Modrá madona Antonella da Messiny

Detail obrazu Zvěstování Panně Marii. Foto: Virgin Annunciate), kolem let 1475–1476, Antonello da Messina. (Volné dílo)

Michelle Plastrik

Madony oděné do modré jsou jedním ze základních motivů západního umění již od počátku 5. století. Nejkvalitnější modrý pigment býval v minulosti nesmírně drahý, dokonce dražší než zlato. Jeho použitím při zobrazování Marie, Matky Boží, jí umělci vzdávali úctu. Snad nejvýznamnějším obrazem Panny Marie, který vystihuje její spojení s touto barvou, je Zvěstování Panně Marii od italského renesančního malíře Antonella da Messiny.

Tento malý obraz určený k soukromé zbožnosti, mistrně namalovaný olejem na dřevě kolem let 1475–1476, bývá přirovnáván k Moně Lise pro svou podmanivou, tajemnou a pokojnou krásu.

Novátorský Sicilan

Antonello da Messina (asi 1430–1479) byl významným umělcem quattrocenta, tedy italské renesance 15. století, a největším malířem své doby pocházejícím z italské Sicílie. Narodil se jako Antonello di Giovanni d’Antonio v malém městě Messina. Odborná literatura mu dlouho připisovala zásluhu na přenesení techniky olejomalby do Itálie. Dnes už víme, že toto tvrzení není pravdivé. Antonello však olejomalbu ovládal s technickou brilantností, v níž se mu téměř nikdo nevyrovnal. Zejména v realistických portrétech dokázal olejovými barvami zachytit nejjemnější detaily a barevné odstíny. Zobrazovaným lidem vdechoval život: jejich výrazy působí, jako by vedli dialog beze slov.

Portrét muže. Foto: Portrait of a Man), kolem let 1475–1476, Antonello da Messina. Olej na topolovém dřevě; 35,6 × 25,4 cm. (Národní galerie, Londýn / Volné dílo

Malířův Portrét muže v londýnské Národní galerii se považuje za výstižný příklad jeho životného malířského projevu. Antonellova schopnost zachytit psychologické rysy a jejich prostřednictvím nabídnout pohled do vnitřního života portrétovaných představovala v evropském malířství novátorský přístup.

Antonellova díla svědčí o obeznámenosti s uměním z různých částí světa. To bylo překvapivé, protože jeho rodné město tehdy Evropané vnímali jako místo na jejím okraji. Ovlivňovali ho nejen další italští malíři, ale také nizozemští umělci – průkopníci olejomalby – a malíři francouzští, španělští a provensálští. Většinu života strávil v Messině, doložené jsou však i jeho pobyty v Neapoli a Benátkách.

Svatý Jeroným ve své pracovně. Foto: Saint Jerome in His Study), kolem roku 1474, Antonello da Messina. Olej na dřevě; 45,7 × 36,1 cm. (Národní galerie, Londýn / Volné dílo

Podle badatelů se s díly umělců, jako byli Jan van Eyck a Rogier van der Weyden, seznámil během pobytu v Neapoli, kde se možná také malířsky vzdělával. Otázka, zda skutečně cestoval do Nizozemí nebo dalších zemí, nepřestává historiky umění zajímat, neboť dokázal znamenitě vstřebat a osobitě zpracovat nové podněty ze zahraničního umění.

Jedním z jeho nejvíce ceněných obrazů je Svatý Jeroným ve své pracovně, pozoruhodný harmonickým pojetím prostoru a světla. Úsměvné je, že o sto let později jeden benátský znalec umění prohlásil, že musí jít o dílo nizozemského malíře, například van Eycka. Možnost, že by jej mohl namalovat Ital, odmítl.

Vedle portrétů Antonello mistrovsky maloval také náboženské výjevy a krajiny. Jedním z vrcholů jeho kariéry byl pobyt v Benátkách v letech 1475–1476, kam možná podnikl i další cesty. Právě během tohoto pobytu získal zakázku na Oltářní obraz ze San Cassiana. Dochovala se z něj pouze střední část s Pannou Marií a dítětem obklopenými světci, která je dnes v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Ve své původní podobě byl tento obraz spolu s dalšími Antonellovými díly velkou inspirací pro benátské malíře, například Giovanniho Belliniho.

