Turisté procházejí ruinami citadely Machu Picchu, asi 130 kilometrů severozápadně od peruánského Cusca, 6. července 2011. (Cris Bouroncle / AFP / Getty Images)
V tomto díle seriálu „Profily z historie“ se potomek významných misionářů vydává na dráhu objevitele a činí jeden z největších archeologických objevů.
V jistém smyslu se Hiram Bingham III. vydal ve stopách svého dědečka. Hiram Bingham I. se narodil roku 1789 vermontským farmářům, kteří doufali, že jejich syn jednou převezme rodinné hospodářství. Binghama však místo sklízení úrody na rodinné farmě přitahovala jiná žeň.
V deváté kapitole Matoušova evangelia se Ježíš dívá na zástupy lidí, je pohnut soucitem a říká svým učedníkům: „Žeň je skutečně veliká, ale dělníků málo.“ Bingham se rozhodl stát dělníkem duchovní žně.
Než se Hiram Bingham III vydal na své proslulé expedice do Peru, působil jako profesor na Yaleově univerzitě. (Volné dílo)
Na jaře 1819 dokončil teologické vzdělání na Andoverském teologickém semináři, v září byl vysvěcen, v říjnu se oženil a pouhých 12 dní po svatbě byl vyslán jako misionář do malého ostrovního Havajského království.
Před odjezdem Americká rada komisařů pro zahraniční misie (ABCFM) svým misionářům mířícím na Havaj uložila, aby „neusilovali o nic menšího než pokrýt tyto ostrovy úrodnými poli, příjemnými obydlími, školami a kostely, povznést všechen lid na vyšší úroveň křesťanské civilizace a přivést jej do příbytků věčné blaženosti“.
Binghamovi patřili k první skupině misionářů, která roku 1820 dorazila na Havaj, a jejich působení mělo na ostrovy značný vliv. V souladu s posláním ABCFM se po nedávno sjednocených ostrovech rychle šířilo křesťanství a spolu s ním i vzdělávání havajského obyvatelstva. Náboženský a vzdělávací přínos misionářů jim získal přízeň panovnického rodu. Když se roku 1875 v Honolulu narodil Hiram Bingham III., přišel na svět do vážené, třebaže zdaleka ne bohaté rodiny.
Bingham pózuje mezi ruinami Espiritu Pampa – skutečného sídla Vilcabamby, posledního hlavního města Inků, které prozkoumal během expedice v roce 1911. (Volné dílo)
Jinou cestou
Binghamovi rodiče kráčeli ve stopách misionářů, pro něž byl důležitější duchovní než hmotný blahobyt. Doufali, že jejich syn učiní totéž. Mladého Binghama však misionářský život nelákal. Kvůli vzdělání se vrátil do Spojených států a až do roku 1894 studoval na prestižní internátní škole Phillips Academy v massachusettském Andoveru. Následující čtyři roky strávil na Yaleově univerzitě.
Po ukončení studia se přestěhoval na západní pobřeží, kde pokračoval v magisterském studiu historie na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Absolvoval v roce 1900.
V listopadu téhož roku se vysoký a pohledný Bingham v New Londonu v Connecticutu oženil s Alfredou Mitchellovou, dědičkou jmění společnosti Tiffany. Sňatek mu otevřel možnosti k naplnění jeho cestovatelských a archeologických ambicí.
Od roku 1901 se Bingham na Harvardově univerzitě věnoval studiu Jižní Ameriky. V letech 1901 až 1904 získal magisterský a doktorský titul z jihoamerických dějin a současně na Harvardu vyučoval. V letech 1905 až 1907 působil jako pedagog na Princetonské univerzitě. Poté se vrátil na svou alma mater, Yaleovu univerzitu, kde v letech 1907 až 1910 přednášel jihoamerické dějiny a zeměpis.
Jeho zaujetí pro tento obor mu v roce 1910 vyneslo místo odborného asistenta na Yaleově univerzitě a roku 1915 byl jmenován řádným profesorem. V této funkci působil až do roku 1924. Současně byl v letech 1908 až 1930 univerzitním kurátorem Sbírek k dějinám Jižní Ameriky.
Kamenné ruiny Chrámu tří oken, který byl součástí ztraceného palácového komplexu, na nějž Bingham narazil v roce 1911. (Volné dílo)
Objev palácového komplexu
Jeho zájem o jihoamerické dějiny a zeměpis nebyl pouze akademický. Bingham země Latinské Ameriky poznával přímo v terénu. V prosinci 1908 se zúčastnil prvního Panamerického vědeckého kongresu v chilském Santiagu. Odtud odjel do Buenos Aires, kde zahájil expedici po historické španělské obchodní trase vedoucí do Limy. Cesta v něm probudila zájem o nalezení posledních hlavních měst velkých starověkých civilizací tohoto regionu.
