sběrných míst k recyklaci, je takové zdržení obtížně zvládnutelné, upozorňuje Ecobat. Zpoždění při vývozu se zároveň postupně promítá do kapacity specializovaných skladů, které mohou uchovávat pouze určenou maximální kapacitu a nesmí ji překročit.
„Pokud se vývoz zpomalí, baterie se začnou hromadit v našem skladu. Ten však může přijímat z bezpečnostních důvodů jen jasně stanovené množství baterií. Pokud byrokratický proces bude delší než měsíc, jednoduše nebudeme moci další baterie přijímat. A ty pak nemohou zůstat ani dlouhodobě v obchodech nebo jiných prostorách, které nejsou určeny pro jejich bezpečné skladování. Při současném tempu sběru zpožďování exportu o týdny a měsíce může velmi rychle přivodit kolaps celého systému,“ upozornil Kratochvíl.
Podle Ecobatu by proto Evropská komise měla účinnost nových požadavků posunout a vytvořit dostatečný prostor pro přípravu celého systému. Současně navrhuje posílit kapacity příslušných národních úřadů, aby dokázaly notifikace vyřizovat rychle.
Průmyslové baterie: starý problém za miliardy
V statistikách sběru se začalo projevovat zlepšení sběru velkých průmyslových baterií, které jsou využívány zejména v souvislosti se solárními elektrárnami.
Jedním z největších problémů sběru průmyslových baterií představují v minulosti špatně nastavená pravidla, díky čemuž na sběr a recyklaci těchto baterií chybí v systému částka kolem tří miliard korun, vysvětlil Kratochvíl. Povinnost zajistit sběr a recyklaci průmyslových baterií mohou firmy plnit buď individuálně, nebo zapojením se do kolektivního systému. Řada firem v režimu individuálního plnění však již zanikla či se jim daří pravidla obcházet, míní.
„Problém by měla v budoucnu částečně řešit novela zákona o výrobcích s ukončenou životností, která leží v Poslanecké sněmovně. Ta stanovuje povinné zapojení se do některého kolektivního systému a tedy jistotu, že na likvidaci vysloužilých odpadních baterií bude připravena finanční rezerva,“ píše se v tiskové zprávě Ecobatu.
Rezervy jsou velké
Ecobat upozornil, že odevzdávání použitých baterií má stále velké rezervy. V českých domácnostech se jich podle údajů společnosti „povaluje“ kolem 132 milionů kusů, což je zhruba šestkrát více, než se jich ročně odevzdá do sběru.
Problém představují také jednorázové elektronické cigarety, jejichž baterie často končí ve směsném odpadu. Podle průzkumu Ecobatu více než polovina uživatelů použité elektronické cigarety vyhazuje právě do směsného odpadu. Vedle ztráty cenných surovin to představuje také bezpečnostní riziko, protože lithium-iontové baterie mohou při nesprávném nakládání způsobit požár.
Baterie slouží jako významný zdroj druhotných surovin. Ze 100 kilogramů baterií lze podle typu získat až desítky kilogramů využitelných kovů, například kobaltu, niklu, manganu, mědi, stříbra a olova. Podle obchodní ředitelky Ecobatu Kateřiny Vránkové není smyslem systému baterie jen sesbírat, ale také co největší množství materiálu z nich recyklovat.
„Tyto cenné suroviny mohou znovu posloužit při výrobě nových baterií a snižovat potřebu jejich dovozu z jiných regionů,“ zmínila v nedávné tiskové zprávě Vránková. Dodala však, že jejich průmyslové využití může být mnohem širší, od železa, které se vrací do výroby oceli, přes zinek, který může posloužit při výrobě nebo ochraně střech, oken a potrubí, až po stříbro, jež lze využít ve šperkařství.
Comments