Rogier van der Weyden: Svatý Lukáš kreslí Pannu Marii, první polovina 15. století. Obraz ze sbírek Ermitáže v Petrohradě zachycuje evangelistu při kreslení Panny Marie s Ježíškem. Foto: Wikimedia Commons / Volné dílo
Osmnáctý říjen patří v našem kalendáři svatému Lukášovi. Křesťanská tradice tomuto lékaři připisuje třetí evangelium. Je také patronem malířů, a tak ho na obrazech můžeme zastihnout se štětcem v ruce. V českých zemích ho připomínají kostely, někdejší malířské bratrstvo i vzácná relikvie na Pražském hradě.
O samotném Lukášově životě víme podstatně méně než o příbězích, které zaznamenal. Podle starých podání pocházel z Antiochie, byl řeckého původu a původně pohanem. Tradice jej ztotožňuje s lékařem Lukášem, kterého apoštol Pavel v listě Koloským nazývá „milovaný lékař“, a řadí ho k Pavlovým průvodcům na misijních cestách. Vedle třetího evangelia mu připisuje také Skutky apoštolů – vyprávění o počátcích církve, a často bývá pokládán za jediného nežidovského autora Nového zákona.
Ježíše sám osobně nepoznal. V úvodu svého evangelia však vysvětluje, že vychází ze svědectví těch, kteří byli událostem přítomni od počátku, a že vše pečlivě prozkoumal, než se rozhodl podat souvislé vyprávění.
V evangeliu svatého Lukáše najdeme zvěstování Panně Marii, její návštěvu u Alžběty nebo pastýře, kteří přicházejí k narozenému Ježíši. Lukáš věnuje prostor i starému Simeonovi, jenž bere dítě v jeruzalémském chrámu do náruče. Bez těchto scén by naše představa vánočního příběhu byla mnohem chudší.
Lukášovo evangelium vypráví také o soucitu, selhání a odpuštění. Známe z něj milosrdného Samaritána, který se ujme přepadeného člověka, i marnotratného syna, jenž se po promarněném dědictví vrací k otci. V jednom příběhu přichází pomoc od nečekaného člověka, ve druhém čeká provinilce přijetí, v něž se sotva odvažoval doufat. I bez znalosti dobových poměrů je snadné porozumět tomu, co je v těchto vyprávěních v sázce.
K Lukášovi se ovšem váže také legenda o malíři Panny Marie. Podle ní jako první zachytil její podobu. Jde však o pozdější tradici a nikoliv o doloženou epizodu jeho života, ve výtvarném umění přesto zapustila hluboké kořeny. Odtud pochází jeho patronát nad malíři a ikonopisci i obvyklé vyobrazení evangelisty před malířským stojanem.
Guercino: Svatý Lukáš ukazuje obraz Panny Marie, 1652–1653. Evangelistu doprovází anděl, zatímco světec obrací pozornost diváka k obrazu Madony s Ježíškem. Foto: Wikimedia Commons / Volné dílo
Vedle štětce a palety ho poznáme také podle okřídleného býka, tradičního symbolu tohoto evangelisty. Za svého patrona jej považují rovněž lékaři, chirurgové, řezníci, knihaři či notáři.
Pranostiky
V lidovém kalendáři připomíná Lukáš především pokročilý podzim. Úroda už měla být z velké části pod střechou a na venkovní práci zbývalo stále méně příjemných dnů.
Jedna z pranostik říká:
„Na svatého Lukáše, hojnost chleba i kaše.“
Další upozorňuje:
„Do svatého Lukáše, kdo chceš, ruce volné měj, po svatém Lukáši za ňadra je dej.“
Je to docela praktická rada: co je potřeba venku dokončit, s tím už příliš neotálet. Studené prsty umějí připomenout konec sezony důrazněji než datum v kalendáři. A kdo má na zahradě ještě hromadu, kterou je třeba přemístit, ať si pospíší – Lukáš už je tady.
V českých zemích
Lukášův příběh má i pozoruhodnou pražskou kapitolu. V roce 1354 získal Karel IV. v Padově lebku uctívanou jako ostatek evangelisty a nechal ji převézt do Prahy. Relikvie se stala součástí Svatovítského pokladu a na Pražském hradě se uchovává dodnes.
Světcovo jméno ovšem patřilo také k pracovnímu životu města. Už roku 1348 založili pražští malíři a štítaři bratrstvo, jehož patronem byl právě svatý Lukáš. Postupně do něj přibývali i příslušníci dalších příbuzných řemesel. Nešlo tedy jen o světce na kostelním obraze: k jeho jménu se hlásili lidé, kteří si malováním a zdobením vydělávali na živobytí.
Za Lukášem se můžeme vypravit také mimo Prahu. Ve Svárově u Kladna stojí kostel zasvěcený svatému Lukášovi, v jehož zdivu se zachovaly románské prvky, zatímco kněžiště je gotické.
Další kostel svatého Lukáše najdeme v Křečovicích na Benešovsku. Obec si mnozí vybaví díky filmu Vesničko má středisková, za pozornost ale stojí i její barokní kostel. Na hlavním oltáři visí obraz z roku 1840, na němž Lukáš portrétuje Pannu Marii s Ježíškem. Malíř přidal drobný, výmluvný detail: evangelistovi vede ruku anděl. Legenda o prvním mariánském malíři tu dostává zcela konkrétní podobu.
Jméno a český kalendář
Jméno Lukáš se obvykle vykládá jako označení člověka pocházejícího z Lukánie, oblasti v jižní Itálii. S evangelistovou památkou je v českém občanském kalendáři spojeno i datum jmenin – 18. října.
Pro někoho tak dnešek znamená především telefonát nebo zprávu Lukášovi v rodině. Jiný si při jeho jméně vybaví vánoční vyprávění, obraz Madony nebo kostel, kolem kterého léta chodí. Za známým jménem v kalendáři se toho skrývá překvapivě mnoho.
Všem Lukášům přejeme k svátku zdraví, radost a lidi, na které se mohou spolehnout. A těm, kteří ještě dokončují práci na zahradě, také trochu vlídného podzimního počasí.
-etcz-
Comments