Po návratu na univerzitu začal Bingham připravovat první ze svých tří Yaleových expedic do Peru. V létě 1911 již vedl skupinu vědců do And, kde pátrali po Vitcosu a Vilcabambě, posledních hlavních městech Inků. Místo nich však učinil jeden z největších archeologických objevů na světě.
Když se se svým týmem průzkumníků dostal na horskou plošinu, všiml si kamenného zdiva zahaleného liánami, stromy a tajemstvím. „Doslova se mi zatajil dech,“ vzpomínal Bingham. „Co by to mohlo být za místo? Proč nám o něm nikdo nic neřekl?“
Zpočátku se domníval, že nalezl Vitcos. Ve skutečnosti však objevil Machu Picchu, dávno ztracený palác Inků. Po návratu týmu do Spojených států Bingham rychle zorganizoval druhou expedici, tentokrát ve spolupráci s National Geographic Society, a do Machu Picchu se vrátil v letech 1914 a 1915.
Během expedice v roce 1911 pokračoval v průzkumu a nakonec nalezl Vilcabambu, poslední hlavní město Inků. Ve srovnání s palácem na vrcholu hory však toto město bledlo. Bingham měl totiž od „ztraceného města Inků“ tak vysoká očekávání, že zveřejnil tvrzení, podle něhož bylo Vilcabambou právě Machu Picchu. Ačkoli šlo o záměrně nesprávné tvrzení, zdá se, že kouzlu palácového města nijak neuškodilo.
Po druhé expedici přitažlivost tohoto místa ve světě ještě vzrostla. Časopis National Geographic věnoval tomuto objevu celé dubnové číslo roku 1913. Vedle Binghamova článku nazvaného The Wonderland of Peru zveřejnil také 250 fotografií z expedice.
Roky poté, co zanechal objevitelských výprav, přijal Bingham novou úlohu – zastupoval Connecticut v Senátu Spojených států. (Volné dílo)
Válka a politika
V létě 1914, kdy podnikal svou třetí expedici do Peru, vypukla první světová válka. V roce 1916 vstoupil do Connecticutské národní gardy, Spojené státy se však do války zapojily až v dubnu 1917. Krátce před oficiálním vstupem země do konfliktu začal Bingham navštěvovat lekce v Curtissově letecké škole v Miami. Poté, co Kongres Spojených států vyhlásil válku Německu, vstoupil v hodnosti majora do armádní letecké služby.
Následujícího roku již měl hodnost podplukovníka a stál v čele největší letecké školy americké armády – Třetího střediska leteckého výcviku ve francouzském Issoudunu.
Láska k létání provázela Binghama po celý život. V letech 1928 až 1935 dokonce zastával funkci prezidenta Národní letecké asociace.
Nakonec vstoupil také do politiky. V roce 1922 byl zvolen viceguvernérem Connecticutu a roku 1924 guvernérem. Poněkud kuriózně však ve funkci guvernéra strávil jediný den. Po vítězství v guvernérských volbách totiž uspěl také v doplňovacích volbách, v nichž měl nahradit zesnulého senátora Franka Brandegeeho. Dne 7. ledna složil přísahu guvernéra, poté odstoupil a 8. ledna složil přísahu jako senátor. V roce 1926 svůj senátorský mandát obhájil.
Byl členem Finančního výboru Senátu, předsedal senátnímu Výboru pro teritoria a ostrovní záležitosti, prosazoval zájmy leteckého průmyslu a bojoval proti prohibici.
Odkaz Machu Picchu
Ze všech Binghamových úspěchů zůstává nejznámější jeho objev Machu Picchu. Aby zajistil, že nebude zapomenut, vydal roku 1948 úspěšnou knihu Ztracené město Inků: Příběh Machu Picchu a jeho zakladatelů. Před svou smrtí v roce 1956 napsal několik dalších knih, mimo jiné Across South America (1911), An Explorer in the Air Service (1920) a Inca Land (1922).
Pro dnešní Američany možná není snadné vybavit si jméno Hirama Binghama III., v Peru však rozhodně neupadlo v zapomnění. Hlavní silnice vedoucí k Machu Picchu se totiž nazývá Hiram Bingham Highway.
O kterých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Své náměty či připomínky nám můžete zaslat na adresu [email protected].
Comments