Screenshot ze záběrů natočených Christianem Droganem. (YouTube)
Ještě jako zedník z Anglie se Christian Drogan rozhodl zjistit, jaká je pravda o migrační krizi, která žene tisíce nelegálních migrantů do Velké Británie. V přestrojení za jednoho z nich trávil čas v utečeneckém táboře, aby se nakonec pokusil překročit kanál La Manche do své rodné vlasti. Spolu s tím se vydal na dráhu investigativního novináře a svá zjištění zdokumentoval. O prvním neúspěšném pokusu promluvil koncem minulého roku, minulý týden pak o dalším – úspěšném.
Aby zapadl mezi ostatní migranty, nechal si narůst vousy, chodil se opalovat do solária a pil mrkvový džus ve snaze zvýraznit opálení. Také otužoval tělo v ledové vodě, aby se připravil na nebezpečnou cestu přes kanál.
Své zážitky nahrával pomocí brýlí s integrovanou kamerou. Nejdřív odletěl na podzim 2025 z Manchesteru do Paříže, odtud pak vlakem do Calais Ville, kde přespal v hotelu a ráno se vydal mezi migranty do táborů v okolních hájích, které označuje souhrnně jako „džungle“. Předstíral, že je uprchlík z Arménie s vymyšleným jménem.
Provizorní kempy podle něj ovládají gangy z Blízkého východu. Pašeráci se sami označují jako „mezinárodní cestovní kanceláře“, které směle inzerují na sociálních platformách. „Je to o hodně hlubší a temnější, než si myslíme. Je to zlověstnější a organizovanější,“ prohlásil v rozhovoru o svém dokumentu.
Po cestě z tábora u Dunkirku k moři, zhruba 50 kilometrů, se Drogan přidal k ostatním a potkával ve městě spoustu policistů a vojáků. Ti občas někoho zastavili, psali si poznámky, fotili, ale „nedělali nic, aby migranty odradili nebo zastavili, jen tak prostě byli,“ popsal v rozhovoru.
Francouzská policie podle něj migrantům nijak nebrání, jen je sleduje a doprovází ke člunům, na nichž překračují kanál La Manche do Velké Británie. Většina veřejné dopravy je v oblasti navíc zadarmo, poznamenal.
Poté, co se migranti dostali do lesů na pobřeží, kde přespali, začali ráno běžet k moři. V patách jim byli tři vojáci, ale jen jako dohled. „Vůbec se nesnažili někoho zastavit,“ vyprávěl. Drogan se v tom bodě rozhodl, že odjezd člunu zdokumentuje, ale sám nenastoupí, protože neměl u sebe žádný větší obnos peněz a bál se, že by ho pašeráci zabili.
Popsal, že voda byla v říjnu hodně studená, přesto se dav zoufalých uprchlíků dychtivě brodil k nafukovacímu člunu, aby se v přeplněném plavidle dostalo i na ně. Jediné tři přítomné ženy-migrantky se hystericky dožadovaly místa, ale neuspěly, tak jako další. Drtivá většina z migrantů však byly podle Drogana muži.
U člunu čekal také člun pobřežní stráže a kus opodál na moři vojenská loď, které podle Drogana „eskortovaly“ migranty do Anglie.
Čekání na druhý pokus
Nato se Angličan vrátil zpátky do původního tábora u Dunkirku, aby si vzal peníze, získal víc informací a čekal na další příležitost přepravit se do Británie. Ta se však neobjevila, protože další dva týdny následovalo nepříznivé počasí. Během té doby slýchával běžně v noci v okolí střelbu. Jednu noc však trvala střelba „až do půl třetí“, řekl. Ráno se v lese objevili lidé se zakrytými tvářemi a relativní pocit bezpečí se vytratil.
„Měl jsem pocit, že se odtamtud musím dostat a rychle, protože velice brzo přijdu o život,“ pronesl. Sbalil si proto svých pár věcí a spěšně odešel. Při hledání místa objevil obzvlášť čistý tábor, kde v noci jely generátory, kde měli nákupní košíky, popelnice na kolečkách a velkou krytou toaletu umístěnou mimo tábor. Když se tam ale pokoušel postavit stan, jeden z migrantů ho lámanou angličtinou varoval, že každou noc tam střílí mafie a že může přijít o život „možná už dnes v noci“.
Varování uposlechl, přesunul se jinam, ale v bezpečí už se necítil. Mezi ostatními migranty budil podezření, protože byl Evropan a těm nevěřili.
Drogan se obrátil na kontakt v Calais, Čečence Bilala, a snažil se mu vysvětlit, že se chce dostat do člunu a do Anglie. Ten mu řekl, že mu cestu zprostředkuje za čtyři dny, mezitím ale musí přespat v „mini-kempu“ v ulicích Calais. Tam narazil na Palestince, který mu ukazoval násilná videa, na kterých měl údajně být jeho strýc, jak z auta táhne polomrtvou postavu a pak ji střelí do hlavy. „Tohohle chlápka bychom v Británii nechtěli,“ poznamenal. Další obyvatel mu vpadl do stanu, aby si u něj „uvařil“ a vykouřil crack, popisoval Angličan.
Ale ani poté se mu nepodařilo na člun dostat kvůli počasí. Protože jako podnikatel musel zpět ke svým zakázkám v Británii, vrátil se zpět do vlasti.
