Ilustrace: The Epoch Times, Getty Images, Public Domain
Vedení pěti zemí regionu se od Trumpova znovuzvolení posunulo zleva doprava.
Při lednovém zásahu vtrhli před úsvitem příslušníci jednotky Delta Force k spícímu Nicolásovi Madurovi a zajali venezuelského vůdce, po němž Spojené státy pátraly kvůli obvinění z narkoterorismu.
K jaké politické orientaci vyústí dramatický konec Madurovy vlády nad zemí, která byla symbolem levicové politiky, se teprve ukáže.
Zatím se od znovuzvolení amerického prezidenta Donalda Trumpa posunuli zleva doprava Bolívie, Chile, Honduras, Peru a Kolumbie. Uruguay se vydala opačným směrem a v listopadu 2024 se posunula zprava doleva.
Konzervativní přeskupení za Trumpa přichází v době, kdy jeho administrativa zaměřila pozornost na jižní sousedy Spojených států v rámci přístupu, jemuž se začalo přezdívat „Donroeova doktrína“ – slovní hříčka odkazující na Monroeovu doktrínu, která prosazovala dominanci USA v regionu.
Pryč je „růžová vlna“, tedy vlna „měkkého“ komunismu, která se v Latinské Americe objevila koncem 90. let, pokračovala v prvním desetiletí nového tisíciletí a znovu se vynořila na počátku 20. let.
Tato éra vynesla do popředí významné levicové vůdce, jako byli Madurův předchůdce, venezuelský prezident Hugo Chávez, a bolivijský prezident Evo Morales, jehož převzetí kontroly nad těžbou ropy a zemního plynu výrazně poškodilo ekonomiku jeho země.
Odborníci se domnívají, že ústup levicových vlád v regionu vyvolala kombinace Trumpova vlivu a obav z hospodářské a bezpečnostní situace – tedy dvou oblastí, v nichž mají konzervativní kandidáti silnou pozici.
Trump podpořil řadu pravicových kandidátů v Latinské Americe. V prosinci 2025 podpořil Chilana Josého Antonia Kasta, který ve volbách konaných téhož měsíce drtivě porazil komunistickou kandidátku Jeannette Jarovou. Ve stejném měsíci Nasry Asfura, konzervativec podporovaný Trumpem, zvítězil nad kandidátem honduraské socialistické vlády.
Prezident USA podpořil také Kolumbijce Abelarda de la Espriellu, který letos těsně porazil Ivána Cepedu, levicového soupeře spojeného s odcházejícím prezidentem Gustavem Petrem, bývalým marxistickým guerillovým bojovníkem.
(Zleva) Chilský prezident José Antonio Kast pronáší projev v uruguayském Montevideu 2. července 2026. (Uprostřed) Honduraský prezident Nasry Asfura přijíždí 28. července 2026 do peruánské Limy na inauguraci zvolené peruánské prezidentky Keiko Fujimoriové. (Vpravo) Kolumbijský prezident Abelardo de la Espriella hovoří na tiskové konferenci v Palacio de San Carlos v kolumbijské Bogotě 12. srpna 2026. (Santiago Mazzarovich / AFP prostřednictvím Getty Images, AFP prostřednictvím Getty Images, Esteban Vega La-Rotta / AFP prostřednictvím Getty Images)
Ve čtyřech z pěti zemí zaznamenali konzervativci zisky také v příslušných zákonodárných sborech. Pouze v Kolumbii levice skutečně získala další křesla, ani jedna strana však nemá většinu v žádné ze dvou komor tamního parlamentu.
V Bolívii nezískala žádná strana nadpoloviční většinu, konzervativní vládní tábor se však stal nejsilnějším uskupením v obou komorách zákonodárného sboru, zatímco konzervativní frakce mají společně výraznou většinu v obou komorách bolivijského parlamentu. Bývalému levicovému vládnímu táboru zůstala pouze dvě křesla.
Comments