Ilustrace. (Epoch Times, Marthane Swartová)
Emma Suttie, (lékařka akupunktury, D.Ac., AP)
Exotický čaj z Jihoafrické republiky nabízí více než jen svou osobitou chuť.
V pohoří Cederberg v Jihoafrické republice roste štíhlý zelený keř, který při sušení na slunci získává sytě červenohnědou barvu. Právě ve změnách, k nimž dochází během přirozené oxidace a fermentace, se podle vědců může skrývat obrana proti jedné z nejobávanějších nemocí spojených se stárnutím.
Tímto keřem je čajovec kapský (Aspalathus linearis), známější jako rooibos, který se ve volné přírodě nevyskytuje nikde jinde na světě. Po celé generace patří v Jihoafrické republice ke každodenním nápojům. Neobsahuje kofein, má nízký obsah tříslovin a je od dětství neodmyslitelnou součástí rodinného života.
S laskavým svolením Marthane Swartové
Vědci se nyní podrobněji zabývají tím, co se v šálku rooibosu ve skutečnosti nachází. První poznatky naznačují, že jeho antioxidační látky mohou nejen zahánět žízeň, ale také pomáhat tlumit záněty, chránit cévy a bránit poškozování mozkových buněk.
„Současný výzkum zkoumá, zda může rooibos pomáhat chránit mozkové buňky před oxidačním stresem, zánětem a buněčným poškozením spojeným s neurodegenerativními onemocněními, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova choroba,“ sdělila Epoch Times e-mailem Marthane Swartová ze sekretariátu Jihoafrické rady pro rooibos.
Upozornila, že dosavadní poznatky pocházejí z preklinického výzkumu. Zatím tedy není známo, zda má pití rooibosového čaje u lidí stejné účinky, jaké vědci pozorují u buněk a zvířat.
Co rooibos obsahuje a proč je to důležité
S laskavým svolením Marthane Swartové
Rooibosový čaj se vyrábí ve dvou podobách: fermentovaný neboli červený a nefermentovaný neboli zelený. Oba jsou bohaté na polyfenolové antioxidanty – rostlinné látky, které neutralizují volné radikály způsobující záněty a poškození buněk. Patří mezi ně aspalathin, nothofagin a kvercetin.
Dvě z těchto látek, aspalathin a nothofagin, se nacházejí především v zeleném rooibosu a téměř nikde jinde v přírodě. Obě mají silné antioxidační a protizánětlivé účinky. Aspalathin navíc zřejmě pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi a zmírňovat metabolický stres. V jedné studii obě látky společně omezily zánět cév vyvolaný vysokou hladinou glukózy v lidských buňkách a u myší. Podle vědců by toto zjištění mohlo ukázat cestu k budoucí léčbě komplikací diabetu.
Kvercetin je známý svými výraznými antioxidačními a protizánětlivými účinky, díky nimž chrání buňky před poškozením a podporuje zdraví srdce.
Ve studiích na lidech rooibos zlepšoval hodnoty krevních lipidů, zvyšoval hladinu antioxidantů a snižoval hladinu cukru v krvi. Tyto účinky byly pozorovány jak u zdravých osob, tak u lidí s již existujícími chronickými onemocněními.
Vědci zkoumali také možné příznivé účinky rooibosu na kardiovaskulární systém, zdraví střev, metabolismus a hojení ran. Předběžný výzkum se zabýval rovněž jeho potenciálem působit proti nádorovým buňkám.
V Jihoafrické republice si rooibos získal oblibu také mezi vytrvalostními sportovci, protože přispívá k hydrataci, neobsahuje kofein a je bohatý na antioxidanty, uvedla Swartová.
„Experimentální výzkum rovněž naznačuje, že rooibos může snižovat tělesnou únavu při opakované vyčerpávající zátěži a poskytovat určitou ochranu před působením vysoké nadmořské výšky,“ dodala.
Přínos rooibosu pro mozek
Jednou ze slibných oblastí výzkumu rooibosu je jeho působení na mozek.
Předpokládá se, že látky obsažené v rooibosu mozek chrání. Jejich účinky byly zkoumány v laboratorních studiích na buněčných a zvířecích modelech. Výzkum zjistil, že jedinečné polyfenoly v rooibosu, jako jsou aspalathin a nothofagin, mohou pomáhat zmírňovat zánět v mozku, bojovat proti oxidačnímu stresu a ovlivňovat mechanismy spojené s neurodegenerativními onemocněními, například Alzheimerovou chorobou.
Přehledová studie z roku 2024 zkoumala, zda by směs antioxidačních látek obsažených v rooibosu mohla chránit mozek ještě před rozvojem Alzheimerovy choroby.
