Ilustrace úvodní scény Čarostřelce zachycuje myslivce Maxe poté, co ve střelecké soutěži prohrál se sedlákem Kiliánem. Právě tato porážka ho přiměje k zoufalé dohodě s temnými silami. Foto: Volné dílo
V 18. století procházela německá opera uměleckou krizí. Německo ještě nebylo sjednoceným státem, ale souborem nezávislých zemí. Zatímco italskou operu po staletí podporovaly šlechtické rody, například Medicejové, a rozvoji francouzské opery pomáhal král Ludvík XIV., němečtí umělci podobně mocnou ústřední instituci či mecenáše postrádali. Chyběl jim někdo, kdo by pomohl pěstovat národní identitu a svébytný umělecký projev.
V německých zemích však probíhalo kulturní obrození a koncem 18. století se začal rodit osobitý umělecký styl. Ulice zaplňovaly nové německé barokní stavby a panovníci jednotlivých zemí soupeřili v proměně svých hlavních měst v umělecká centra. K nejvýznamnějším patřily saské Drážďany, které si díky pověsti jednoho z předních uměleckých středisek vysloužily přezdívku „Florencie na Labi“.
Právě v Drážďanech, mezi barokními paláci a sídly předchozího století, začal v roce 1817 nedávno ženatý Carl Maria von Weber (1786–1826) psát operu s výrazně německým charakterem: Čarostřelce (Der Freischütz). Vyzval tím na souboj velikány italské a francouzské opery.
Carl Maria von Weber, 1814, Thomas Lawrence. Přelomová opera tohoto německého skladatele, Čarostřelec z roku 1821, pomohla utvářet osobitý německý romantický styl i národní hudební identitu. Foto: Volné dílo
Čarostřelec se od převládajících italských a francouzských operních tradic odchýlil. Zpívalo se v něm německy a místo řeckořímské mytologie či vkusu šlechtických dvorů čerpal z prostředí lesů a německého folkloru. Weber možná očekával, že premiéra v Berlíně 18. června 1821 vzbudí pozornost. Nadšení publika však překvapilo i jeho samotného. Dílo se stalo do té doby nejoblíbenější německou operou a pomohlo vymezit rodící se německý romantický styl.
Předehra k Čarostřelci
Opera Čarostřelec, jejíž německý název Der Freischütz se běžně překládá jako „střelec“, vypráví o faustovské dohodě s ďáblem. Mladý myslivec Max musí zvítězit ve střelecké zkoušce, aby získal ruku své milované Agáty. Mladická nejistota a zoufalá láska ho však přivedou k sedmi kulím odlitým za přispění démonických sil. Šest z nich nikdy nemine cíl, ale o tom, kam dopadne sedmá, rozhoduje ďábel.
Podle dřívějších zvyklostí předehra – úvodní orchestrální skladba k opeře – především navozovala atmosféru a s dějem souvisela jen volně. Weber jí však v Čarostřelci dal výraznější úlohu vypravěčského prologu: zapojil ji do dramatu a představil v ní hudební témata opery.
Předehra načrtává příběh střetu protikladných světů: temnoty a světla, strachu a víry. Weber tento konflikt vyjadřuje přechody mezi durovou tóninou a její zlověstnou mollovou podobou. Skladba začíná v C dur a sytě znějící, tajemný úvod v hlubokých smyčcích nás zve do světa, který se od našeho okouzlujícím způsobem liší.
Ze zvukové krajiny vystupují evropské borovice, pod jejichž korunami se ve stínu ukrývá lesní podrost a mezi větvemi prosvítá slunce. Z hloubi stromů se poté ozvou lovecké signály lesních rohů (01:11). Jejich melodie předznamenává venkovský a romantický ráz příběhu. Zmenšený akord ve smyčcích, po němž následují údery tympánů (02:40), ohlašuje přítomnost nadpřirozených sil. Hudba přechází do moll a začíná sled témat spojených s Maxem (03:40). Bouřlivý úsek končí nástupem klarinetu, který v Es dur přednáší Agátino téma (04:43). Něžná, rozechvělá melodie se později v opeře vrací v její árii. Vše nakonec uzavírá triumfální finále v původní tónině C dur, které naznačuje, že tato opera možná neskončí tragicky.
Předehra k Čarostřelci přináší náhlé a dramatické proměny hudebního výrazu. Pokud nejsou dobře připravené, mohou znít příkře a neobratně. V nahrávce, kterou si dnes představujeme, však Carlos Kleiber se Symfonickým orchestrem Jihoněmeckého rozhlasu (Südfunk-Sinfonieorchester) všechna úskalí této náročné skladby úspěšně překonává. Pomáhá mu rozmanitá energie, lehkost rytmů a mimořádný cit pro hudební spád. Dílu, které zachytilo srdce a duši rodícího se německého národa, propůjčuje jiskřivou citovost a mladistvý elán. (Poslechnout)
Jakým tématům z umění a kultury bychom se podle vás měli věnovat? Náměty a připomínky nám posílejte na [email protected].
–ete–
-etcz-
Comments