Pavlína Slaninová, milovnice přírody, kultury, příběhů a hlavně háčkování, vystupuje pod uměleckým jménem Čakanka. (Foto: archiv Pavlíny Slaninové)

Zuzana Bánska

Zuzana Bánska

Pavlína Slaninová, milovnice přírody, kultury, příběhů a hlavně háčkování, vystupuje pod uměleckým jménem Čakanka. Odmalička se věnovala různým druhům umění od hudby přes malbu a tanec až po háčkování, kterému se dnes věnuje v Irsku pod vlastní značkou. Kromě umění však svůj čas tráví také prací v obchodě Back to Nature v Cavanu, kde se věnuje léčitelství.

Epoch Times: Ze Slovenska jste se rozhodla odejít a vaším cílem se stalo Irsko, kde naplno ukazujete svůj háčkovací talent. Proč právě Irsko?

Pavlína Slaninová: Do Irska jsem jezdila už jako malá holka za rodinou a tuto zemi jsem si zamilovala. Každá cesta do Irska byla svým způsobem magická. A při jedné z nich jsem jako mladá žena poznala svého současného přítele Haydena. Nějaký čas jsme spolu žili na Slovensku i v Česku, ale nakonec jsme se rozhodli pro Irsko, kde žijeme už čtyři až pět let.

Proč padla volba právě na Irsko? Čím bylo jiné a lepší pro život než Česko či Slovensko?

Anglicky se učím odmalička a momentálně už mluvím plynule. Protože na slovenské vesnici je pro anglicky mluvícího člověka mnohem méně příležitostí než v Irsku, bylo to pro nás oba víceméně jasné rozhodnutí. Tato země nám oběma dala prostor k rozvoji v oblastech, o kterých jsme snili. Irsko je země, kde kultura, příroda i lidé překypují životem, a přináší mi to do života hodně dobrého. Na Slovensko se však vždy nesmírně ráda vracím.

Po jaké době potom přišlo háčkování?

Zpočátku jsem měla vedle své první práce hodně volného času a háčkování ho téměř úplně vyplnilo. Dalo by se říct, že mi také pomáhalo přizpůsobit se velké změně, protože při háčkování se vždy a všude cítím pohodlně, klidně a jako doma. Nejprve ho začala obdivovat přítelova rodina a potom jsem postupně začala získávat irské, anglické i australské fanoušky a zákazníky. S přítelem jsme začali chodit na jarmarky a prezentovala jsem se online.

(Foto: archiv Pavlíny Slaninové)