Lidé mávají izraelskými vlajkami u pietní instalace na pláži v Tel Avivu připomínající třetí výročí útoku Hamásu na Izrael, 7. října 2026. Foto: Jack Guez / AFP via Getty Images
Upravený přepis části amerického podcastu Victor Davis Hanson: In His Own Words ze 6. října.
Tento týden uplynuly tři roky od masakru Izraelců 7. října – civilistů, některých příslušníků Izraelských obranných sil (IDF) a zahraničních obyvatel. Žen, mužů, dětí, mladých lidí, z nichž někteří byli na rockovém koncertě.
Připomeňme si fakta. Bez varování proniklo přes plot více než 4 000 teroristů Hamásu – nemohu tomu říkat zeď, podle mě to vypadá spíš jako plot – a podniklo překvapivý útok na Izrael. Přidalo se k nim asi 200 civilistů, kteří počítali s tím, že teroristé budou zabíjet, zraňovat, mučit a brát rukojmí, zatímco oni budou moci znásilňovat, mrzačit, krást a odnášet kořist. A přesně to se stalo.
Zapomínáme také, že další tisícovka teroristů na podporu této invaze odpálila 4 300 raket na civilní oblasti. Ve skutečnosti to byla jen první salva. Během několika následujících dnů jejich počet dosáhl celkem 13 000. Připomeňme si to: 13 000 raket, všechny vypálené na izraelská civilní centra. Útočníci napadli 23 různých malých obcí. Téměř 1 200 lidí zemřelo. Odvlekli 251 rukojmích. Pronikli přes 20 kilometrů, hluboko na území Izraele v hranicích z roku 1948.
Takže jaká jsou fakta? Proč to udělali?
Tuto otázku si můžeme klást proto, že od roku 2006 nebyl v Gaze žádný Izraelec – v době útoku tedy téměř 17 či 18 let. Izrael přitom Gaze dodával většinu vody, paliva a elektřiny, i když se odtud stáhl a předal území Palestincům.
V Gaze proběhly jedny volby. Slovy významného znalce islámu Bernarda Lewise: „Jedny volby, jednou.“ Hamás nechal zabít mnoho představitelů opozice. Aktivisty Palestinské autonomie shazoval ze střech budov. Zlikvidoval je. Další volby už neuspořádal. Vnitřní odpůrce mučil nebo zabíjel.
V době, kdy měl Hamás nad Gazou úplnou kontrolu, obdržel od roku 2006 do současnosti pomoc v hodnotě někde mezi 45 a 50 miliardami dolarů. Čtyřicet až padesát miliard. To by tomuto cennému kusu středomořského pobřeží umožnilo vybudovat luxusní hotely, přivést evropské poradce a odborníky ze zemí Perského zálivu a vytvořit z něj něco jako Katar, Omán nebo Dubaj.
To ale nechtěli. Přesměrovali asi jednu až dvě miliardy dolarů a vybudovali pravděpodobně největší labyrint tunelů na světě. Ne metro, ale vojenské tunely dlouhé celkem asi 800 kilometrů. Spotřebovali na ně 6 000 tun cementu a 2 000 tun kovu. Vchody a východy umístili pod školy, mešity a nemocnice, čímž Izraelce nutili útočit právě na tato místa a následně nést odpovědnost za vedlejší škody.
Připomeňme si ještě jednu věc. Byli připraveni vyslat další teroristy a další bojovníky hlouběji do Izraele, kdyby IDF nakonec, byť se zpožděním, nezareagovaly. Ale zareagovaly. A zastavily je. Izraelci zabavili více než 10 000 zbraní. Odkud ty zbraně pocházely, si můžete domyslet, ale většina z nich byla z Íránu nebo Číny.
Comments