Ilustrace: Epoch Times
Zatímco bývalý venezuelský vůdce Nicolás Maduro čeká ve federální vazbě v New Yorku na soud kvůli obviněním z narkoterorismu a prezident USA Donald Trump slibuje, že Spojené státy budou zemi spravovat až do „řádného přechodu“, svět je svědkem dosud nejvýraznějšího projevu generační změny v americké zahraniční politice, která se začala formovat poté, co se Trump loni vrátil do Bílého domu.
V rámci „Trumpova dodatku“ k politice prezidenta Jamese Monroea z roku 1823, která prohlásila západní polokouli za výlučnou sféru vlivu USA, patří odstranění Madura z prezidentského úřadu a převzetí kontroly nad venezuelskými ropnými zdroji k nejnovějším a nejvýznamnějším geopolitickým manévrům. Ty jsou součástí obnoveného zaměření na dění blíže americkým hranicím – především bezprostředně v karibském regionu.
„Po letech zanedbávání Spojené státy znovu prosadí a budou vymáhat Monroeovu doktrínu, aby obnovily americkou převahu na západní polokouli a ochránily naši vlast i přístup ke klíčovým geografickým oblastem v celém regionu,“ uvedl Bílý dům v listopadu při představení nové Národní bezpečnostní strategie.
Obrat Trumpovy administrativy k Latinské Americe je podle dokumentu „rozumným a účinným obnovením americké moci a priorit, které je v souladu s bezpečnostními zájmy Spojených států“.
Operace Southern Spear u pobřeží Venezuely je od září v centru pozornosti, přičemž jejím stěžejním prvkem je letadlová loď USS Gerald Ford – největší na světě – a dále obojživelná útočná loď USS Iwo Jima. Tyto masivní lodě představují nejviditelnější součást kampaně, která zničila drogové rychlé čluny, uvalila selektivní blokádu na sankcionované ropné tankery a vyústila v americkou vojenskou operaci z 3. ledna, při níž byl Maduro zadržen.
Další klíčové, byť méně nápadné, regionální posuny se odehrávají v Karibiku, jak Trumpova administrativa zavádí novou strategii. Tlak na Venezuelu má okamžitý dopad na sousední Guyanu a Kubu, avšak dlouhodobým cílem je zabránit „mimopolokoulovým“ aktérům v přístupu ke zdrojům nejen v Karibiku, ale i daleko za jeho hranicemi – od Grónska na severu až po Ohňovou zemi na jihu.
Hlavním cílem této nové Národní bezpečnostní strategie je vytlačit Komunistickou stranu Číny (ČKS) ze západní polokoule, případně alespoň výrazně omezit její vliv.
Jak 13. února 2025 na slyšení Výboru Senátu pro ozbrojené síly uvedl admirál Alvin Holsey, bývalý velitel Velitelství USA pro jižní oblast (U.S. Southern Command), Latinská Amerika obsahuje třetinu světových obnovitelných zásob sladké vody, 30 procent lesů, 31 procent rybolovných oblastí, 20 procent ropy a 25 procent strategických kovů. Produkuje polovinu světové sóji, 30 procent cukru a disponuje 60 procenty známých ložisek lithia.
Je to právě Čína, která se stala největším zdrojem infrastrukturních investic v Jižní Americe a druhým největším obchodním partnerem regionu. Obchod mezi Čínou a státy regionu vzrostl z 18 miliard dolarů (přibližně 420 miliard Kč) v roce 2002 na 450 miliard dolarů (asi 10,5 bilionu Kč) v roce 2022. Celkem také 22 z 31 zemí v oblasti odpovědnosti Velitelství pro jižní oblast Čína přiměla vstoupit do iniciativy Pás a stezka.
Čínský ministr zahraničí Wang I (vpravo) a venezuelský ministr zahraničí Yvan Gil si podávají ruce před schůzkou v pekingském státním domě Diaoyutai, 12. května 2025. (Florence Lo / POOL / AFP via Getty Images)
Omezování postupu ČKS
V rozhovoru pro EpochTV z června 2025 uvedl Joseph Humire, nyní pověřený zástupce náměstka ministra války pro západní polokouli, že Spojeným státům chyběla ucelená strategie, jak čelit rozšiřování čínského vlivu v Latinské Americe.
Čína podle něj využila amerického „zanedbávání“ regionu. Ještě před dvaceti lety byla obchodním partnerem pouhých tří jihoamerických zemí, zatímco dnes je „pravděpodobně hlavním obchodním partnerem většiny Jižní Ameriky“.
Josh Humire řekl, že Spojeným státům chyběla ucelená strategie, jak čelit rozšiřování čínského vlivu v Latinské Americe.
Na slyšení Výboru Sněmovny reprezentantů pro ozbrojené síly v březnu 2024 uvedl kongresman Joe Wilson (republikán za Jižní Karolínu): „Společnosti podporované ČKS v současnosti vlastní nebo provozují doly v Mexiku, Argentině, Peru a Venezuele, elektrické sítě v Peru a Chile, bezdrátové systémy 5G v Kostarice, Bolívii, Brazílii a Mexiku, zařízení pro vypouštění raket a sledování satelitů v Peru, Venezuele, Bolívii a Argentině, stejně jako 40 přístavů v 16 latinskoamerických a karibských zemích.“
Comments