Busta Karla Marxe, známá jako Památník Karla Marxe, v německém Chemnitzu ve scéně z dokumentárního filmu „Karl Marx City“. (Se svolením TIFF)
Komentář
V roce 1925 John Maynard Keynes odbyl Marxův Kapitál jako zastaralou učebnici ekonomie, kterou už žádný seriózní ekonom nezařadí do výuky. Nesnažil se tím jít proti proudu. V době, kdy to napsal, už marginální revoluce 70. let 19. století vykonala svou intelektuální práci: Jevons, Menger, Walras a později Wicksteed, Marshall a Böhm-Bawerk rozebrali teorii pracovní hodnoty, na níž stál celý Marxův ekonomický systém. Mezi ekonomy byla debata u konce a Marx ji prohrál.
Proč tedy Marx zůstává i půldruhého století po své smrti jedním z nejcitovanějších autorů v humanitních a společenských vědách, tedy v oborech na hony vzdálených tomu, v němž byly jeho stěžejní teze skutečně podrobeny zkoušce?
Ve studii z roku 2023 publikované v časopise Journal of Political Economy nabízejí Phillip Magness a Michael Makovi odpověď, která bude nepříjemná každému, kdo předpokládá, že Marxovo výsadní postavení v akademickém světě odráží sílu jeho myšlenek. S využitím dat Google Ngram vytvořili Magness a Makovi „syntetického Marxe“ – kompozici složenou z dobových socialistických autorů, mezi nimiž byli Ferdinand Lassalle, Johann Karl Rodbertus a Oscar Wilde a které vybrali proto, že vývoj jejich citovanosti se před rokem 1917 velmi podobal Marxovu. Pak sledovali, jak se tyto křivky rozcházejí.
Po bolševické revoluci Marxova citovanost prudce vybočila od citovanosti jeho současníků, zatímco u „syntetického Marxe“ k ničemu podobnému nedošlo. Před rokem 1917 byl Marx znám mezi soupeřícími socialistickými frakcemi a ekonomy, kteří už jeho myšlenky zavrhli. Po roce 1917 potřeboval ruský stát zakladatelskou filozofii pro něco, co bylo bez příkras uchvácením moci. A jednu získal – zpětně, tím, že z Marxe udělal všeobecně známé jméno.
Vývoj četnosti výskytu jména Karla Marxe v publikacích (plná čára) ve srovnání se „syntetickým Karlem Marxem“ (přerušovaná čára), vytvořeným z dobových socialistických autorů. Svislá čára označuje rok 1917.
To neznamená, že Marx před revolucí neměl žádné postavení; ekonomické časopisy představují výraznou výjimku, jak ukazují data a jak Magness a Makovi přímo uvádějí. Data dokládají něco užšího a zajímavějšího: skokový nárůst legitimity v hlavním proudu, který přišel přesně ve chvíli, kdy režim potřeboval intelektuální krytí, nikoli tehdy, když se objevil nový argument, jenž by takový vzestup ospravedlňoval.
A tady se dostáváme k tomu, co ekonomové obvykle přehlížejí a sociologové obvykle zametají pod koberec. Jestliže byl ekonomický spor už v roce 1917 prohraný a sovětská revoluce Marxovi přinesla prestiž, nikoli důkaz, proč se marxistické kategorie na západních univerzitách udržely ještě dlouho poté, co byla debata o ekonomické kalkulaci uzavřena a Marxem inspirované plánované ekonomiky si vyžádaly jedny z nejničivějších počtů obětí 20. století?
Comments