Oltářní obraz ze San Cassiana. Foto: San Cassiano Altarpiece), 1475, Antonello da Messina. Olej na topolové desce. (Uměleckohistorické muzeum, Vídeň / Volné dílo

Zvěstování Panně Marii vzniklo buď během jeho benátského období, nebo krátce po návratu do Messiny. Dílo se nachází v Regionální galerii Sicílie, která sídlí v palermském paláci Abatellis. Obraz byl v minulosti chybně připisován jiným autorům – jednu dobu jej považovali za dílo Albrechta Dürera – a také zaměňován s méně významnou kopií v benátské galerii Gallerie dell’Accademia. Dnes je uznáván jako Antonellovo mistrovské dílo a jeden z nejkrásnějších příkladů deskové malby rané italské renesance.

Lapis lazuli: Luxus vykoupený náročnou prací

Modrý pigment se těší úctě po tisíciletí. V přírodě se obtížně nachází i získává, a proto se stal luxusním zbožím spojovaným s bohatstvím, královskou mocí a božstvím. Ultramarín je pigment „čisté modři“ získávaný z metamorfované horniny lapis lazuli. Její proslulá historická naleziště se nacházejí v Afghánistánu. Oddělit modrou složku z kamene a připravit z ní pigment vyžadovalo mimořádné množství práce. Výsledná látka pak putovala po Hedvábné stezce napříč Asií.

Nakonec se přes benátský přístav dostala do Evropy, kde se v období rané italské renesance stala prestižní součástí malířské palety. Používali ji například Cimabue, Duccio a Giotto. V období vrcholné renesance se pigmenty z lapis lazuli objevovaly v dílech Botticelliho, Raffaela a Tiziana.

Ikona s Pannou Marií a dítětem, světci, anděly a Boží rukou. Foto: Icon With the Virgin and Child, Saints, Angels, and the Hand of God), 6. století, raně byzantský umělec. Enkaustika, tedy malba voskovými barvami, na desce. (Klášter svaté Kateřiny, Sinaj, Egypt / Volné dílo

Byzantští umělci jako první oděli Marii do modrého pláště, ačkoli pro tyto ikony používali levnější pigment z minerálu azuritu. Modrá postupně získala symbolický význam čistoty, pokory a svatosti.

Složený obrázek: vlevo Zvěstování. Foto: The Annunciation), kolem let 1434–1436, Jan van Eyck. Olej na desce, přenesený na plátno. Národní galerie umění, Washington. Vpravo Nostre Dame de Grasse, 1460–1500, neznámý umělec. Polychromovaná vápencová socha. Musée des Augustins, Toulouse, Francie. (Daniel Martin / CC BY-SA 3.0

Statické středověké ikony Madony v modrém s Ježíškem se v renesanci proměnily v obrazy zachycující příběhy z jejího života. Úchvatnou Marii v modrém, která předcházela Antonellově verzi, najdeme ve van Eyckově Zvěstování. Pannu Marii v modrém zobrazují také dobové polychromované sochy.

Zvěstování Panně Marii

Zvěstování Panně Marii, kolem let 1475–1476, Antonello da Messina. Olej na desce; 45,1 × 34,3 cm. Foto: Regionální galerie Sicílie, Palermo, Itálie / Volné dílo

Antonellova dojemná Panna Maria je zahalena do bohatého modrého roucha v teplém, sytém odstínu. Je to velmi mladá dívka, snad třináctiletá či čtrnáctiletá, její vyrovnanost však přesahuje její věk. Madona sedí před temným pozadím bez okolních detailů, které navozuje pocit posvátnosti. Malířovo kompoziční řešení ji činí zároveň realistickou i tajemnou. Působí téměř hmatatelně: její ruka, mistrně zachycená v perspektivní zkratce, se nad otevřenou modlitební knihou vztahuje k divákovi v žehnajícím gestu. Skromný postoj a sklopené oči však vyjadřují zdrženlivost.

Tato podoba Zvěstování, oblíbeného námětu renesančního malířství, je neobvyklá tím, že na ní není zobrazen archanděl Gabriel. Malíř místo toho postavil na jeho místo diváka, a prohloubil tak citové propojení mezi postavami uvnitř obrazu a mimo něj. V dlouhé řadě modrých madon si Zvěstování Panně Marii uchovává podmanivou přitažlivost, která vybízí k rozjímání.

Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle vás měli věnovat? Své náměty nebo zpětnou vazbu nám můžete zaslat na [email protected].

–ete–

-etcz-