(Zdroj: archiv JednaAustralie)
V roce 2019 se Stephanie přestěhovala do Austrálie a dnes pomáhá stovkám Slováků a Čechů splnit si sen o životě na opačné straně světa. Pod jménem @jednaaustralie na sociálních sítích autenticky mapuje tamní každodenní život – od studia, práce a víz až po rodinné radosti. V rozhovoru nám otevřeně přiblížila, jak vypadá život v Brisbane, jak začínala její pracovní cesta a jak se dnes cítí v roli maminky dvou dcer.
Epoch Times: Dnes radíte a pomáháte mnoha Slovákům a Čechům splnit si sen o životě v Austrálii. Jak to všechno u vás začalo? Proč jste se rozhodla právě pro Austrálii?
Stephanie Stefanovová: Celá moje cesta do Austrálie se začala formovat v roce 2018, když jsem se vrátila ze svatby své kamarádky na Novém Zélandu a potkala jsem tam svého nynějšího manžela. Po návratu do Prahy jsem si uvědomila věci, které jsem se předtím snažila potlačit, a to, že i přesto, že jsem měla v Praze fajn práci, byt a kamarády, něco mi tam chybělo. Z toho vznikl i celý projekt JednaAustralie, kde se snažím Čechům a Slovákům přiblížit život v Austrálii, protože já sama jsem před sedmi lety dost tápala a ocenila bych, kdyby mi poradil někdo, kdo tam žil, abych kvůli tomu nedělala zbytečné chyby a byla lépe připravená na realitu.
Takové zásadní životní změny obvykle vyžadují dlouhodobé přemýšlení a plánování. Jak to probíhalo ve vašem případě? Co vás nejvíc ovlivnilo při konečném rozhodnutí odejít?
Já jsem takový extrémista a žiji podle pravidla – raději něco vyzkoušet, než se celý život ptát: „Co kdyby…?“ A tak jsem v roce 2019 přiletěla do Austrálie. Nejvíc mě asi ovlivnila nespokojenost v práci a celkově možnosti finančního výdělku v Česku. V jednu chvíli jsem měla v Praze i tři velmi dobře placené práce, ale stejně jsem si nebyla schopná našetřit víc. Austrálie pro mě nikdy nebyla vysněnou destinací a určitě jsem neplánovala žít na druhé straně zeměkoule, ale asi to tak osud chtěl, a tak jsem skončila tady. Jsem dobrodruh a kosmopolitní člověk. Brala jsem to jako příležitost zažít něco nového a domů se dá vrátit vždycky.
Comments