Pletení je mladší, než si myslíme. Jeho předchůdci stačila jediná jehla

Ukázka techniky nålbinding na festivalu vikingů ve Stallarholmenu.(Houstička / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0)

Hladce – obrace, hladce – obrace, počítávaly pletařky, když jim jehlice kmitaly v rukou. Úplet byl vždy vděčný k nošení a dodnes je, ať už jde o svetr, čepici, šálu, rukavice, někdy i pletené šaty nebo sukně.

Jak se úplet liší od tkaniny? Je pružný a složený z ok, kdežto tkanina je pevná a nepružná. Zmíníme, že tkaní z příze na tkalcovském stavu je starší než vynález pružné pleteniny.

Klasické a dobře již známé pletení na dvou jehlicích. (pexels, Alex Green)

Pravé pletení – pletení dvěma (nebo více) jehlicemi

Pravé pletení se dvěma jehlicemi a klubíčkem příze, jak ho známe dnes (kdy používáme dvě nebo více jehlic, jejichž pohybem se očka vytvářejí proplétáním), vzniklo pravděpodobně v Egyptě nebo na Blízkém východě v období islámské nadvlády. Do Evropy se technika dostala přes muslimské Španělsko (al-Andalus) ve 12.–13. století.

Překvapující je, že předchůdcem pletení byla technika nazvaná nålbinding – jedna jehla. Někdy byla také nazývaná pletení jednou jehlou neboli koptské pletení. Pro výrobu textilie se používá jedna jehla s očkem a krátké úseky příze. Pomocí této techniky vznikala pružná smyčková textilie, která na pohled často připomínala úplet.

Archeologické nálezy oděvů vyrobené technikou nålbinding lze jen obtížně odlišit od pleteniny, pokud byly vyrobeny koptským stehem. Název „nålbinding“ byl zaveden v 70. letech 20. století.

Vlněná čepice pletená dvěma jehlicemi, praktická pro zimní odbodbí. (Volné dílo, wikimedia)

Nejlepším materiálem bývá čistá vlna. Z tradičních materiálů a těmito tradičními technikami lze vyrobit odolné a autentické pokrývky hlavy pod přilbice brnění, pouzdra na lahve nebo i jiné části oděvů.

Pravé pletení úpletu se objevilo mnohem později než tkaní nebo starší techniky, jako byl nålbinding. Ovšem egyptské rané nálezy byly často bavlněné, třebaže se vlna objevuje už v raných středověkých nálezech.

Kdo vynalezl pletení na jehlicích?

V případě pletení nelze dohledat jeho vynálezce. Nevíme ani autora, ani kde přesně vzniklo.

Když se začalo plést pomocí jehlic a vlny, rané jehlice byly z kostí, dřeva nebo kovu. Záhy se také používala vlněná příze. V evropském středověku převládalo použití vlny, zejména na punčochy, čepice a rukavice.

Skutečné, nejstarší spolehlivě doložené pleteniny pocházejí pravděpodobně ze světa islámu. Objevují se přibližně v 11.–13. století v Egyptě a v severní Africe. Londýnské muzeum Victoria and Albert Museum uchovává pletenou ponožku právě z oněch míst a času.

Takže v porovnání se tkaním je pletení poměrně mladá textilní technika.

Jedna z nejstarších dochovaných pravých pletenin. Egypt, přibližně 1100–1300, období islámské nadvlády. Victoria and Albert Museum, Londýn. (Victoria and Albert Museum)

Starší technika: nålbinding

Úplety staršího data byly vytvářeny starší technikou – což znamenalo „vázáním jehlou“ (nålbindingem).

Nejstarší nålbindingové úplety byly nalezeny v jeskyni Nahal Hemar v Izraeli a jsou považované za ranou formu vázání jehlou. Z dalších nálezů zmíníme i koptské ponožky ze 3.–5. století n. l. z Egypta; podobné vázané textilie jsou známé i z dalších oblastí.

Technika nålbindingu se používala tisíce let a nezřídka docházelo k tomu, že byla omylem považována za pravé pletení. Ke dvěma jehlicím má však daleko.

Vazba koptské pleteniny – jednoduchý koptský steh používaný při nålbindingu. Na pohled připomíná úplet, ale vzniká jednou jehlou. ( Stilfehler / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0)

Nejstarší dochované pletené ponožky, čepice a rukavice v Evropě

Teprve z mladší doby, což je 11.–14. století n. l., máme nálezy opravdových úpletů většinou z bavlněné příze – egyptské/islámské ponožky a fragmenty. Byly pořízeny z bavlněné příze, bývají zpracované od špičky nahoru. Obsahují barevné vzory s arabským písmem.

