Diváci před divadlem Globe v době Williama Shakespeara. Vytvořeno pomocí AI. (2K Visual)
Je noc. Na hradbách hradu Elsinor stojí stráž a v temnotě se ozve otázka: „Kdo tam?“
Nikdo ještě netuší, že se právě začíná odvíjet jeden z nejslavnějších příběhů světové literatury.
Podobné okamžiky mohli před staletími sledovat diváci v londýnském divadle Globe. Na dřevěném jevišti před nimi ožívali králové, milenci, vrahové i šašci a jejich příběhy se dotýkaly těch nejhlubších lidských vášní.
„Mít rád je více než milovat.“ „Být, či nebýt.“ To jsou slavné výroky jednoho z nejvýznamnějších dramatiků všech dob, Williama Shakespeara.
Vítejte v Anglii 16. století, v době renesance, kdy se anglická literatura začala výrazně proměňovat a alžbětinské divadlo prožívalo svůj zlatý věk.
Anglická renesance
Shakespeare se stal symbolem anglické renesance a jeho dílo dodnes patří k základům světové literatury.
Renesance je umělecký a myšlenkový směr 14. až 16. století. Dochází k odklonu od náboženských témat typických pro středověk a pozornost se opět obrací k člověku a světským tématům.
Inspiraci nachází v antickém světě a formuje se ideál takzvaného renesančního člověka, který je rozvíjen po stránce tělesné i duševní. Přestože hlavním zdrojem renesančního myšlení byla Itálie, Anglie v tomto období rozhodně nezaostávala.
Významným anglickým autorem tohoto období byl i Geoffrey Chaucer, jehož Canterburské povídky patří k nejznámějším dílům anglické literatury.
Skupina poutníků v nich během cesty do Canterbury vypráví příběhy, podobně jako skupina mladých lidí v Boccacciově Dekameronu. Obě díla spojuje rámcové vyprávění i zájem o člověka, jeho vlastnosti, vztahy a každodenní život.
Kdo byl William Shakespeare?
Píše se rok 1564 a ve Stratfordu nad Avonou se narodil William Shakespeare, později označovaný za jednoho z nejvýznamnějších dramatiků všech dob. Jeho otec John Shakespeare byl rukavičkář a matka Mary Ardenová pocházela ze staré zemanské rodiny. Shakespeare navštěvoval gymnázium, kde se naučil latinsky a řecky.
V pouhých 18 letech se oženil s o osm let starší Annou Hathawayovou, s níž měl tři děti. Později odešel do Londýna, kde se uplatnil jako herec i dramatik.
Působil u herecké společnosti Služebníci lorda komořího a stal se spolumajitelem divadla Globe. Po požáru bylo divadlo obnoveno, přičemž Shakespearova společnost později působila také v divadle Blackfriars.
Shakespearova díla se stala součástí světové literatury a byla přeložena do desítek jazyků. Mezi nejvýznamnější české překladatele patří Josef Václav Sládek a Martin Hilský, jehož překlady jsou dnes spojovány především se současným českým uváděním Shakespearových her.
Portrét Williama Shakespeara (1564–1616). (Volné dílo)
Anglie 16. století
V 16. století prošla Anglie zásadními změnami. Za vlády Jindřicha VIII. došlo k odloučení anglické církve od Říma a po jeho smrti se země ještě několikrát ocitla uprostřed náboženských sporů. Roku 1558 nastoupila na trůn Alžběta I., za jejíž vlády se Anglie postupně stabilizovala a zároveň zažila nebývalý rozkvět kultury a umění.
Právě v této době tvořil William Shakespeare. Jeho herecká společnost vystupovala také před královským dvorem a podle tradované historky si Alžběta I. po zhlédnutí Jindřicha IV. přála vidět oblíbeného Falstaffa znovu, tentokrát zamilovaného.
Shakespeare měl na její přání napsat Veselé paničky windsorské, v nichž se Falstaff skutečně vrací a pokouší se svést dvě vdané ženy.
Blankvers, sonety a tragédie
Shakespeare se od svých současníků odlišoval způsobem, jakým svá díla tvořil. Nedodržoval tradiční jednotu místa, času a děje, jeho hry se mohly odehrávat na různých místech, v průběhu delšího časového období a s několika dějovými liniemi. Zároveň často spojoval tragické a komické prvky.
Výrazným prvkem jeho tvorby je blankvers, nerýmovaný pětistopý verš, který se stal charakteristickým pro jeho dramata.
Shakespearovská tragédie navazuje na antickou tradici, ale v mnohém se od ní liší. Zatímco v antických tragédiích bývá příčinou neštěstí zásah bohů, u Shakespeara jsou tragické události především důsledkem lidského jednání. Jeho tragédie však stejně jako antické hry končí smrtí hlavních postav a původně v nich ženské role ztvárňovali muži.
Shakespeare proslul také svými sonety neboli znělkami. Sonet je lyrický útvar o čtrnácti verších, jehož tradiční podobu proslavil především italský básník Francesco Petrarca. Shakespeare na tuto tradici navázal, ale vytvořil vlastní podobu sonetu: místo dvou čtyřverší a dvou trojverší jej tvoří tři čtyřverší a závěrečné dvojverší.
Tři velká období
Shakespearovo dílo dokázalo překročit hranice své doby. Zabýval se tématy, která jsou aktuální i dnes – láskou, žárlivostí, mocí, zradou nebo lidskou ctižádostí.
Ve svých hrách vytvářel také výrazné ženské postavy, které dokázaly jednat statečně a rozhodovat o svém osudu. V Othellovi se dotkl předsudků spojených s odlišným původem a barvou pleti.
Shakespearovo dílo můžeme rozdělit do tří hlavních období.
- První období je spojováno především s komediemi a hrami inspirovanými antickými a anglickými dějinami. Často v nich vítězí láska a dobro nad překážkami. Patří sem například Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy nebo Sen noci svatojánské.
- Druhé období představuje vrchol jeho tvorby. Převládají v něm tragédie, v nichž se Shakespeare zaměřuje na temnější stránky lidské povahy, moc, zradu, žárlivost a osud. Nejznámějšími díly tohoto období jsou Hamlet, Othello a Macbeth.
- Třetí období charakterizují především sonety a romance s pohádkovými či fantastickými prvky. K nejznámějším patří Bouře a Zimní pohádka. Právě Zimní pohádku mohli diváci v roce 2026 zhlédnout také v rámci Letních shakespearovských slavností.
Shakespeare čerpal inspiraci z různých zdrojů, z antické literatury, anglických dějin, dobových příběhů i děl starších autorů. Významným zdrojem mu byl například Boccacciův Dekameron.
Představení v divadle Globe v době Williama Shakespeara. Vytvořeno pomocí AI. (Shutterstock AI)
Ukázka na závěr
Pro správné pochopení Shakespearovy tvorby nestačí znát názvy jeho her. Jeho síla spočívá především v jazyce, schopnosti zachytit lidské emoce a v tématech, která neztrácejí svou platnost ani po staletích.
Jedním z nejznámějších příkladů je Romeo a Julie, příběh dvou mladých lidí, jejichž lásce stojí v cestě spor jejich rodin.
„Co růží zvou, i zváno jinak
vonělo by stejně.“
Právě v jednoduchých slovech dokázal Shakespeare zachytit hluboké lidské emoce. A proto jeho hry přežily staletí, jejich postavy stále prožívají stejné city jako lidé dnes.
Comments