(gaoyongming / Storyblocks)
„Tento překrásný systém… mohl vzejít pouze z rozhodnutí a svrchovanosti inteligentní a mocné bytosti,“ napsal Newton.
Málokdo ovlivnil moderní vědecké chápání světa tak zásadním způsobem jako sir Isaac Newton. Většina lidí zná příběh o padajícím jablku, které Newtona inspirovalo ke zkoumání síly, již později pojmenoval jako gravitaci. Jak následně vyvodil ve svém přelomovém vědeckém pojednání Matematické principy přírodní filosofie (Philosophiae Naturalis Principia Mathematica), tatáž síla, která přitahuje ovoce k zemi, udržuje planety na jejich oběžných drahách.
Ačkoliv Newton nepochybně disponoval pronikavým pozorovacím talentem a nenasytnou zvědavostí, díky nimž učinil jedny z nejvýznamnějších matematických a vědeckých objevů historie, jeho četné poznámky a spisy odhalují mnohem hlubší motivaci. Jde zejména o obrovské množství rukopisů, které zůstaly nepublikovány stovky let po jeho smrti.
Newton psal o teologii pravděpodobně výrazně více než o vědeckých jevech. Podle odborníků, kteří jsou s jeho dílem nejlépe obeznámeni, nepovažoval tyto dvě oblasti za odlišné disciplíny. Vnímal je jako jediné sjednocené hledání, jehož cílem bylo zmapovat božský řád vesmíru.
Přestože Newtona právem uznáváme za jeho ohromující vědecký přínos, méně se ví o tom, že byl také oddaným křesťanem, zaníceným badatelem v oblasti Písma a jedním z nejpřednějších teologů své doby. Zatímco jeho veřejná vědecká díla rozkvétala před očima celého světa, jeho soukromé náboženské studium tvořilo neviditelné kořeny, které těmto květům dodávaly sílu.
Oddaný křesťan
Díky mimořádnému matematickému nadání byl Newton v roce 1669, ve věku pouhých 26 let, jmenován lukasiánským profesorem matematiky na univerzitě v Cambridgi. V té době museli všichni cambridžští profesoři přijmout kněžské svěcení anglikánské církve, Newton však tento krok nejprve odkládal a nakonec přísahu odmítl složit.
Toto odmítnutí však nepramenilo z nedostatku víry nebo zavržení Bible, ale právě naopak. Byl přesvědčen, že církev přijala určité nesprávné výklady Písma, které nemohl s čistým svědomím vyznávat. Newton ovládal latinu i řečtinu a právě rozsáhlé studium původních textů ho vedlo k odmítnutí některých církevních dogmat, konkrétně těch, která se týkala Nejsvětější Trojice.
O svých neshodách s církevní doktrínou veřejně nemluvil ani nepsal. Obával se totiž, že by kontroverzní teologické spory mohly brzdit či podkopat jeho vědecký výzkum. Přesto odmítnutí svatého svěcení představovalo pro jeho začínající kariéru vážnou hrozbu.
Naštěstí se za něj u krále přimluvili někteří kolegové, a nakonec mu byla udělena zvláštní výjimka. Ta ho zbavila povinnosti složit přísahu a umožnila mu zůstat na akademické půdě v Cambridgi. Právě v této době si Newton začal zapisovat své teologické výzkumy do zápisníků. Pro velkého vědce nešlo o žádný chvilkový rozmar – po zbytek života pokračoval v psaní a revidování svých rozsáhlých teologických poznámek a biblických výkladů.
Socha Isaaca Newtona na půdě Trinity College v anglické Cambridgi. (Dan Kitwood / Getty Images)
Mnoho jeho současníků o jeho soukromé práci vědělo a považovalo ho za autoritu v oblasti biblické teologie. O otázkách výkladu Bible si Newton rozsáhle dopisoval s významnými mysliteli a učenci, včetně filosofa Johna Lockea a vlivného teologa Johna Milla. Arcibiskup z Canterbury, nejvyšší představitel anglikánské církve, v jednu chvíli dokonce prohlásil, že Newton zná Bibli lépe než kterýkoliv člen duchovenstva.
Božský řád
Comments