Digitální euro nakonec Evropu neosvobozuje, nemodernizuje ani nečiní platby pohodlnějšími. (Ilustrační grafika vytvořená FEE)

Cláudia Ascensão Nunes

Cláudia Ascensão Nunes

Komentář

Evropská centrální banka (ECB) po léta představovala digitální euro pouze jako moderní a praktickou alternativu k bankovkám a mincím. Nyní už otevřeně přiznává, že cílem projektu je reagovat na dominanci amerických platebních společností. Podle vlastních údajů ECB zpracovávají Visa a Mastercard 61 procent karetních plateb v eurozóně, a právě tuto závislost chce Brusel prolomit.

Dne 23. června schválil Výbor Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti (ECON) svou vyjednávací pozici k legislativnímu balíčku o digitálním euru poměrem hlasů 43 ku 14. Toto schválení sice ještě neznamená přijetí konečného zákona, ale finální dohoda s Radou se očekává do konce roku 2026 a samotné zavádění má začít až od roku 2029.

Projekt, který ECB dlouhodobě obhajovala jen jako pohodlnější alternativu k hotovosti, byl tentokrát ve vyjádření Evropského parlamentu představen jako skutečně evropská platební možnost, jež má čelit dominanci velkých amerických platebních společností, což může představovat další vyhrocení transatlantických vztahů.

Dominance společností Visa a Mastercard v přeshraničních transakcích v Evropě jim přináší miliardové příjmy z poplatků; její výrazné omezení by oslabilo dolar, znamenalo ekonomickou ztrátu pro tyto americké firmy a ohrozilo jeden z nástrojů měkké moci Washingtonu. Ať už tento spor mezi bloky dopadne jakkoli, cenu za řešení, které Brusel zvolil, zaplatí jako první evropský občan.

Tento vývoj odráží stále protekcionističtější přístup EU v technologické oblasti, patrný už u aktu o digitálních trzích (Digital Markets Act) i nedávného balíčku Tech Sovereignty Package, který dále komplikuje otevřenou konkurenci a soukromé inovace. Pod záminkou obrany evropské suverenity se Brusel rozhodl budovat centralizovanou veřejnou infrastrukturu. Peníze však nejsou infrastruktura. Jsou nástrojem, jehož prostřednictvím stát a občan každý den vyjednávají hranice individuální svobody. Právě proto se už od počátku debat o digitálním euru rýsuje mimořádně nebezpečný směr vývoje.