Autorka studie Taskeen Docratová se domnívá, že neuroprotektivní účinky rooibosu nelze přičítat jediné antioxidační látce, například aspalathinu.
„Neuroprotektivní účinky jsou pravděpodobně výsledkem synergického působení celé směsi přítomných látek,“ sdělila Docratová Epoch Times e-mailem. „Rooibos obsahuje řadu fytochemických látek, jako jsou dihydrochalcony, flavony a flavonoly, které společně působí na několik biologických drah, a zvyšují tak jeho celkovou účinnost.“
Ze všech mechanismů probíraných v přehledové studii podle Docratové dosavadní nejsilnější důkazy poukazují na tři vlastnosti rooibosu: schopnost zmírňovat zánět v mozku, tlumit oxidační stres a podporovat zdravé fungování mitochondrií, tedy buněčných struktur zajišťujících tvorbu energie.
Studie podle ní zjistily, že látky obsažené v rooibosu mohou neutralizovat reaktivní formy kyslíku a ovlivňovat způsob, jakým mozek zpracovává beta-amyloid – fragment bílkoviny, který je považován za jeden z klíčových faktorů Alzheimerovy choroby.
„Přímo vychytává volné radikály a pomáhá omezovat shlukování bílkovin. Zároveň posiluje vlastní procesy údržby a opravy mozku. Patří k nim zvýšení aktivity antioxidačních enzymů a podpora buněčných procesů, jako je autofagie, což je s přibývajícím věkem obzvláště důležité,“ uvedla.
Většina studií zahrnutých do přehledu Docratové byla provedena na buněčných nebo zvířecích modelech.
„Ačkoli studie na lidech potvrdily některé příznivé účinky rooibosu související s celkovým antioxidačním působením a kardiovaskulárním systémem, stále potřebujeme více klinického výzkumu zaměřeného přímo na biomarkery neurodegenerativních onemocnění a na kognitivní funkce,“ řekla.
Červený, nebo zelený: Jaký je mezi nimi rozdíl?
S laskavým svolením Marthane Swartové
Červený i zelený rooibos pocházejí ze stejné rostliny, čajovce kapského (Aspalathus linearis). Liší se způsobem zpracování po sklizni.
Při výrobě tradičního červeného rooibosu se rostlina nařeže, pomačká a navlhčí a následně se nechá oxidovat, vysvětlila Swartová. Listy se během tohoto procesu změní ze zelených na červenohnědé a čaj získá jemnou, přirozeně sladkou chuť. Nakonec se listy usuší na slunci.
U zeleného rooibosu se většina procesu oxidace vynechává, takže si zachovává zelenou barvu a má lehčí chuť s travnatými tóny.
Zelený rooibos prochází méně rozsáhlým zpracováním, a proto si uchovává vyšší množství aspalathinu a při laboratorních testech obvykle vykazuje větší antioxidační aktivitu. Také červený rooibos však obsahuje mnoho prospěšných látek. Jelikož jde o variantu, kterou lidé pijí nejčastěji, je zároveň nejvíce prozkoumaný.
Příprava
Významnou roli hraje také způsob přípravy. Docratová doporučuje zalít rooibos vroucí vodou a nechat ho pět až deset minut louhovat, aby se z něj uvolnilo co nejvíce polyfenolů včetně aspalathinu. Rooibos má na rozdíl od mnoha jiných čajů přirozeně nízký obsah tříslovin, takže ani při delším louhování obvykle nezhořkne.
Delší louhování podle Swartové naopak zvýrazňuje jeho přirozenou sladkost a chuť připomínající med. V Jihoafrické republice se rooibos běžně podává samotný nebo s mlékem, citronem, medem či cukrem. Připravuje se také silný a podává se s ledem, přidává se do koktejlů a nápojů typu latté nebo se z něj vyrábí jihoafrická specialita zvaná red cappuccino.
S laskavým svolením Marthane Swartové
Závěrem
Ve volné přírodě roste rooibos pouze v jihoafrické oblasti Cederberg a pravý rooibos je chráněným produktem, který musí pocházet právě odtud. Jeho příběh začíná tradičními znalostmi Khoikhoiů a Sanů a v současnosti pokračuje prostřednictvím místních zemědělských komunit.
„Podává se v domácnostech, na pracovištích, v restauracích i při komunitních setkáních a lidé se s ním běžně seznamují již v dětství,“ uvedla Swartová. „Je tedy současně obyčejným nápojem každodenní potřeby i osobitým vyjádřením jihoafrického původu.“
Comments