Zdravotníci během epidemie eboly provádějí trasování kontaktů v Demokratické republice Kongo 24. května 2026. (Michel Lunanga / Getty Images)
Komentář
Během uplynulého týdne jsme byli vystaveni záplavě pandemických varování. Je to jako nemoc dne: ptačí chřipka, novavirus, opičí neštovice, hantavirus, syndrom páté nemoci (to vám uniklo?) a ebola. Bývalý šéf amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí zrovna varoval, že toto ohnisko eboly by se mohlo proměnit v pandemii.
Zní to děsivě, ale to je doslova nemožné z důvodů, které vysvětlím. Doufám, že vám tento článek umožní pochopit proč. Mým cílem je oživit základní znalosti o infekčních nemocech, které byly běžné v generaci mé babičky. V poválečném období se na ně ve školství kladl obrovský důraz. V těch dobách se tomu říkalo veřejné zdravotnictví.
Věděli mnohem víc než dnešní certifikovaní experti.
Aby bylo jasno, moje vzdělání je v ekonomii, nikoli ve virologii, imunologii ani epidemiologii. Právě to ze mě dělá ideálního člověka pro vysvětlení toho, jak chápat patogeny. Proč? Protože ještě před šesti lety jsem o tomto tématu věděl jen málo, ale covid mě přiměl ponořit se hluboko do odborné literatury a učit se závratnou rychlostí.
Šokující je, že nyní zjišťuji, že vím víc než mnozí údajní odborníci. Proč tomu tak je? Každá profese dnes, ať už ekonomie nebo epidemiologie, podléhá epistemickému zajetí. Všechny si kolem sebe vytvořily bubliny formované průmyslovými zájmy. K opravdovému pochopení tématu je často potřeba úplný outsider.
Rozložím to do tří principů. Pokud se mnou vydržíte, odnesete si dešifrovací klíč, díky němuž prohlédnete každou mediální hysterii kolem infekčních nemocí.
Za prvé, mírnější vystavení patogenu vytváří širokou a dlouhodobou imunitu proti silnějšímu vystavení. To je samozřejmě princip očkování, ale jak kdysi vysvětloval i Fauci, neexistuje lepší imunita než ta získaná přirozeným vystavením. Tento princip je znám tisíce let a je zdokumentován už v Thúkydidových Dějinách peloponéské války.
