Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová pronáší projev o „strategii EU vůči pokračující krizi na Blízkém východě, dopadech na ceny energií a dostupnost hnojiv“ v Evropském parlamentu ve Štrasburku ve východní Francii dne 29. dubna 2026. (SEBASTIEN BOZON / AFP prostřednictvím Getty Images)
Komentář
Navzdory těžkým ekonomickým otřesům způsobeným energetickou krizí, konfliktem v Íránu, válkou na Ukrajině a obchodním napětím s dalšími zeměmi – především se Spojenými státy – Evropa nezrazuje sama sebe a zůstává věrná svému osudu velkého účetního: rozhoduje se odpovídat geometrií odstavců, procent a dočasných rámců, které jdou cítit čistou byrokracií, zatímco by byly zapotřebí komplexní a pevně organizované proticyklické politiky.
Zatímco útok proti Íránu spustil symetrickou odvetu, která zablokovala Perský záliv a ohrozila tranzit 20 procent světové ropy, Evropská komise mezitím schválila nouzový mechanismus – dočasný rámec pro státní podporu nazvaný METSAF. Ten má podle Bruselu sloužit jako štít proti prudkému růstu cen energií. Ve skutečnosti však naráží na krizi, která z pokladen Starého kontinentu odčerpává 27 miliard eur každých šedesát dní.
Dokonce i Ursula von der Leyenová přiznala, že Unie spaluje téměř 500 milionů eur denně v dodatečných nákladech na dovoz fosilních paliv. Odpovědí Unie je však labyrint cílených a dočasných podpor určených pouze konkrétním sektorům, jako jsou zemědělství, rybolov, doprava a energeticky náročný průmysl. Pro všechny ostatní, pro produktivní střední třídu, která nespadá do kódů ATECO privilegovaných Komisí, zbývá jen čekání na kolaps nebo naděje, že se trh sám zreguluje uprostřed cenové bouře v plné tržní volatilitě a neustálých výkyvech.
Program zůstane v provozu do 31. prosince a členským státům nabízí možnost kompenzovat až 70 procent dodatečných nákladů na pohonné hmoty a hnojiva. Hovoří se o zjednodušených možnostech s limitem 50 tisíc eur na příjemce. Místopředsedkyně Teresa Riberaová mluví o „vyváženém“ přístupu, aby se úplně nevymazal prostor států pro výdaje, ale zároveň opakuje, že „zelená“ energetická transformace zůstává jedinou cestou ven. Tvrdohlavost hraničící s mesiášstvím jakoby ignorovala skutečnost, že podniky umírají na finanční udušení už dnes. Ne v roce 2050.
Tato rigidita začíná skutečně děsit a zvedá vlnu vzpoury ve středomořských zemích, kde je vnímání reality méně filtrované bruselskou optikou. Italský politik Maurizio Lupi znovu varoval, že mimořádné podmínky blokují světovou ekonomiku a že Itálie proto bude požadovat výjimku z Paktu stability, aby se Evropa dokázala připravit na možnou recesi. Pravidla zrozená pro dobu míru – která ani v době míru nikdy nepřinesla „růst“ – dávají v situaci ekonomické války ještě menší smysl. Pokračovat v ignorování této skutečnosti znamená stát se spoluviníkem evropské deindustrializace.
Comments