Druhá mise
Tím však snahy Drogana dostat se na člunu do Británie nekončily. Letos v červenci se do Francie vrátil, tentokrát ovšem nevystupoval jako arménský migrant, nýbrž jako drogový dealer, kolega-kriminálník snažící se tajně dostat do své země.
Zjistil, že dostat se na člun pašeráků není otázka peněz. Navíc se neobejde bez kontaktů. Drogan popsal, že měsíce před svou cestou komunikoval se zprostředkovatelem přes internet, aby si místo zajistil. Na místě komunikoval se Syřanem Alim, který ho měl do Británie dostat. Přestože on sám za svůj „lístek“ zaplatil 1 400 euro, většina migrantů podle ně za přepravu neplatila.
„Nemyslím si, že by většina z nich platila poplatek za člun. Řekl bych, že existují jiné způsoby, jakými je tento proces financován,“ řekl. Cenu lístku si podle něj odpracovávají nelegální činností ve Francii nebo otrockou prací v Británii.
V nelegálním přechodu napomáhají migrantům i neziskové organizace, domnívá se. „Opravu věřím, že charitativní organizace pomáhají a přispívají k celému procesu,“ řekl na základě toho, co viděl a slyšel v táborech. Tyto neziskovky jsou podle něj „na každém rohu pašeráckých operací napříč kontinenty“, uvedl. Bez jejich pomoci, která zahrnuje stravu, oděv, materiální potřeby a kontakty na pašeráky by nebyly masové přesuny migrantů možné, domnívá se Drogan.
Převaděči neprozradí účastníkům cesty celý itinerář dopředu. Informují vždy jen o dalším místě, kam je třeba se přemístit, řekl Drogan. Jejich skupina vyrazila k moři ještě před rozbřeskem, byli v ní i malé děti. Museli se ale zastavit kvůli abnormálně činné policii, která hlídkovala v okolí. Podle Drogana to bylo kvůli tomu, že den předtím byla v televizi kritika britské vlády za to, že nezvládá přívaly nelegálních migrantů.
Když utíkali přes pláž, policisté některé pronásledovali a zastavili. Drogan byl jedním z nich. Naštěstí mu v batohu nenašli jeho pas, což by prozradilo jeho pravou identitu, komentoval. Policisté zadržené nicméně nechali jít do vody a nalodit se na člun. Podařilo se to i jemu, i když později v rozhovoru popsal, že „to byl absolutní chaos“. Na videu je vidět, jak přecpaný lidmi člun byl.
Štěstí jim ale nepřálo, když pašeráci nemohli nastartovat motor. Drogan si v té chvíli uvědomil, že tak malý motor stejně nemůže člun utáhnout příliš daleko. Náhle k nim připlula pobřežní hlídka a jeden z policistů propíchl loď nožem. Poté policisté namířili na migranty zbraně, načež všichni vyskákali zpět do vody a rozutíkali se zpátky na břeh. „Tohle u francouzské policie normálně nevidíte,“ pomyslel si Angličan a následoval je.
Při celé té akci ztratil jednu z kamer, boty i batoh. Vyčerpaný usnul na pláži a v noci v městském parku. Druhý den se pokusil i s Alim dostat znovu do člunu směr Dover. Připojili se k jiné skupině a pod vedením pašeráků se po čtyřech plazili k pláži. Ta byla tentokrát čistá a i nalodění bylo méně stresující a chaotické. Na člunu s nimi bylo šest pašeráků. Podle reportérky, která se na dokumentu podílela a Drogana zpovídala, šlo o íránské Kurdy.
Taxi pro pašeráky
Kousek od břehu k nim připlul člun pobřežní stráže, příslušníci rozdali migrantům vesty a varovali je, aby dál nejezdili, že jsou vysoké vlny a že se mají vrátit. Nabídli, že vezmou na břeh ty, kteří se rozhodnou vystoupit, což učinili čtyři z převaděčů. „To není poprvé, co jsem to viděl. Z těch člunů nikdo nevystupuje, zoufale se tam snaží dostat… Policisté to také museli vědět,“ poznamenal autor dokumentu s tím, že policie v podstatě poskytla pašerákům bezplatné taxi zpět k francouzským břehům, aby se nemuseli trmácet do Anglie a zpět.
Reportérka označila tuto praktiku za „skandální“ už proto, že britští daňoví poplatníci platí francouzské policii za to, aby migranty zastavila.
Loď britské pobřežní stráže migranty nabrala z člunu k sobě, dala jim láhve s vodou a kvalitní záchranné vesty a zavezla je do Doveru. Drogana překvapilo, kolik příslušníků v zadržovacím středisku bylo. Vrhli se na každého s podrobnými dotazy, aby informace zpracovali do dokumentů. „Cítil jsem z nich frustraci. Chovali se velmi profesionálně a neutrálně, ale nebylo těžké to vidět,“ řekl.
Je zase překvapilo, když zjistili, že Drogan je Angličan. Vyzpovídala ho protiteroristická jednotka i tajná služba, aby byl nakonec propuštěn bez vznesení jakéhokoliv obvinění. „Nakonec jsme se tomu zasmáli,“ zavzpomínal. Dodal, že šéfka střediska mu řekla, že je prvním, kdo něco takového provedl.
První díl dokumentu The Undercover Migrant (Migrant v přestrojení) naleznete zde, druhý díl pak zde.
-etcz-
Comments