Tádž Mahal v indické Ágře – mauzoleum, které nechal postavit císař Šáhdžahán na památku své milované manželky Mumtáz Mahal. (saiko3p / Shutterstock)
Láska hory přenáší. Dává člověku sílu překonávat překážky, inspirovala básníky, malíře i skladatele a stala se námětem některých z nejkrásnějších příběhů lidských dějin.
„Láska nemění se s krátkými hodinami a týdny, ale trvá až do konce světa,“ napsal William Shakespeare ve svém Sonetu 116.
Co nám mohou velké milostné příběhy historie předat? A co nám prozrazují o samotné podstatě lásky?
Istanbulská romance
Před pěti sty lety se v paláci Topkapi odehrál příběh, který změnil dějiny Osmanské říše. Ruténská otrokyně Hürrem Sultan, známá jako Roxolana, si získala srdce sultána Sülejmana Nádherného natolik, že porušil staletou tradici a učinil z ní svou zákonitou manželku. Jejich vztah se stal symbolem lásky, která dokázala překonat rozdíly společenského postavení i přísná pravidla osmanského dvora.
„Ach, má lásko, má měsíční záři, moje nejmilovanější sultánko…,“ oslovoval sultán svou choť v básních, které psal pod pseudonymem Muhibbi. Hürrem se z obyčejné otrokyně stala jeho nejbližší důvěrnicí, matkou šesti dětí a jednou z nejvlivnějších žen celé říše.
Pohled na mešitu Süleymaniye a Bospor v Istanbulu, kde se odehrál příběh sultána Süleymana a Hürrem Sultan. (AlexAnton / Shutterstock)
Láska dvou růží
Píše se rok 1486 a sňatkem Jindřicha VII. Tudora a Alžběty z Yorku symbolicky skončil dlouholetý spor dvou nepřátelských rodů známý jako války růží.
Války růží byly sérií občanských válek mezi anglickými rody Yorků a Lancasterů v 15. století. Jejich kořeny však sahaly o století zpět, kdy byl z trůnu sesazen král Richard II. a vlády se ujal Jindřich IV. z rodu Lancasterů. Následující spory o nástupnictví nakonec vyústily v desetiletí krvavých bojů.
Sňatkem Jindřicha VII. a Alžběty z Yorku došlo ke spojení bílé yorkské růže s červenou lancasterskou a začala éra tudorovské dynastie. Přestože se jednalo především o politický sňatek, manželé si k sobě postupem času našli cestu a podle dobových svědectví mezi nimi vznikla hluboká náklonnost a vzájemná úcta.
Láska, která postavila Tádž Mahal
Tádž Mahal, monumentální mauzoleum v indické Ágře, je dodnes považován za jeden z nejkrásnějších symbolů lásky. Nechal jej postavit mughalský císař Šáhdžahán na památku své milované manželky, Arjumand Banu Begum, kterou nazýval Mumtáz Mahal – „Perla paláce“.
Když mughalský vládce o svou ženu předčasně přišel, vyhlásil dvouletý státní smutek. Po celou tuto dobu bylo zakázáno pořádat oslavy, poslouchat hudbu, nosit šperky i používat parfémy.
Dodnes je Tádž Mahal místem, kam každoročně putují statisíce zamilovaných i dalších návštěvníků z celého světa, aby obdivovali památník jedné z nejslavnějších lásek historie.
Královna, která nepřestala truchlit po své lásce
Po smrti prince Alberta v roce 1861 se královna Viktorie zahalila do černého a tento oděv už nikdy nesvlékla. Muže, kterého považovala za svou životní lásku, přežila o téměř čtyřicet let, přesto na něj nepřestala vzpomínat.
Viktorie a Albert bývají dodnes označováni za jeden z nejšťastnějších královských párů evropských dějin. Jejich manželství, z něhož vzešlo devět dětí, bylo postaveno na vzájemné úctě, hluboké náklonnosti i společné víře v rodinné hodnoty. Albert nebyl pouze manželem britské panovnice, ale také jejím nejbližším důvěrníkem a politickým rádcem.
Láska v dopisech
Středověký příběh lásky Heloisy a Abélarda se stal symbolem osudové lásky i tragédie. Heloisa vyrůstala v benediktinském klášteře a jako šestnáctiletá poznala filozofa a teologa Petra Abélarda. Zamilovali se do sebe, navázali intimní vztah a narodili se jim syn.
Aby se vyhnuli skandálu, uzavřeli tajný sňatek. Když se o něm dozvěděl Heloisin strýc a opatrovník Fulbert, nechal Abélarda z pomsty vykastrovat. Zmrzačený Abélard poté vstoupil do kláštera jako mnich a Heloisa přijala řeholní život.
Ani odloučení však jejich lásku neukončilo. Až do Abélardovy smrti spolu vedli rozsáhlou korespondenci, která se dochovala dodnes a patří k nejslavnějším milostným dopisům středověku. Jejich ostatky dnes odpočívají vedle sebe na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
Abélard se loučí s Heloisou. Dobová rytina zachycující jeden z nejslavnějších milostných příběhů středověku. (Morphart Creation / Shutterstock)
Česká pověst o lásce
Také české dějiny ukrývají řadu krásných milostných příběhů. Jen málokterý z nich je však tak pohádkový jako pověst o knížeti Oldřichovi a Boženě.
Podle staré legendy se kníže Oldřich při lovu zastavil u lesní studánky, kde spatřil krásnou dívku Boženu, která právě prala prádlo. Její půvab i skromnost jej natolik okouzlily, že se do ní na první pohled zamiloval. Přestože Božena nepocházela ze šlechtického rodu, Oldřich si ji vzal za manželku.
Jejich syn Břetislav I. se později stal českým knížetem a pokračoval v přemyslovské dynastii. Příběh Oldřicha a Boženy se tak stal symbolem lásky, která dokázala překonat společenské rozdíly a dodnes patří k nejznámějším českým pověstem.
Milenci starověkého Egypta
Příběh egyptské královny Kleopatry a římského vojevůdce Marka Antonia patří k nejslavnějším milostným příběhům všech dob. Jejich osudové setkání spojilo nejen dvě srdce, ale také osudy dvou mocných říší. Z jejich politického spojenectví se postupně zrodila hluboká láska, která však vyvolala odpor v Římě a přispěla k rozpoutání občanské války.
Po porážce u Actia roku 31 př. n. l. se jejich osud naplnil. Když se Marek Antonius mylně domníval, že Kleopatra zemřela, probodl se vlastním mečem. Těžce zraněného jej nechali přenést ke Kleopatře, kde v jejím náručí naposledy vydechl. O několik dní později spáchala sebevraždu také egyptská královna, podle tradice uštknutím kobrou.
Ačkoli tyto příběhy dělí staletí i tisíce kilometrů, spojuje je stejná myšlenka. Skutečná láska se nepozná podle bohatství, postavení ani moci, ale podle věrnosti, oddanosti a ochoty obětovat se pro druhého. Právě proto nás milostné příběhy historie nepřestávají inspirovat ani po staletích.
-etcz-
Comments