(New-Africa / Shutterstock)
Komentář
Nedávný článek v časopise New England Journal of Medicine (NEJM) vzbudil pozornost návrhem „smrti darováním“ – myšlenkou, že by lidem mělo být umožněno nechat se usmrtit darováním orgánů, pokud se tak rozhodnou.
Mnoho lidí tato představa otevřené eutanazie prostřednictvím odběru orgánů šokovala, málokdo však pochopil, že návrh vychází ze skutečnosti, že současný systém transplantací již odebírá životně důležité orgány lidem, kteří jsou stále biologicky naživu.
Článek tvrdí, že pojem smrti už léta nově vymezujeme, abychom získali životaschopné orgány: pomocí účelové manipulace rozšiřujeme definice smrti tak, abychom splnili požadavky pravidla mrtvého dárce (Dead Donor Rule, DDR).
DDR je etický standard, který má zachovávat důvěru veřejnosti v dárcovství orgánů. Stanoví, že lidé musí být před odebráním orgánů mrtví a že pacienti nesmějí být odběrem orgánů usmrceni.
Článek předkládá tezi, že DDR není absolutním morálním principem, nýbrž pravidlem, které je průběžně vykládáno a přizpůsobováno: „Ačkoli je DDR považováno za ‚etický základní kámen‘ transplantací, funguje tedy méně jako absolutní morální princip a spíše jako morální kotva, jejíž uplatňování vyžaduje průběžný výklad a přizpůsobování.“
Autoři článku v NEJM například poukazují na to, že lidé s mozkovou smrtí nejsou biologicky mrtví, čímž dokládají, že jsme již změnili definice smrti tak, aby vyhovovaly našim potřebám:
„Navzdory filozofické a biologické nejistotě byla mozková smrt přijata do právních předpisů a lékařské praxe přijetím zákona Uniform Determination of Death Act z roku 1981, který definoval smrt jako nevratné ukončení všech mozkových funkcí.
„Hromadící se klinické zkušenosti však odhalily rozpory v tomto integrativním pojetí mozkové smrti. [Dr. Allan] Shewmon popsal řadu případů dlouhodobého biologického přežívání po konstatování mozkové smrti. Tito pacienti byli schopni růst, přijímat a zpracovávat živiny a vylučovat odpadní látky, zotavovat se z infekcí a ran, a dokonce donosit plod.
Comments