Pár ponožek z Egypta, asi 300–499 n. l. Nejde o pravé pletení na jehlicích, ale o starší techniku nålbinding (vázání jednou jehlou). Victoria and Albert Museum, Londýn. (David Jackson / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0)

Velmi zajímavá je čepice nalezená při archeologickém výzkumu v Saint-Denis severně od Paříže. Je pletená hladkým žerzejem z mimořádně vzácného byssu neboli mořského hedvábí. Patří proto k nejstarším dochovaným skutečně pleteným čepicím v Evropě. Její stáří se podle archeologů nedá přesně určit, odhadem pochází ze 14. století.

Nacházíme liturgické rukavice ze Španělska a jižní Francie z 13. století, čepice ze Saint-Denis u Paříže z počátku 14. století, nebo i luxusní pletené rukavice v pražském a staroboleslavském chrámovém pokladu ze 13.–14. století nebo evropské pletené punčochy ze 16. století.

Zde bylo nezbytné rozpoznat, zda jde skutečně o pletení na jehlicích, nebo o starší techniku nålbindingu.

Kdy se pletení dostalo do českých zemí a kdo byli „punčocháři“

Historička textilní výroby Irena Turnau uvádí na základě výzkumu N. Bažantové a D. Stehlíkové, že pletená rukavice uchovávaná v pražském chrámovém pokladu může dokonce být arabskou prací ze 13. století. Další rukavice z chrámového pokladu ve Staré Boleslavi může podle tohoto výzkumu být spíše italského než českého původu a pochází z počátku 14. století. Z toho je možno odhadnout, že jde spíše o dovoz pleteného zboží. Ve 13. století se v Čechách ještě běžně nepletlo.

Pro nás je ovšem nejzajímavější, že mimořádně staré pleteniny se zachovaly také v českých zemích. Pletaři a punčocháři v Praze jsou bezpečně doloženi ve 2. polovině 16. století.

Podle Státního okresního archivu v Domažlicích archivní prameny uvádějí, že móda pletených punčoch byla v Praze známa kolem roku 1570. Roku 1612 dostali pražští punčocháři cechovní artikule. Jeho členové směli vyrábět nejen punčochy, ale také pletené rukavice, birety a přikrývky.

Novější odborná literatura Národního muzea zároveň upozorňuje, že pletené punčochy se v českých zemích více rozšířily zřejmě až za třicetileté války. Mimo jiné s tím souvisel pohyb lidí z různých částí Evropy. Přitom ještě dlouho se vedle sebe nosily pletené punčochy a starší punčochy sešívané ze tkané látky.

Pružné pletené punčochy i další pletené výrobky záhy získaly oblibu v odívání širších vrstev obyvatelstva. Takže v 17. století vznikla v oseckém klášteře u Duchcova jedna z prvních punčochářských manufaktur.

České země mají v dějinách pletení překvapivě starou stopu: téměř jistě z dovozu je nejstarší zde uchovávaná pletenina, jež může pocházet už ze 13. století. Avšak domácí profesionální pletení máme bezpečně doloženo od 16. století.

Co mají s pletením společného drátěné košile rytířů ve středověku?

Drátěné košile rytířů se na pohled dost podobají pletenině. Technicky vzato ale nejde o pletení v textilním smyslu.

Drátěná košile, správněji kroužková zbroj, se vyráběla spojováním tisíců malých kovových kroužků. Každý kroužek byl provlečen několika sousedními, nejčastěji v systému zvaném „4 v 1“, kdy jeden kroužek držel čtyři další. Ve výsledku vznikla pružná kovová „tkanina“, která se mohla ohýbat a přizpůsobovat tělu. Kroužková zbroj je dokonce mnohem starší než bezpečně doložené pletení.

Koho zajímá historie textilu, může nahlédnout, že u jednotlivých druhů oděvu je situace dost rozdílná. Tkaná látka je oproti pletení látek nesrovnatelně starší: archeologické doklady textilních technik sahají hluboko do pravěku. V Evropě máme doloženy doklady jednoduchého tkaní z mladší doby kamenné.

Pletené oděvy dnes

Je třeba zmínit, že zpočátku se pletením pravděpodobně nevyráběly hlavně svetry a velké kusy oděvu. Výborně se pletení hodilo na drobné oděvní doplňky, především na ponožky a punčochy, čepice, rukavice. Později získaly oblibu spodní oděvy. Velkou výhodou úpletu byla pružnost, která k odívání účelně sloužila.

Ty, které se nedaly odradit a dosud rády sedají a pletou, se mohou pyšnit skutečně originálním kusem oděvu, který nikdo druhý nemá. Přejme jim hodně úspěšně spletených ok v krásných barvách a v oděvní originalitě.